Sjezdovky:
Kvůli sněhovým podmínkám jsme se snažili držet většinu dne spíš na
svazích obrácených k severu, jedinou výjimkou byla návštěva kotliny Plan
Bouchet. Tam se nachází několik modrých a červených sjezdovek a navíc
jedna černá. Sjezdovky jsou hodně členité a zábavné, bohužel v podstatě
polovina sjezdovek byla uzavřena.
Jinak jsme se drželi na svazích nad Val Thorens pod Cime Caron, Col de
Rosael a Col de Thorens. Pod Cime Caron najdeme i dvě černé sjezdovky, jinak
v horních částech areálu převažují červené a na dojezdech modré.
Zřejmě vlivem nadmořské výšky jsou sjezdovky hodně členité, zatočené,
často mění sklon, zřejmě je to dané tím, jak se vinou mezi skalisky.
Některé pasáže jsou poměrně ploché, například části červené
Cime.
Sněhové podmínky:
Od návštěvy Val Thorens jsme si slibovali lepší sněhové podmínky.
Bohužel, ani vyšší nadmořská výška není zárukou kvalitního sněhu a
sjezdovek bez nežádoucích prvků. Za celý den jsme nepotkali jedinou
sjezdovku, na které bychom nemuseli kličkovat mezi neoznačenými
vykukujícími skálami, kameny, případně hlínou a ze země trčícími
větvičkami. Vliv očividně nemělo ani technické zasněžování, kameny
byly všude. K tomu navíc často i ledové plotny na místech, kde sníh
dříve roztál. Vysoké teploty také téměř všude způsobily měknutí a ve
všech trochu strmějších místech se během dne udělaly muldy.
Chápu, že s klimatickými podmínkami lyžařský areál nic neudělá. A
stejně tak i chápu ekonomiku provozu, kdy areál nechce spouštět technické
zasněžování, když by jim sníh obratem odtekl do potoka. Na druhou stranu
sjezdovky jsou v žalostném stavu a v noci mrzne, takže dosněžit ta
nejkritičtější místa by zřejmě bylo možné. Stejně jako udělat
kontrolu sjezdovek a aspoň označit místa, která se jinak vyřešit
nedají.
Řada sjezdovek je uzavřená, ačkoli při pohledu z lanovky jsou v lepším
stavu než ty otevřené. Do oblasti Plan Bouchet se dnes šlo dostat pouze po
černé sjezdovce Combe Rosaël z Cime Caron nebo červené a modré z Col de
Rosael. Modrá Lory z z Col de Thorens byla uzavřená. Informace o tom byla
uvedena u nástupních stanic lanovek, bohužel je francouzsky, tak jsme tomu
nevěnovali moc pozornost a uzavřená sjezdovka nás překvapila. Plot ale
objížděla spousta lidí a z vrcholku jsme měli dobrý přehled o tom, že
terén je sjízdný, takže jsme také vyrazili do „zakázaného území“.
Sněhové podmínky zdárně předčily ty na sjezdovkách...
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Svahy jsou obsluhovány v podstatě výhradně lanovkami - kabinkovými i
sedačkovými. Už několik let zde nedošlo k žádné modernizaci. Téměř
všechny lanovky jsou spíš staršího data, hlavně kabiny jsou velké, občas
kyvadlové, takže se na sjezdovku vyvalí desítky lidí naráz. A i
oběžných kabinek je více, což zase nutí k častému sundávání lyží.
Sedačkové lanovky jsou občas pomalé a kapacitně už nepostačují.
Zalidněnost:
Tolik lidí jsem ve Val Thorens nikdy neviděla - ani v roce 2019 a už
vůbec ne v „covidovém“ roce 2022. Zřejmě nás to „namlsalo“. U
kabiny na Cime Caron se během dopoledne udělala fronta minimálně na 45 minut
- soudím z vyvěšených tabulek informujících o čekací době. Jinde to
bylo lepší, ale ať už na kabiny nebo na sedačky, místy se čekalo i přes
10 minut. My jsme taková místa spíš vynechávali a vždy jsme se přesunuli
někam, kde bylo čekání v řádu několika málo minut. Návrat z Val Thorens
sedačkou Plein Sud a kabinou 3 Vallées byl ovšem očistec.