Sjezdovky:
Zillertal 3000 nabízí pestrou paletu sjezdovek všech obtížností, já
vypíchnu ty, které mě zaujaly nejvíce:
- Unterbergalm (15) - fantastická široká červená se
zábavným členitým sklonem (podle mě dokonce jedna z nejlepších v
areálu), dobrá hlavně ráno, kdy na ní ještě není tolik lidí a je
upravená
- Gerent (10) - velmi podobná jako Unterbergalm, opět
zábavně členitý sklon, jen jsou z ní větší výhledy a je delší - dle
mého názoru opět jedna z nejlepších v celém středisku
- Devils Run (12) - zejména v prostřední části velmi
prudká černá padající do kotliny, kde je umístěna centrální část
areálu, pěkné výhledy, kvůli jižní orientaci brzy rozbředlá a s tvorbou
boulí
- Sjezdovky č. 25, 26, 27, 47, 48, 49, 52 - široké
červené dálnice obsluhované pohodlnými lanovkami, opět vzhledem k jižní
orientaci příjemnější dopoledne
- Verbindung Eggalm (75) - jediné lyžařské propojení
Rastkogelu a Eggalmu, příjemná odpočinková lesní cesta, která je značena
jako skiroute, ale upravuje se
- Beilabfahrt (76) - nejvýše položená sjezdovka Eggalmu s
úžasnými výhledy a nízkou návštěvností
- Sjezdovky č. 77, 77a a 78 - zpočátku mírnější a
široké, ke konci však docela prudké a užší svahy, opět s pěknými
výhledy
- Harakiri (34) - údajně nejprudší sjezdovka v celém
Rakousku a zároveň snad jediné zklamání za celý den - trať je totiž
celý den ve stínu, je tudíž zmrzlá a bezpečné sjíždění je možné jen
traverzováním
Sněhové podmínky:
Ne právě ideální, maximálně nějakých 60 cm sněhu. Na freeride
nevhodné, většina sjezdovek však byla otevřena. Muldy jsem zaznamenal jen
na níže položených dojezdech k lanovkám, vydřená místa byla jen na
černé sjezdovce č. 65.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Přepravní zařízení jsou tu opravdu skvělá - nenajdete zde ani jednu
neodpojitelnou lanovku (!) a vleky jen doplňují pohodlné čtyřsedačky,
šestisedačky a osmisedačky s bublinou i bez ní. Přístupové kabinkové
lanovky z údolí mají dostatečnou přepravní kapacitu, jedna z nich
(třílanová kabinka Penkenbahn) je dokonce novinkou letošní sezóny -
nahradila původní dvojlanovou kabinku. Pomyslný maskot střediska, obří
kabina pro 150 lidí 150-er Tux zvládá nápor lyžařů dokonale - nikdy
nečekáte déle než pět minut (tedy než přijede kabina).
V Zillertalu 3000 najdete ale i opravdový unikát - kombinovanou lanovku
Kombibahn Penken, kde jsou na jednom laně zavěšeny sedačky i kabinky
(stanice má dva oblouky, kabinky vždy zastavují - dost času na výstup),
takže si můžete vybrat, na co máte zrovna náladu .
Zalidněnost:
Sjezdovky přeplněností netrpěly, fronty do pěti minut jsem zaznamenal
pouze na šestisedačce Wanglspitz, sedm minut se čekalo na čtyřsedačku
Lärchwald-Express, jinak všude maximálně od turniketů k nástupišti.
Občerstvení a aprés-ski:
Velké množství rustikálních hospůdek i mohutných samoobslužných
restaurací po celém areálu, já jsem si vybral Vogelnest, což je jakýsi
kříženec mezi těmito dvěma typy občerstvení. Dal jsem si
Leberknödelsuppe a Käsespätzle a bylo to opravdu výborné .
Doprava do střediska a parkování:
Příjezd dobrý, cesta bez sněhu a bez zácpy, obří parkoviště u dolní
stanice kabinky Horbergbahn. Cestou zpět jsem se ovšem musel potýkat s
nepříjemnou dopravní zácpou.