Kaprun - Kitzsteinhorn aktuální report z 11.12.2019

Sjezdovky:

Vzdor špatné situaci v údolí na ledovci byly v provozu všechny svahy kromě černé sjezdovky č. 2. Od mé poslední návštěvy je hlavní novinkou černá č. 14 "Black Mamba", pyšnící se maximálním sklonem až 63 %. O její překonání se v průběhu dne pokoušel nemalý počet lyžařů, osobně jsem se ale v Alpách setkal s prudšími svahy. Přesto rozhodně stojí za vyzkoušení - profil je hodně střídavý, téměř vždy cca 200 metrů velmi prudký úsek následovaný zhruba stejně dlouhým úsekem červeného charakteru. Úspěšné zvládnutí tedy nebude problémem ani pro bojácnější lyžaře. Škoda jen malé šíře sjezdovky. To je ostatně problém i několika dalších svahů, např. modré č. 6.

V areálu si myslím z rozmanité obtížnosti vybere takřka každý, osobně mám velmi rád téměř vždy prázdné černé č. 5a a 5b, modrou č. 1 a 6, samozřejmě pak klasické ledovcové pláně v podobě červených č. 4a, 4b a 4c. Pravděpodobně se k nim ale zařadí i již zmíněná černá "Black Mamba".

Sněhové podmínky:

Sněhové podmínky byly téměř bezchybné. Přestože jsem se na dvou úsecích setkal s varováním před možným výskytem kamenů, za celý den jsem nenarazil ani na jeden. Malou chybkou na kráse bylo spuštěné zasněžování během dne, naštěstí asi jen na 3 místech. Zřejmě se na jeho vypnutí podílela i teplota, která odpoledne sahala až k nule. Hlavně ve stínu na vrchu ledovce ale stále bylo cítit, že zima již naplno udeřila. Naopak na prosluněných lanovkách nebo terasách restaurací se mohl člověk opalovat bez bundy a rukavic.

Led se objevil pouze na pár prudkých úsecích, stejně jako muldy. Největším překvapením byl po celý den skvělý stav sjezdovky č. 11 vedoucí k přístupové lanovce, která byla vždy při odpoledním sjezdu doslova peklem, jemuž se nejeden lyžař vyhýbal sjezdem kabinkou. Tentokrát se prakticky žádné muldy nekonaly, dokonce nás na ní po 16. hodině sjíždělo pouze pár.

V bezchybném stavu byl snowpark pod vrcholem i podél sjezdovky č. 6, všechny skoky i překážky byly upraveny přímo výstavně.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

O nové kabince spojující ledovec s Kaprunem již byla řeč, její recenzi přenechám jiným.

Přístupové lanovky na Langwied i k Alpincentru jsou stále stejné a dle mého názoru jsou to právě ony, které by v rámci modernizace měli přijít na řadu jako následující. Naneštěstí byla jako přístupová kabina z parkoviště v provozu pouze větší Gletscherjet I, přestože její využití bylo vzhledem k hezkému počasí nepochopitelné (je zavěšena na dvou lanech). "Přínosem" pro návštěvníky tak byla pouze velká vzdálenost, kterou k ní museli z parkovišť zdolat. Výhodná je snad jen pro uživatele skibusu, který staví asi 20 metrů od ní. O jeho využití jsem mimochodem také uvažoval (stavěl takřka přímo před hotelem), v tomto mimosezonním období má však ještě interval 30 minut a časy příjezdu příliš nekorespondují se začátky nabízených tarifů.

Hlavní novinkou v ledovcovém areálu pro mne byla dvouúseková Gletscherjet 3 a 4, která na prvním úseku kombinuje kabiny se sedačkami, na druhém úseku pak zajišťuje přepravu pouze kabinami. Díky ní odpadá nutnost využívat k návštěvě nejlepších červených svahů nepohodlné kotvy.

Zároveň také uvadá atraktivita velkokapacitní a nepohodlné Gipfelbahn, kterou jsme jeli asi jen s 10 lidmi, navíc většinou pěšími.

Mimo provoz byla pouze archivní dvousedačka Sonnenkarbahn II, která snad nikdy nesloužila k ničemu jinému, než k dokonalému promrznutí. Její služby dnes bez problémů nahrazují modernější sedačky, např. Sonnenkarbahn 1, takže bude dle mého názoru brzy demontována.

Kaňkou na kráse, za kterou putuje půl vločky dolů, je relativně krátká provozní doba lanovek - některé jsou v provozu jen do 15:30, nejdéle pak lanovky z Langwiedu do Alpincentra (pouze do 16:00). Vzhledem k provozní době přístupových kabinek (do 16:30) by měla být všechna zařízení v provozu alespoň do 16:00 (resp. 16:15). Z vrcholu k Langwiedu není problém dorazit svižnou jízdou za nějakých 6 až 7 minut.

Zalidněnost:

Vzhledem k tomu, že znám zdejší zalidněnost v plné sezóně, je třeba hovořit o velmi nízké míře. V porovnání se předchozími dvěma dny v Zell am See a SkiCircusu se ale jednalo o zalidněnost střední. Chvílemi bylo lepší počkat si na prázdnější svah, žádné fronty na lanovky se ale samozřejmě nakonaly. Občas ale nebylo běžné cestovat na lanovce sám, jako v předchozích dvou dnech.

Překvapením byla již zmíněná sjezdovka č. 11 při odpoledním sjezdu, možná její zalidněnost ale byla větší například mezi 15:00 a 15:30, možná jejímu využití odlehčila i nová černá č. 14.

Občerstvení a aprés-ski:

Na občerstvení dnes čas nezbyl, odpočinek jsme strávili cestou na vyhlídku pod vrcholem. Nahoru jsme jeli již zmíněnou kabinou Gipfelbahn, což je nejpohodlnější způsob, jak se na vrchol dostat. Cestu po čtyřpatrové budově usnadní výtah, komu se nechce cestovat tunelem na vyhlídku, najde malý fotopoint i na terase ve vrchním patře. Já si ale cestu tunelem k vyhlídkové plošině chtěl zopakovat. Za ty roky jsem ovšem zapomněl, že se nejedná o nejsnadnější cíl. Tunelem ve skále je potřeba zdolat zhruba 365 metrů, počítejte tedy se třičtvrtě kilometrem chůze z kopce a do kopce v přezkáčích, navíc ve výšce 3 000 metrů. Po trase se ale nachází i zajímavá expozice, takže máte šanci si vydechnout - a že je to potřeba. Byli jsme takřka jediní, kdo trasu v přezkáčích absolvoval, většina návštěvníků byla pěších případně snowboardistů. Pokud ale budete mít chuť, výhled na odvrácenou stranu ledovce i okolní vrcholky za to stojí.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava po víceméně suché silnici až k lanovkám, na parkovištích uježděná vrstva sněhu.

Kaskádovitá parkoviště celkem malých rozměrů jsou zdarma, dostupnost ke Gletscherjet I však rozhodně není ideální. Kromě vzdálenosti musíte pěšky překonat i nemalé převýšení. V případě provozu Panoramabahn tento problém odpadá.