Sjezdovky:
Přímo na trase okruhu převažují modré a spíše mírnější červené
sjezdovky.
Na start jsme vyrazili z Arabby hned v 8:30, kdy se lanovky rozjíždějí.
Až do Corvary jsme si užívali absolutně nedotčené a perfektně
připravené sjezdovky s dokonale vypreparovaným manšestrem. Na Colfoscu jsme
si udělali menší odbočku do bočního údolí, kde je skvělá modrá
sjezdovka pod lanovkou Stella Alpina. Z vrcholku Col Pradat je zase krásný
výhled na masiv Selly. Pro návrat zpět na hlavní trasu trasu jsme využili
modrou č. 45A (Variante) a navazující č. 45 (Colfosco 2). Dále jsme se
drželi sjezdovek na trase okruhu až do lokality Plan de Gralba ve Val
Gardeně. Po obědě jsme si zde udělali druhou menší odbočku z trasy,
vyzkoušet sjezdovku Sotsaslong. Ta se nám moc líbila, takže jsme si ji dali
hned 2x po sobě. Po návratu na hlavní trasu už jsme se opět drželi
sjezdovek na okruhu až do Arabby, kam jsme dorazili po 15. h.
Celkově je lyžařsky zelený okruh průměrný, ovšem s občasnými
odbočkami mimo hlavní trasu se dá den povýšit na plnohodnotné lyžování.
Co je ale silně nadprůměrné, jsou zážitky estetické. Úchvatné scenérie
skalních masivů okolních Dolomit jsou zejména za slunečného počasí
naprosto dechberoucí a snad nikdy se neokoukají. To je jedna z věcí, kvůli
kterým se do Dolomit tak rád stále vracím.
Sněhové podmínky:

Po ránu vynikající s tvrdým zmrzlým povrchem, avšak né zledovatělým.
Lyže krásně držely na hraně. Postupně během dne díky mírně plusovým
teplotám a slunečnému počasí sníh měknul, ale stále se lyžovalo
výborně. Kritickým místem celého okruhu byla menší část úseku mezi Val
Gardenou a lokalitou Belvedere. Na sjezdovce č. 11, kousek za jejím
rozdvojením, byly na její strmější části obrovské boule měkkého
jarního firnu. Vzhledem k jihovýchodní orientaci sjezdovky a času kolem 13 h
to bylo očekávatelné. Zde mělo hodně lyžařů problémy se dostat dolů
bez pádu. Navazující část sjezdovky a vlastně celý zbytek trasy až do
Arabby byl již naprosto bezproblémový. Pouze v Arabbě, od výstupu z lanovky
Arabba Fly, byl sjezd k nástupní stanici lanovky Monte Burz opět boulovatý a
špatně sjízdný. Jedná se ale o krátký sjezd, kterým jsme zakončili
naše putování po okruhu. Celkově se dá říci, že byly v rámci celého
dne sněhové podmínky velmi dobré. Vzhledem k termínu (konec března) bych
řekl, že nad očekávání dobré.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovkový park zeleného okruhu tvoří převážně moderní odpojitelné
4sedačky a 6sedačky. Drtivá většina lanovek však nemá bublinu.
Nejmodernější superluxusní jsou vyhřívané 8sedačky s bublinou
(Costoratta, Sodlisia a Gran Paradiso). Na trase je též celá řada
kabinkových lanovek, z nichž nejmodernější je Piz Seteur ve Val Gardeně.
Její vyhřívané sedáky jsou opravdu luxus. Celkem je nutno na zelené trase
využít 10 sedačkových lanovek a 5 kabinek.
Celý okruh by měl mít cca 40 km, přičemž zhruba polovina připadá na
sjezdovky. Je zajímavé, že po načtení skipasu v aplikaci Dolomiti Superski
mně bylo naměřeno jen necelých 33 km, a to vč. odboček, které okruh
naopak o několik km prodloužily. Takže buď nejsou pravdivé údaje o
uváděné délce okruhu a nebo špatně měřila aplikace. Kontrolou jsem ale
zjistil, že výjezd žádnou lanovkou aplikace nevynechala. Takže toto je pro
mě záhada. Pokud mě tuto záhadu někdo v diskuzi objasní, budu rád.
Zalidněnost:
To bylo asi největší překvapení, zalidněnost byla na poměry Sella
Rondy velmi nízká. Jezdilo se rovnou do turniketů, nikde se nečekalo.
Dokonce ani na lanovce Ciampinoi v Selvě se nečekalo déle než 2 minuty. Né
že by na sjezdovkách nebyla ani noha, to zdaleka ne, ale dalo se plnohodnotně
lyžovat bez nutnosti čekat na volná okna.
Občerstvení a aprés-ski:
Na oběd jsme se stavěli v samoobslužné restauraci Piz Seteur na Plan de
Gralba (Val Gardena). Já jsem si dal špagety "pomodoro" (13 eur), které mě
příliš nechutnaly. Kolega měl řízek s hranolkama (19 eur), ten byl
spokojen. K tomu pivo za 6 eur. Po obědě jsme si dali ještě kávu (3,5 eur),
což byla chyba. Tak hnusný kafe jsem už dlouho nepil. Na Itálii, kde jsme
byli dosud zvyklí na skvělou kávu, to bylo opravdu zarážející. Možná to
byla náhoda, ale já bych se osobně do této restaurace příště již
nevrátil.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Klatov až do Arabby, kde jsme byli ubytováni, byla plynulá a bez
komplikací, avšak za trvalého deště, který vydržel až před Brenner.
Jediné zdržení bylo na mýtné bráně při výjezdu z italské dálnice. Na
zpáteční cestě bylo zdržení jak na mýtné bráně, tak byl špunt i za
ní. Zdržení tak 15 až 20 minut. Doporučuji vybrat k průjezdu mýtnou
bránu s obsluhou, kde se platí "keš". My jsme tam i zpět bohužel najeli do
brány bez obsluhy. Zde někteří "umělci" nevědí, jak se odbavit a
zaplatit, takže ve výsledku byly samoobslužné brány 2- až 3x pomalejší
než ty s obsluhou. Další zdržení pak bylo na zpáteční cestě u Kufsteinu
na rakousko-německé hranici, kde stále probíhají kontroly. Toto zdržení
se zde ale opakuje rok co rok.
V Arabbě jsme to měli ráno k lanovce Monte Burz od apartmánu asi 100 m
chůze a stejná vzdálenost nás čekala ujít při odpoledním návratu. Tedy
naprosto dokonalá poloha ubytování.