Val Thorens aktuální report z 04. - 11.03.2017

Sjezdovky:

Sjezdovky ve Val Thorens jsou situovány okolo údolní mísy, jejíž střední část je plochá, nudná a také přelidněná. Proto je vhodné si pohyb zde naplánovat tak, aby se člověk v centrální pasáži moc nepohyboval.
Po oba dva dny jsme lyžování začali na krásně vymrzlém a rychlém povrchu špičkově urolbovaných sjezdovek. Ve čtvrtek kvůli vysokým teplotám ale i zde po obědě začaly sjezdovky povolovat a v prudších pasážích vznikaly muldy, naopak v pátek díky ochlazujícímu větru zůstaly v solidním stavu až do večera. Ze sjezdovek byly otevřeny všechny, kromě černého sjezdu z Caronu.
Mezi nejlepší svahy patřily členité červené tratě pod centrálním funitelem, ke kterým v letošní zimě přibyla nová trať vedle slalomáku. Pěkné svezení nabídla i zatáčkovitá modrá Téte Ronde, kde její dřívější nebezpečné křížení se sáňkařskou dráhou nahradila trubka. Díky modernizaci lanovek došlo k zatraktivnění nejnižšího sektoru okolo lanovky Boismint, kde jsou pěkné a dlouhé sjezdovky nadstandarního převýšení modré a červené barvy, navíc nepříliš vytížené.
Jako třetí vděčnou část areálu bych uvedl oblast za hřebenem směrem Orelle. A zde jednoznačně červenou, velmi členitou Rosael. Zde byla ve čtvrtek její nejprudší střední část těžkou zkouškou pro slabší lyžaře, protože modrý objezd byl kvůli lavinám uzavřen a prudký svah se tak brzy pod náporem lyžařů změnil v pěkné bouloviště. V pátek už byl objezd otevřen, takže si ti lepší naopak mohli plně vychutnat tento přemrzlý a rovný sešup.
Novinkou posledních let je také dlouhý modro-zelený sjezd do Orelle sjezdovkou Lory opuštěným vysokohorským údolím.

Sněhové podmínky:

Jedním slovem - dokonalé. Val Thorens jsme navštívili po masivním sněžení a navíc ještě dalším jednom dni, kdy měli rolbaři čas zapracovat na úpravě svahů a spojit nový příděl se starším podkladem, takže z tohoto pohledu nebylo co vytknout.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

V recenzi na tomto webu z loňského roku mne zarazilo vyjádření, že Val Thorens zaostává a stárne v lanovkovém přepravním parku. A to z toho důvodu, že po čtyřech letech, co jsme tu nebyli, jsem zaznamenal hned 6 nových lanovek. Ano, změna není na první pohled tak patrná, protože až na letošní novinku, rychlou šestku Stade, jsou všechny ostatní vedeny v původní trase a až na jednu výjimku i délce.
Dnes se v celém areálu nachází pouze tři pomalé sedačky, a to na zcela okrajových částech. Páteř přepravních zařízení již tvoří především rychlé šestky a k tomu 3 funitely.

Zalidněnost:

Pěkné počasí a blížící se konec příslušného turnusu bohužel znamenaly výraznou zalidněnost Val Thorens v těchto dnech, kdy i pro přesun z Les Menuires jsem zvolili komplikovanější než přímou trasu přes šestku Mont de la Chambre, a to po ose Roc 1/2 a Cote Brune, protože to, co jiní vystáli ve frontě na 20 minut u sedačky, jsme my alespoň prolyžovali.
Podobně pak hlavně v pátek dopoledne byly páteřní svahy v centrální části i přejezdy dost přeplněné. U funitelů Peclet a Thorens se tvořily až do pozdního večera fronty tak na 10 minut. Podobně u některých lanovek tak, jak se masa lyžařů přesunovala z ostatních údolí do Val Thorens, dále do Orelle a následně zpět.
Naštěstí po celý den byly i lanovky, kde nebyla téměř ani noha (sektor Boismint, lanovky Stade a Portette) a člověk okamžitě nasedal. Ve čtvrtek odpoledne se nám dokonce podařilo za 40 minut dát 2x nahoru a dolů Caron, protože místo fronty na hodinu se zde dalo dostat rovnou do prvního "vagonu".

Občerstvení a aprés-ski:

To, že Val Thorens žije více než ostatní stanice areálu, ukazovala i každodenní párty u restaurace La Folie Douce na svahu, kde odpoledne pařilo nebo posedávalo v okolí odhadem 2 000 lidí a kdy šlapavá hudba ozvučovala tak polovinu sjezdovek v této části Val Thorens.

Doprava do střediska a parkování:

U parkování pozor, je (zřejmě) jen za nemalý poplatek.