Sjezdovky:
Val Thorens leží na konci údolí, takže je ze tří stran obklopeno
horami. A hory jsou to poměrně vysoké, nadmořská výška všech
„slyžovatelných“ vrcholků přesahuje 2 800 m n. m.
Pomyslnou „korunou“ je Cime Caron. V době naší minulé návštěvy
před 3 lety lanovka na vrchol nejezdila, takže tentokrát jsme ho navštívili
opakovaně. Stékají z něj dvě černé a dvě červené sjezdovky. Červená
Cime mě překvapila nejen plochými úseky, ale také vydřenými plotnami už
v brzkém dopoledni.
Černé sjezdovky najdeme ještě pod Pointe de la Masse, jinde byste ale
delší černé svahy hledali téměř marně. Přesto ale sportovní červené
sjezdovky stékají ze všech svahů v okolí Val Thorens. Většinou jsou
zajímavě členité a s proměnlivým sklonem.
V nižších patrech areálu najdeme početné modré sjezdovky. Také jsou
členité, zatočené a s proměnlivým sklonem, pro začátečníky ale občas
možná příliš obtížné. Ve Val Thorens přitom v podstatě chybí pro
Francii typické zelené sjezdovky, takže malé děti bych sem moc nebrala.
Kombinace sjezdovek Colde l´Audzin, Gentiane a Cumin vede z vrcholku Cime
Caron až k dolní stanici lanovek pod Les Menuires a nabízí převýšení
nějakých 1 400 metrů. Dojezd do Les Menuires je sice hodně plochý, přesto
si myslím, že za sjetí stojí.
Směrem do Orelle najdeme menší kotel, do kterého z Orelle přiváží
lyžaře kabinková lanovka. U její horní stanice začínají další lanovky,
pomocí nichž se lze dostat mimo jiného na Sommet des 3 Vallées, což je
nejvyšší vrcholek Tří údolí. Stékají z něj červené sjezdovky Bouchet
a Coraia. Před třemi lety platilo, že upravovaná je jen jedna z nich,
tentokrát ale byly urolbované obě.
Sněhové podmínky:
Sněhu díky nadmořské výšce dostatek. Přesto ale sjezdovky v horní
části areálu, které jsou odkázané na přírodní sníh, trpí nedostatkem.
Například na červené Cime bylo několik vydřených míst, ale i ledových
ploten, a to už brzy dopoledne. Překvapivě ale úplně stejnými nedostatky
trpí třeba modrá sjezdovka Corniche, která má minimálně v dolní části
technické zasněžování, přesto je plná kamínků.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Zatímco svahy přímo nad Val Thorens obsluhují převážně různé
sedačkové lanovky, na vrcholky vedou především kabinky a kabiny. Jsou
vyhovující při zhoršených klimatických podmínkách, ale neustálé
sundávání lyží není pohodlné.
Zalidněnost:
V porovnání s Courchevelem bylo lidí nepochybně méně. Fronty se
tvořily jen na kyvadlové kabinové lanovky, ale u všech ostatních
zařízení byl nástup v podstatě bez čekání.
Trochu horší to bylo se zalidněností sjezdovek. V okrajových částech
areálu byly volné, ale v centrální části nebo na modrých Plein sud,
Corniche nebo Fond nebylo chvílemi k hnutí.
Doprava do střediska a parkování: