Sjezdovky:
Sjezdovky jsou sportovního charakteru, kde si moc neodpočinete. Z toho, co
jsme projeli, mi nejvíce vyhovovalo okolí lanovky Zwölferkogelbahn, kde jsou
široké, členité sjezdovky, kde se dají vykrajovat carvingové oblouky.
Středisko je velmi rozlehlé a většina přepravních zařízení má několik
vlastních sjezdovek, a tudíž nejsou až na pár výjimek přeplněné. Lidí
ovšem jezdí hodně a většina sjezdovek je kolem oběda již značně
rozoraná.
Ještě bych dodal, že vzhledem k nižší nadmořské výšce (většinou pod
2 000 m n m.) se jezdí v lese, který občas stíní slunečním paprskům
(hlavně odpoledne).
Sněhové podmínky:
Letos je sněhu opravdu hodně a další přibývá. To se bohužel stalo i
nám, kdy nad ránem napadalo mezi 20 až 30 cm, tj. po tom, kdy se dorolbovalo.
Tiše jsem záviděl snowboardistům, protože jízda na lyžích se v těchto
podmínkách nedala považovat za příliš příjemnou.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky jsou rychlé, moderní a povětšinou nové. Z údolí většinou
kabinky, nahoře převážně jen šesti- a osmisedačky vždy s bublinou a
některé i vyhřívané.
Zalidněnost:
Lidí bylo hodně, ale středisko je na to koncipované. Na lanovky se
vzhledem k jejích přepravní kapacitě nečeká a sjezdovky, když pominu
jejich odpolední kvalitu, také nejsou úplně přeplněné. Je to takový
standard ve všech rakouských velkostřediscích.
Občerstvení a aprés-ski:
Využívali jsme různé restaurace na sjezdovkách. Každý den jiné a
všude byla kvalita i cena vysoká
. Za oběd s nápojem počítejte kolem 20 eur.
Doprava do střediska a parkování:
Jelikož jsme jezdili vždy na první lano, nebyl problém zaparkovat. Cesta
z Prahy i zpět byla i přes silné sněžení bez problému.