Sjezdovky:
Středisko disponuje převážně červenými sjezdovkami. Pro náročné
lyžaře je k dispozici asi 5 km sjezdovek černých, naopak pro malé nebo
méně zdatné pouze asi 1 km sjezdovek modrých, které obsluhuje jedna poma.
Hlavní tratě střediska mají severní orientaci, takže zajištují kvalitní
sjezdovky po celý den.
Hlavní sjezdovkou areálu je slalomák Deborah Compagnoni - jedná se o
černo-červenou sjezdovku dlouhou skoro 4 km, poctivý sklon, nároční si
příjdou na své .
Další parádní sjezdovka,která je mírnější, ale pořád červená,
startuje na horní stanici kabinky a v podstatě objíždí hlavní vrchol, je
členitá, občas se prudčeji propadá. Taková vyhlídková lahůdka. Její
délka kolem 3 km je naprosto ideální, končí u přestupní stanice
kabinky.
Další červená cca 2 km dlouhá začíná u mezistanice kabinky, ale lze
se na ni napojit na více místech. Jedná se o sportovní červenou sjezdovku,
je členitá a pěkně hravá, nejprudší úsek lze pěkně objet a končí
téměř v centru Santa Cateriny a je obsluhována dvousedačkou.
Samotnou kapitolou je tzv. Slunečné údolí, do kterého se lze dostat
kabinkovou lanovkou. Lze sjet až úplně do údolí, nevystupovat na vrcholu,
jinak se projdete . Ve Slunečném údolí se nachází jediná sjezdovka s
odbočkou na vrcholu a směrem k občerstvení. Sjezdovka je značená červeně
a má cca 2km, ale jedná se spíše o lehčí jezdivou červenou, i s
bruslením . Nádherné svezení a panoramata, ale jen za pěkného
počasí. Jinak tam fouká a člověk si to neužije.
Sněhové podmínky:
V době naší návštěvy naprosto ideální. Udávaný metr v údolí a 2
metry na vrcholu nebyly vůbec přehnané. Navíc celý týden luxusní
počasí, sníh padal jen na večer, a to max. 3 až 4 cm. Sjezdovky byly
perfektně upraveny po celý týden, teploty v údolí kolem nuly, večer ale
pěkně přituhlo. Na vrcholu teploty pod nulou po celý den.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Páteřní lanovkou střediska je kabinková lanovka se dvěma mezistanicemi
- kabinka je rychlá a obsluhuje většinu tratí. Nachází se na kraji
střediska u sjezdovky Deborah Comagnoni. Ještě se dodělává zázemí, ale
nijak to neruší. Další lanovka vede téměr z centra střediska - je to
starší pomalá dvousedačka bez pásu, tak trochu kope, ta by možná chtěla
vyměnit ,i když svou funkci plní. Poslední lanovkou je moderní
4sedačka s bublinou, která obsluhuje sjezdovku ve Slunečném údolí.
Dále se ve středisku nachází 3 pomy - jedna obsluhuje modrou sjezdovku,
další červenou a poslední čast černo-červené (ta byla ale mimo
provoz).
Zalidněnost:
Zalidněnost byla malá, jen okružní červená byla více zalidněná, ale
naprosto bez problémů. Jelikož bylo pěkné počasí, lidi se soustředovali
do Slunečného údolí a hlavní sjezdovky tak byly téměř prázdné.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení zajištovaly dvě příjemné hospůdko-pizzerie na severních
svazích u hlavních sjezdovek a 1 srub ve Slunečném údolí - naprostá
paráda a relax - a další hospůdka u dolní stanice 2sedačky. Ceny
relativně slušné a obsluha ochotná, milá a úsměvavá. Nápisy i v
češtině, jelikož více než 50 %návštěvníků jsou Češi, zbytek
domácí Italové a sem tam Poláci a Slováci
Orientační ceny: presso 1,20 e, capuccino 1,5 e, nealko 2 e, pivo 3 e,
bombardino 4 e, pizza 6-8 e, špagety 6-8 e,hlavní jídla kolem 10 e. Všude
pěkně čisto a uklízeno.
Doprava do střediska a parkování:
Jeli jsme z Brna - trasa cca 880 km. Do Landecku přes Vídeň, Salzburg a
Innsbruck po dálnici, dále pak po hlavních silnicích přes Švýcarsko,
Scuol, Zernez a do Livigna (placený tunel 35 e). Z Livigna přes Bormio do
Santa Cateriny. Jelikož v příjezdový den od Livigna padal sníh, cesta byla
pomalejší (hlavně průsmyk u Trepalle), někteří nasazovali
řetězy.Silnice v dobrém stavu - pěkné serpentiny, ale dá se jet
bezpečně.
Cesta i s přestávkami zabere cca 11 hod. Při návratu (výměna turnusů)
se u švýcarsko-rakouské hranice tvořily kolony, dále ještě před tunelem
u Landecku.