Sjezdovky:
Upravované všechny sjezdovky na všech třech patrech ledovce. My jsme
jezdili z Gefrorene Wand po č. 4 nebo 8 Slalomhangu přes 3 k Tuxer Fernerhausu
a na závěr po 2 nebo 2a dolů k Sommerbergalmu. Ráno vždy perfektní pista,
která vydržela téměř celé dopoledne. Na prudších místech tratě 3 a 2
se vždy kolem poledne vydřely ledové plotny, takže se tam už jezdilo
většinou jen smykem a přes nahrnuté sněhové muldy. Na vrchní části
trojky ale byly perfektní podmínky pro carv celý den.
Sněhové podmínky:
Jak jsem psal, celý týden svítilo sluníčko a sněžilo naposledy tři
dny před naším příjezdem. Takže sněhu bylo spíš málo a na sjezdovkách
částečně technický. Dole v údolí byly jižní svahy z půlky již
roztáté - viz foto. Na ledovci nicméně některé pasáže i přes den
zasněžují a následně rozhrnou, takže se daří ledovec trvale
zakrývat.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Pro výjezd do všech pater ledovece standardně fungují 24místné funitely
souběžně s menšími kabinkami pro 10 nebo 4 lidi. Na Sommerbergalmu je
čtyřsedačka pro výjezd na Tuxer Joch doplněná kotvama. Mezi novější
lanovky patří šestisedačka pod Kasererem. Z vrcholového sedla stále
fungují kotvy pod Olperer i Gefrorene Wand. Zvláště kotva pod Olperer by
zasloužila výměnu za alespoň čtyřsedačku, protože souběžná modrá
pista je úžasná na carv ale tlačit zadek na kotvě se už nikomu moc
nechce.
Zalidněnost:
V neděli i pondělí, asi kvůli střídání turnusů, minimum lyžařů.
První parkoviště před pokladnami nebylo zaplněné ani z půlky. Od úterý
ale razantní nárůst návštěvníků, zaplněné byly i odstavné
parkoviště dole 2 km od Tuxu. Středisko je ale dost rozsáhlé, takže i
větší počet lidí dokáže bez problémů vstřebat. Největší fronta
před lanovkou je jen u parkoviště ani tam se nečekalo déle, než 2 až 3
minuty. Nahoře už člověk nečeká prakticky vůbec.
Občerstvení a aprés-ski:
Po celém ledovci je dostatek restaurací i barů. Na Sommerbergalmu začne
kolem 11. vyřvávat tyrolský "dechovko-pop", takže jsme na oběd chodili do
Tuxerferner Hausu. Hodně velký výběr dobrého jídla od řízku přes
žebra, klobásky,těstoviny nebo strůdlu za vcelku rozumné ceny do 10 €,
pivo 4 €, kafe 3 €. Při pěkném počasí se ale venku všechny místa
rychle zaplnily, takže jsme musely sedět vevnitř.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Jižní Moravy (615 km) klasicky přes Břeclav, objet Vídeň po S1,
S5, S33 na St. Pölten a po A1 na Salzburg. Tam jsem se po loňské
tříhodinové frontě do Německa rozhodl sjet z dálnice na 297 km a po
okreskách přes Bad Reichenhall, St. Johann a Wörgl až do Zillertálského
údolí. Na Innsbrucké dálnici před odbočkou na Zillertal se totiž v pátek
a v sobotu večer tvoří kolony na několik hodin.