Sjezdovky:
V tomto lyžařském areálu jsou hlavně na jižní straně velmi široké a
z vrcholových partií i dosti dlouhé sjezdovky převážně červené barvy.
Spojky mezi sjezdovkami jsou spíše lesní cesty než plnohodnotné sjezdovky a
moc to na nich nejede. Super svezení je z vrcholu Wildenkarkogel do Vorderglemu
po sjezdovce č. 61 Schönleiten. Nad Saalbachem je krásné lyžování pod
kabinkou Kohlmaisbahn I a II na sjezdovkách č. 152 a 153. Dále se
přesouváme směrem nad Hinterglemm, kde je nádherná a v dolní polovině
velmi široká sjezdovka č. 146 Bernkogel. Z vrcholu Reiterkogel se dá
sklouznout do sousedního Tyrolska do střediska Fieberbrunn, tam my ale dnes
nemíříme a pokračujeme směrem na západ do pro mě nejlepší části
střediska pod vrcholem Reichkendlkopf, kde je několik velmi širokých
carvingových dálnic a jedna až dolu do údolí ke kabinkové lanovce
Hochalmbahn. U 6sedačky Hochalm je jeden černý padák, a to sjezdovka č. 66
Reichkendl.
Na severní straně areálu jsou sjezdovky o něco prudší a je je zde
několik černých lahůdek, a to z vrcholu Zwölferkogel, na které bylo kdysi
MS alpských lyžařů a pořádají se zde i závody Světového poháru
mužů. Další černou je ta z vrcholu Schattberg Ost č. 1a-b, na kterou za
celý den nezasvítí slunce a je to fakt slušný padák až do údolí v
Saalbachu. Z vrcholu Schattberg Ost až do Vorderglemmu se jede po rozšířené
modré pistě č. 2 a 2a, která má délku 7 km, přičemž poslední část
sjezdovky je velmi široký padák skoro černé barvy a lidi se zde dosti
trápili. Jinak to je krásná sjezdovka na závěr okruhu, který jsme za den
krásně stihli.
Sněhové podmínky:
Sněhu je dostatek i na jižních stráních areálu a po nočním sněžení
ho dost přibylo. Dnes to bylo po ránu super svezení ve volném terénu, když
tak padalo. Jen na sjezdovkách vznikají s postupem času celkem slušné
muldy, a to v prudších úsecích. Na modrých sjezdovkách to je
bezproblémové lyžování po celý den.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V areálu je velké množství velmi moderních dopravních prostředků s
velmi velkou kapacitou. Páteřní kabinkové lanovky jdou vždy z údolí a
většinou až na vrcholy hor a v horních partiích jsou ještě doplněny o 6-
až 8sedačky. Je zde i pár čtyřsedaček, a to i jedna neodpojitelná
Limberg, která je velmi pomalá. Vleků je zde jen pár a většina je na
cvičných loukách u Hinterglemmu. Pozor na kabinku Zwölfer Nordbahn, v ní se
nedá sednout a musí se v ní stát. Ta by stála za výměnu, ale je až na
konci údolí a zřejmě sem moc lidí nemíří. Dobrý úlet je šetisedačka
Turm v Saalbachu, která je dlouhá jen 405 metrů! Ta je využívána
především začátečníky pro mírný sklon sjezdovky pod ní. Jinak to je za
mě tady top.
Zalidněnost:
Asi když nesvítí sluníčko, tak je tady volněji a na to, že byla
sobota, tak zde bylo velmi málo lidí. Nečekali jsme nikde ani minutu a tak to
má být. Fronty jsou asi jen na Kaprunu.
Občerstvení a aprés-ski:
Na něco malého se stavujeme až na konci údolí v samoobslužné
restauraci Walegallm, kde jsou ceny o něco nižší než o den dříve v
Kitzbühelu, ale ne o moc.
Doprava do střediska a parkování:
Parkujeme hned na začátku střediska ve Vorderglemmu na velkokapacitním
parkovišti u kabinkové lanovky. Parkování je bezplatné.
Cesta domů je naprosto bezproblémová po většinou suchých a někdy
vlhkých silnicích. Zpět jedeme přes Saalfelden, Lofer, kouskem Německa a na
dálnici vjíždíme až u Salcburku. A pak to je již klasika až k nám do
Řáholce. Cesta nám zabrala 7 hodin a ve 23 hod. večer jsme zpět doma. Tak
mám čas se vyspat a ráno hurá do špindlerovských front... Pozor na velké
množství radarů mezi Saalfeldnem a Loferem, je jich zde hodně, a to i mimo
vesnice!