Sella Ronda aktuální report z 18. - 25.02.2023

Sjezdovky:

Všechna střediska na okruhu Sella Ronda mají společné - jsou roztažené hodně do délky, takže projet je zabere dost času a člověk si musí hlídat, aby se včas vrátil zpět. Sjezdovky se na mnoha místech kříží, což je jednak nebezpečné, abyste se s někým nesrazili, a jednak pořád řešíte, kam máte jet.

Alta Badia - krásné výhledy na okolní hory a skály, zejména v oblasti Edelweiss. Ideální středisko pro rodiny s dětmi a pro ty, kdo preferují modré sjezdovky. Většina sjezdovek je opravdu mírná. Nejhezčí sjezdovky jsou podle mě červená č. 12 a červená i černá č. 17. Alta Badia měla ze všech středisek jednoznačně nejhorší sníh. Sníh tady byl nejvíc mokrý, hodně tahal za nohy a najít sjezdovku se suchým sněhem snad ani nešlo. Jen snad úplně nahoře u Pralongiá a pak sjezdovky č. 30, 31 a č. 1 (černá část) byly celkem v pohodě. Bohužel většina kabinkových lanovek je staršího data, a často jedete na stojáka, takže to není moc pohodlné. Alta Badia je navíc šílené bludiště, ani dle mapy není poznat, jak co kam vede, takže nejlepší je prostě to neřešit a jezdit jen tak. Po jednom dnu naštěstí zjistíte, že na konci dne stačí vyjet na kterýkoliv kopec, a pak jet prostě kamkoliv dolů a dojede do Corvary.

Arabba Marmolada - z hlediska výhledů má toto středisko nejméně co nabídnout. Výhodou je, že všechny sjezdovky pod Porta Vescovo měly super sníh, který nebyl vůbec mokrý. Ostatní sjezdovky ale měly rozměklý, mokrý sníh. Určitě středisko zaujme náročné lyžaře. Černá č. 3 je rozhodně nejnáročnější sjezdovka celé oblasti Sella Ronda. Černá č. 5 a 13 i červená č. 6 (od mezistanice), stejně tak červené č. 40 a 41 můžu rozhodně doporučit. Naopak pro začátečníky to moc vhodné není. Ne, že by tu žádné modré nebyly, ale jsou to spíše přejezdové sjezdovky, které se často kříží a jsou v okrajových oblastech, bez nějakých funparků apod.
Kapitolou sama pro sebe je výjezd na Marmoladu. Z Arabby se tam musíte přeplazit přes dvě pomalé, nakopávací lanovky, pak si sjedete mokrou sjezdovku otočenou na jih a jste u lanovky. Velkokapacitní kabinová lanovka je rozdělena na tři úseky (musíte dvakrát přestupovat), ale díky tomu fronta rychle ubíhá. Úplně nahoře je vyhlídková plošina, odkud je výhled do okolí (nijak zvlášť zajímavý). Dolů vede červená sjezdovka, ale vzhledem k množství lidí, obřím boulím, ledovatým plotnám a do toho na několika místech zúženému profilu bych ji označila spíše za černou. Navíc je dost dlouhá. Sníh je tady suchý, až když se přiblížíte dolů k silnici, tak se na závěr dorazíte boulemi a oraništěm mokrého sněhu. (Pokud by byl lepší sníh a mnohem méně lidí, tak by to byla pěkná sjezdovka). Nevýhodou oblasti Arabba Marmolada je, že na severních sjezdovkách je za horšího počasí špatně vidět.

Val di Fassa - co můžu doporučit je oblast Belvedere a Col Rodella. Sjezdovky s nejlepším sněhem a i odpoledne se tady dalo hezky zalyžovat. Na Col Rodella je trochu nevýhoda, že se jedná o straší sedačkové lanovky, pomalejší a bez krytu. Belvedere je příjemná směs modrých (je jich tam víc, než kolik to podle mapy vypadá), červených a černých sjezdovek, jsou tu i různé funparky. A jsou odtud krásné výhledy na skály. Také černá sjezdovka Ciampac je velmi pěkná (i odpoledne). Sjezdovky v okolí Sella Brunech jsou spíše mírné, přejezdové, nic moc. Bohužel všechny sjezdovky, které vedou dál na Col de Valvacin, byly dost mokré. Ale červená a černá, které vedou dolů do údolí by jinak byly hezké (jen červená má dlouhý dojezd k lanovce).

Seiser Alm - leží už mimo Sella Rondu. Ideální středisko pro rodiny s dětmi a začátečníky. Všechny sjezdovky zde jsou mírné, modré, takže i méně zkušení se mohou bez obav vydat na výlet po celém středisku. I červené sjezdovky jsou spíše mírnější, žádný vysloveně prudký úsek na nich není. Mají tu hned čtyři sedačkové lanovky přizpůsobené dětem. Není tu podpěra pro lyže, jen nízká zábrana, při nastupování je možné přizpůsobit výšku, aby mohly děti v pohodě nasednout. Ovšem o to méně pohodlné to je pro dospělé. Pokud jste silnější, tak se vám bude nízká zábrana zařezávat do stehen, jak je lanovka při nastupování nízko, tak si musíte dát pozor, aby vám to neskříplo lyžáky, a nemít o co opřít lyže také není dvakrát příjemné.
Zkušenější lyžaři se tu budou nudit. Jedinou prudší sjezdovkou jsou dvě černé sjezdovky v oblasti Puflatsch. Nicméně prudký úsek měří asi tak 100 metrů a před i za ním je to modrá sjezdovka. "Propagovaná" červená sjezdovka č. 8 dolů do Ortisei také nestojí za to. Převážně je to úzká cesta, která neustále prudce zatáčí. Odpoledne je navíc uprostřed vydřený na led dvoumetrový pruh a po stranách oraniště hlubokého, krupicového sněhu.

Val Gardena - musím konstatovat, že tady jsem si nakonec zalyžovala nejlépe. Z celé oblasti tu byl nejlepší sníh, téměř vůbec nebyl mokrý od slunce. Najdete tu největší výběr prudších sjezdovek. Všechny sjezdovky vedoucí z Ciampinoi byly super. Zejména černá byla opravdu příjemná, po ránu nádherný sníh. Také sjezdovky vedoucí z Piz Sella a Piz Seteur byly fajn, ale ty už se často křížily s jinými, což nebylo ideální a bohužel se na některých z nich brzy vytvořily obří, ostré boule, mezi kterými se dalo jen těžko projet.
Na Saslongu se mi více líbila červená, která měla lepší sníh a nikdy nebyla rozježděná (což byla záhada). Naopak černá je převážně na slunci, takže tady byl mokrý sníh a boule. Také jsem ocenila, že jak obě sjezdovky Saslong, tak červená a černá vedoucí z Ciampinoi do Selvy nemají nebezpečné křížení s jinou sjezdovkou. Nevýhoda je, že v obou těchto oblastech jsou nepohodlné staré kabinky na stojáka. Když chcete přejet ze Saslongu na Ciampinoi, tak tam mají trapáci zábrany a dokonce dva hlídače, abyste museli použít jednu lanovku navíc, a pak se musíte v půlce sjezdovky trefit do správného směru.
Velmi málo lidí bylo v oblasti Monte Pana, kde najdete napravo od lanovky červenou a černou (ostatní sjezdovky jsou spíše spojovací cesty). Obě sjezdovky jsou spíše mírnější, a pak je dlouhý dojezd k lanovce, ale zase mají dobrý sníh a nejsou rozježděné. Tady si také můžete sjet zip linu od horní stanice lanovky až k té spodní.
Pokud hledáte modré sjezdovky, tak vyražte do oblasti Gran Paradiso. Tady najdete samé nové, moderní lanovky s krytem, několik modrých sjezdovek i funparky. Pokud popojedete až do oblasti Col Rodella, tak tam najdete super sníh a krásné výhledy. Nevýhoda ale jsou časté boule a staré, pomalé, nekryté sedačky.
Na Dantercepies vede nová kabinková lanovka, i tady můžete vybírat mezi příjemnou černou a červeno-modrou sjezdovkou.
Do oblasti Seceda jsem nestihla dojet. Nicméně svah je otočený na jih, takže mimo sjezdovky sníh nebyl, a odpoledne vypadaly sjezdovky na dálku velmi boulovatě a mokře.

Sněhové podmínky:

Na to, že naposledy sněžilo před měsícem, a od té doby tam mají pořád jasno a teploty nad nulou, tak mě překvapil dobrý stav sjezdovek. V době, kdy jsem tam byla, tak přes noc lehce mrzlo a přes den bylo až 14 °C. Jižní svahy jsou téměř až nahoru úplně bez sněhu, jen sjezdovky jsou zasněžené. Na severních svazích bylo tak 40 cm sněhu i mimo sjezdovky. Všechny sjezdovky jsou dostatečně zasněžené. Opravdu velmi výjimečně narazíte na vytáté místo a je to většinou spíš na přejezdových cestách. Na černých sjezdovkách (i v těch nejvyšších místech na severních svazích) se povalují kamínky. Jižní svahy ráno přimrzlé, odpoledne samozřejmě rozměklé, boule a po stranách oraniště krupice. Svahy, které nebyly přímo otočené na jih - suchý, fajn sníh. Kvůli velké zalidněnosti se však brzy začnou tvořit boule a mezitím jsou tvrdší až ledovaté plochy.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Směs moderních lanovek a starších zařízení. Větší polovina sedačkových lanovek jsou starší typy, často velmi pomalé "nakopávačky" a bez krytu. V případě špatného a studeného počasí by se výrazně snížil výběr míst k lyžování, protože na těch pomalých, nekrytých sedačkách by člověk rychle promrzl. Také bych ocenila častější záchody u lanovek. Záchody jsou pouze u některých lanovek v údolí, někdy může trvat i hodinu, než se dostanete k dalšímu místu se záchodem. Často jste nuceni využívat záchody v horských chatách, kde se ale tvoří dlouhé fronty a vždycky jdete někam daleko do sklepa.

Zalidněnost:

V tomto období (konec února) rozhodně tuto oblast nedoporučuji. Takové množství lidí jsem už několik let nezažila. Fronty na lanovky 5 až 20 minut. Sjet si celou sjezdovku v tempu a bez zastavení bylo nemožné, to platilo i pro černé sjezdovky. Někdy se dokonce stalo, že se člověk nějakým úsekem plazil, protože neustále proudilo takové množství lyžařů, že se dalo sotva projet (platí především pro sjezdovky okruhu Sella Ronda).

Fronty na občerstvení až hodinu (buď stála fronta od pultu až ven před chatu, nebo si dělali pořadník lidí na stoly). Na chatách neustálá fronta na záchody. Když jste měli štěstí, byli před vámi dva lidi, ale výjimkou nebylo ani deset. Zatímco v Rakousku se kolem 14. hod. všechny chaty uvolní, tady zůstaly zaplněné až do konce.

Občerstvení a aprés-ski:

Po celém areálu je spousta chat od luxusnějších až po bufety. Výhodou je, že oblast už je dost daleko od Rakouska, takže v nabídce jsou spíše italská jídla - pizza, těstoviny, rizoto a různé úpravy masa. Jídlo plus jedno pití můžete pořídit v rozmezí 14 až 28 euro. V městě Selva najdete u dojezdových lanovek několik barů s diskotékou.

Doprava do střediska a parkování:

Do Itálie jsem jela nočním lůžkovým vlakem Praha - Innsbruck (jízdenka 1 300 - 1 800 Kč jeden směr), pak jsem pokračovala normálním vlakem Innsbruck - Ponte Gardena (14 euro) a poslední kousek jsem jela autobusem (4,5 euro). Výhoda nočního vlaku je, že nemusíte řídit, získáte dva dny lyžování navíc a nemačkáte si nohy v malém prostoru. Pokud však jedete ve více lidech, tak už to finančně není tak zajímavé.

Po celém údolí Val Gardena byly dopoledne (už od 8:30) i odpoledne hrozné zácpy.

U některých údolních lanovek byla parkoviště, ale většinou ne příliš velká, a co jsem si tak všimla, tak většinou byla placená.