Sjezdovky:
Sjezdovek je zde velké množství a vybere si zde opravdu každý. Projel
jsem celý areál a nakonec jsem zůstal na vrcholu Kronplatzu, a to jak z
důvodu množství lidí v okolí Piculinu, tak i že zde byly sjezdovky v
odpoledních hodinách dost rozbité a teplem sjezdovka č. 45 doslova tekla a
okolo už byla jen tráva.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky jsou dobré, pouze dnes nejvíce trpěla sjezdovka č. 45
Piculin, na kterou dopadalo sluníčko a odpoledne už to byla boulovatá kaše.
Nejlépe na tom jsou černé sjezdovky vedoucí lesem, a to především moje
oblíbená sjezdovka s názvem Sylvester. Skvěle se dalo jezdit hlavně po
velmi širokých modrých sjezdovkách jako je Belveder, Plateau a Marchner. Zde
bylo minimum lidí, a tak se zde jezdilo velmi rychle a povrch vydržel až do
zavíračky areálu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Areál disponuje velkým množstvím kabinových lanovek, které jsou
vyhřívané. Pokud někdo to má dál k vlaku a nechce jet v přezkáčích,
tak u dolní stanice Percha se nachází skřínky k uložení věcí.
Zalidněnost:
Areál by se dal rozdělit do dvou částí, a to oblast okolo sjezdovky
Erta, kde bylo opravdu díky závodům velké množství lidí, a pak Kronplatz,
kde těch lidí bylo mnohem méně a dalo se hezky svižně jezdit široké
modré sjezdovky ve směru na Olang. Ani na černých sjezdovkách jako je
Sylvester moc lidí nebylo.
Občerstvení a aprés-ski:
K občerstvení jsem využil restauraci na vrcholu Piculinu, kde dělají jak
klasická jídla tak i steaky. Jídlo je zde dražší a např. gulášová
polévka tu je za 11 euro a Aperol zde držel cenu na 5 eurech. K obědu zde
hrál i DJ jak od klasické disco hudby až po tu jejich tyrolskou. Další
občerstvení najdete na vrcholu Kronplatzu, kde si můžete vybírat hned z
několika restaurací, tedy spíše vyhledat nějaké to volné místo
Doprava do střediska a parkování:
Do střediska jsem využil vlakového spojení z městečka Toblach/Dobiacco.
Vlak je zdarma a jede se 4 vlakové staníce. Přestup na lanovku je po cca 20
krocích a pak následuje vyhřívaná lanovka až na vrchol Kronplatzu.