Sjezdovky:
Vyvážený mix náročných i snadných tras, úzkých i širokých.
Výborná úprava, rolbaři umí své řemeslo.
Při přejezdu do/z oblasti Eggalm je několik dlouhých, plochých
přejezdů (např. č. 77), na nichž to dětem špatně jede a musí se
odrážet. Jsou na nich i přejezdy silnic, které hrozí poškozením
skluznic.
Odpolední návrat z Penkenu je vhodný i pro méně zkušené. Návratová
modrá č. 28 je klidná, ne jako třeba drsná a muldovatá černo-červená ve
štýrském Planai. Do údolí už se jede kabinkou „Penkenbahn“. Až do
Mayrhofenu žádná sjezdovka nevede.
Pod všude propagovanou značkou Mountopolis sjednocuje areál nabídku zábavy na
sjezdovkách. A že jí je! Hojně využívaný a dobře vybavený snowpark
PenkenPark, několik perfektně připravených měřených slalomů zdarma u sjezdovky č. 15 (vč.
videozáznamu se stáhnutím přes Skiline), pro menší děti zábavná trasa
FunRide na sjezdovce č.10 a pro drobotinu jsou výukové loučky s pojízdnými
koberci, apod. Nevýhodou snowparku je poloha v údolí, odpoledne byl i přes
solidní počasí ve stínu a s horší viditelností.
Sněhové podmínky:
Sněhu byl dostatek, ale jen tak tak. Někde se vyskytlo i pár kamínků,
zejména na úzkých přejezdových sjezdovkách, které nemají
zasněžování. U některých byla i žlutá varovná cedule. V příštích
dnech nelze očekávat zlepšení, o Vánocích možná budou některé další
svahy uzavřené.
Lyžování mimo sjezdovku bylo v omezené míře možné. Bylo ale už
hodně proježděné, na pouhých cca 20 cm sněhu a s rizikem najetí na kameny
nebo hlínu. Při teplotách nad nulou nešlo o prašan, ale o měkký
sníh.
Škoda, že ostrá černá Harakiri č. 34 se sklonem 78 % (údajně nejstrmější
upravovaná trať v Rakousku) byla ještě pro nedostatečnou pokrývku
uzavřena. Byl na ní velký červený flek, který jsme vzhledem k náročnosti
sjezdovky z dálky tipovali na stopy krve.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na české poměry skvěle vybaveno, na Alpy průměr – horší než
například v nedávno
hodnoceném Ischglu. Část lanovek je sice rychlá, ale cca 20 let stará,
s tvrdými sedadly a bez bublin. Nám to naštěstí nevadilo, byly příjemné
teploty a bezvětří. Za větru a v -10 °C vám ale děti leckde promrznou,
pokud nejsou opravdu teple oblečené.
V 15.30 překvapivě vypnuli telemix „Kombibahn“, a tak celý svah
Penkenjochu obsluhovala sedačka „Penken Express“. Pokud by bylo lyžařů
více, muselo by se čekat a červená č. 25 by byla plná muld. Nevím, zda
šlo o záměr, nebo třeba o poruchu.
Zajímavá a překvapivě rychlá je velká kabinka „150er Tux“,
spojující obě poloviny areálu a poskytující krásný výhled. Pozor na
přibližovací lano „Minilift“ při příjezdu ke 150er Tux od Rastkogelu
sjezdovkami č. 67/68. Vyžaduje fyzickou sílu, špatně se ho drží, cuká
se, je velmi nepohodlné. Pro děti je mnohdy nezdolatelné, po pár metrech se
neudrží. Můžete se mu vyhnout sjetím do údolí dlouhou červenou trasou
66, ta je ale místy hodně náročná. Pro méně zdatné návštěvníky jsou
obě volby nepříjemné.
Značení tras je leckde matoucí. Souběh více tratí často není
označen. Z mapky není patrné, kterým směrem jsou trasy skloněné: malé
směrové šipky z map jiných areálů v Mayrhofenu ještě neobjevili.
Odbočka na Beilspitzlift u Egger Ski Almu vypadala otevřená, i když samotný
vlek byl mimo provoz. Kdo to předem nevěděl, musel šlapat zpět do kopce
pěšky.
Zalidněnost:
Díky předvánočnímu termínu bylo lyžařů málo. Na lanovkách se
nečekalo většinou vůbec, před polednem maximálně na třetí sedačku. Na
okrajových svazích jsme byli téměř sami a za dva dny jsme kvůli hustému
provozu nemuseli na svahu čekat ani jednou. Když jsme ale 21.12. odpoledne
odjížděli, byl do Zillertalu v protisměru dlouhý had na Vánoce
přijíždějících návštěvníků, takže návaly brzy budou.
Na svazích byla často slyšet čeština, snowpark zase obsadili američtí
snowboardisté. Obvyklou sjezdařskou roli komických Holanďanů tentokrát
převzali Dánové.
Občerstvení a aprés-ski:
Restaurací na svazích jsou desítky, běžné alpské úrovně i cenové
hladiny. Vezměte si dostatek hotovosti, v některých hospodách nepřijímají
karty. Místní čepované pivo značky Zillertal udělá Čechovi radost jen
při velké žízni.
Rodiče s malými dětmi ocení restauraci Lämmerbichl. Na její terase
mohou popíjet a slunit se, své dítě mají na výukovém plácku hned před
sebou.
Aprés-ski dole v Mayrhofenu zjevně žilo. V takovém Ice Baru
hned vedle dolní stanice Penkenbahnu bylo plno už v 18.30 a tanec některých
jedinců i v takto brzkou hodinu vypadal už hodně divoce. Na Hauptstraße bylo
v krátkém úseku i několik dalších barů a tanečních podniků.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava tam i zpět bez problémů. V údolí Zillertal se často tvoří
„vláčky“ pomaleji jedoucích vozidel, zejména když před vámi jedou
skibusy. Počítejte s tím při počítání času dojezdu. Když jsme
odjížděli, v protisměru (= směrem od Mnichova do Alp) byly zácpa za
zácpou. Vánoční sezóna začíná.