Sjezdovky:
Rozhodně nejlepší dnes byly sjezdovky pod Rastkogelem, když na ně bylo
vidět, dalo se i odpoledne kárvovat, akorát pod cca 2 100 m mokrý sníh.
Obecně snad v celém středisku byly ráno sjezdovky tvrdé a přemrzlé, brzo
se objevily plotny, vyjma zmíněného Rastkogelu (v Eggalmu jsme nebyli). I
odpoledne nejlepší sjezdovka č. 64, v horní části bez lidí, zde
vychvalované 15 a 10 byly přemrzlé a relativně plné.
Sněhové podmínky:
Mimo sjezdovky je přemrzlý sníh, snad jen stinné svahy jsou zábavně
sjízdné. Na sjezdovkách všude dostatečná pokrývka, bohužel už 3 dny po
sněžení teplota a slunce udělaly své a jsme tam, kde jsme byli celou zimu,
tj. tvrdý podklad, který se na frekventovaných svazích změní v terén
led-mulda.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Krom velké gondoly 150er Tux, kde si vytrpíte frontu a pak trošičku
tlačenici jak v japonském metru, vše bez problémů.
Zalidněnost:
Během dne se protrhávala oblačnost a lyžaři se přesouvali směrem, kde
byť na chvíli uviděli sluneční paprsky, takže snad kvůli tomu se čekalo
až 5 min. Od cca 14 h se jezdilo bez čekání krom přetížené sedačky 4SB
Lärchwald, ze které se dá dostat ke kabince do Hippachu.
Občerstvení a aprés-ski:
V Hippachu u kabinky, pokud nemusíte řídit, se můžete zřídit za zpěvu
rakouských hitů...
Doprava do střediska a parkování:
Bez problémů, sníh v údolí nečekejte...