Sjezdovky:
Začali jsme od Rastkoglu, kde byly dopoledne ještě notně zmrzlé,
dokonale upravené sjezdovky. Přejezd na Eggalm je sice otevřený, ale s
rizikem kamenů, tak se přesouváme na Penken. Jižnější sjezdovky měknou
dost, takže odpoledne po černé Devils Run již nejezdí skoro nikdo, zato zde
pověstná Harakiri s avízovaným sklonem 78 % je tvrdá až ledovatá ještě
do odpoledne, pak již taky přijatelně povolila. Zejména horní partie z
Penkenu (33, 34, 56) ještě jezditelné výborně.
Sněhové podmínky:
Sněhu je nahoře dost, rychle však měkne a ubývá.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky většinou moderního střihu, jedna velká rychlá kabina s
krátkými intervaly.
Zalidněnost:
Vzhledem k jarním podmínkám asi většina uchýlila na ledovec, tak lidí
minimum, i když na zahrádkách bylo třeba místa hledat či si přisedat.
Občerstvení a aprés-ski:
Rakouská klasika, dokonce občas i o nějaké to euro nižší ceny než
obvykle: Alpenknodel za 5 eur či pivo i pod 4.
Doprava do střediska a parkování:
Parkoviště u spodních lanovek většinou menší. Využili jsme
frekventně jezdícího skibusu.