Sjezdovky:
Středisko je rozdělené na dvě části, skipas platí na obě a omezeně
se mezi nimi dá přejet na lyžích (kus musíte šlapat). Jižní část je
populárnější, protože ledovec. Jsou tam zejména modré a červené
široké sjezdovky, kde se nebudou bát ani začátečníci. Pokročilejší si
pak pěkně zakárvují. Černé úseky jsou spíše kratší.
"Family cross" mi přišel trochu o ničem, ale aspoň tam nebyly muldy.
Snowpark nebyl špatný.
Severní část Rifflsee je podle mého názoru opomíjená trochu neprávem,
jsou tam podařené sjezdovky i pro pokročilejší a delší černé. Navíc,
pokud je dost sněhu, můžete sjet dolů na lyžích a nemusíte se mačkat v
metru.
Sněhové podmínky:
Na konec března trochu nečekaně napadlo od pátku do neděle asi půl
metru sněhu. To znamenalo, že sjezdovky nemohly být klasicky upravené. Rolby
bylo možné potkat i přes den, ale zázraky nezmůžou - manšestr nebyl
přemrzlý a rychle se dělaly muldy. To spolu s nízkou viditelností
způsobovalo, že jste na sjezdovkách moc lidí nepotkávali (zato jste občas
potkali zem, protože nebylo vidět, kam jedete).
Pro freeridery to byl však jistě ráj, hlavně, když v neděli vysvitlo
slunce.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky jsou poměrně dobře uspořádány a nikde není hluché místo.
Výjimkou je metro na ledovec, které bylo ráno a odpoledne nacpané i při
nízké návštěvnosti a moc nechápu, jak dopraví všechny nahoru někde
uprostřed sezóny. Alternativou je jet dolů na lyžích, ale aspoň v době
návštěvy tam byla cedule, že je cesta uzavřená kvůli lavinám.
Jinak jsou hlavní tahy obsluhované kabinovými lanovkami, v jednom
případě s mezistanicí. A dál je to takový mix, občas odpojitelná
bublina, občas starší sedačka s pojezdovým pásem.
A téměř dvoukilometrová kotva Brunnenkogellift mi připomněla blahé
paměti nekonečné kotvy na Ještědu před 20 lety. Ta by si lanovku
zasloužila.
Zalidněnost:
Lidí bylo minimum, zejména kvůli konci sezóny a pak kvůli počasí. I v
neděli odpoledne, když vysvitlo slunce, nebyl problém najít v restauraci
místo na sezení. A na lanovku jsem nečekal prakticky nikdy.
Občerstvení a aprés-ski:
S občerstvením je to dost slabé, restaurace je na ledovcové straně jedna
v centrálním bodě u horní stanice metra (respektive asi dvě, ale na
stejném místě), plus kavárna nahoře v nejvyšším bodě.
V Rifflsee je restaurace taktéž u horní stanice lanovky, pak je ještě
jedna schovaná na červeném sjezdu dolů k dolní stanici.
Pod střediskem je pak restaurací více, ale na metro kvůli tomu asi
dvakrát čekat nechcete.
Doprava do střediska a parkování:
Já využíval skibusu od ubytování, který jezdí zhruba jednou za půl
hodiny. Jen bacha na to, kam jede. Parkoviště u ledovce je, není však zrovna
největší a i když na sjezdovkách moc lidí nebylo, parkoviště bylo
poměrně plné.