Sjezdovky:
Sjezdovky zde jsou určitě rozmanité, nejsme profi lyžaři, takže jsme
jezdili jen po modrých, místy po červených, když to jinak nešlo. Oproti
našim sjezdovkám v Česku jsou zde modré spíš sportovnější červené,
ale široké. Zážitek je určitě dlouhý sjezd dolů na parkoviště k
Asitzbahn, kde poslední úsek si můžou užít na odbočce i milovníci
černých sjezdovek. Jediná pro nás docela velká chybička se vyskytla na
sjezdovce pod lanovkou na Grosser Asitz, kudyma jsme se museli vrátit nazpět.
Začátek sjezdovky modré a pod ní červený (spíš ale černý)
zledovatělý krpál, kde lyžaři popadávali na ledě jako hrušky, kdo se
udržel jen tak tak, byl také smeten. To byl můj a dcerky zatím nejhorší
lyžařský zážitek.
Holt byly špatné sněhové podmínky.
Sněhové podmínky:
Na vrcholkách byl sníh přírodní prašánek, co bylo ve stínu a i níže
položené, mělo zmrzlé ledové plotny bez sněhu. Začalo sněžit, až když
jsme další den odjížděli domů, celkem škoda. Takže nedostatek
přírodního sněhu bylo to jediné, co nám vadilo, špatně se na tom
lyžovalo (ale za to areál nemůže
.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky moderní, rychlé, čekali jsme jen půl hodiny frontu na hlavní
kabinkovku z parkoviště, jinak všude jinde fronty skoro nulové.
Zalidněnost:
Lidí tak akorát a jak kde, někde prázdněji, někde větší množství
vyučujících skupinek.
Občerstvení a aprés-ski:
Velké množství horských chat s terasami, možnost si odskočit na
toaletu, bylo zrovna krásné počasí, azuro, tak se hodně lidí slunilo na
lehátkách.
Doprava do střediska a parkování:
Jezdíme všude svým autem, skibusy nevyužíváme. Parkování zadarmo,
mají to organizované.