Sjezdovky:
Sjezdovek je zde velké množství a jsou to převážně velmi široké
carvingové dálnice, a to především ty, které spadají z vrcholu Kronplatzu
směrem na východ k Olangu. Vrcholové partie jsou nad hranicí lesam a tak je
šířka skoro až neuvěřitelná. Jakmile se sjezdovky zanoří do údolních
sjezdů, tak jsou o něco užší, ale za to zase členitější.
Za mě je top sjezd z vrcholu Kronplatzu směrem na Bruneck po sjezdovce č.
1 Sylvester, která je dlouhá necelých 5 km s převýšením 1 296 metrů a je
značená černou barvou. Je to lahůdka pro náročnější lyžaře, kterým
nevadí velmi strmý sklon, kromě dojezdu a její skoro celá část ve stínu,
protože je natočená na sever. Další černá a dosti náročná je sjezdovka
Herrnegg vinoucí se po levé straně od nástupních kabinek z Brunecku.
Neméně náročný je i sjezd po sjezdovce č. 45 Piculin, která je otočená
na jih a tak zde můžou být náročnější sněhové podmínky.
Škoda, že byla zavřená sjezdovka Erta, na které se bude konat v úterý
světový pohár žen v obřím slalomu.
Když máte trošku fyzičku, tak se dají za jeden den zvládnout skoro
všechny hlavní sjezdovky a můžete hezky od rána pokračovat se sluncem a
nelyžovat ve stínu, kromě sjezdovek mířících do Brunecku, kam v tuto
roční dobu slunce moc nesvítí.
Sněhové podmínky:
Se sněhem je to zde oproti Krkonoším horší, až jsem byl překvapen, kde
je hranice sněhu, a to hlavně na jižních stráních. To, co dokážou
vykouzlit s pomocí technického zasněžování, je až neskutečné. Manžestr
je naprosto perfektní a sjezdovky drží v perfektní kondici skoro po celý
den. Žádný "brambory" a nebo ledový plotny zde nebyly. Odpoledne se sem tam
dělaly menší muldičky v prudších a užších úsecích sjezdovek, ale nic
hrozného to nebylo.
Na ježdění mimo tratě to zde, ale není. Sněhu mimo sjezdovky je velmi
málo.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Areál je velmi moderně vybaven, kdy jasně vedou různé druhy kabinkových
lanovek. Supermoderní je kabinka Olang 1+2, ve které jsou i dokonce
vytápěné sedačky. Zde se staví kabinky dlouhé i jen něco málo přes 500
metrů!
Letos byla nahrazena stávající šestisedačka novou 8sedačkou Plateau s
bublinou o délce jen 1 192 metrů. Ta stará se přestěhovala k nám do
Deštného v Orlických horách a dostala zajímavá jméno, a to Kikirikiii.
Další je 6sedačka s bublinou jménem Arndt a pak jsou zde ještě dvě
rychlé, ale krátké odpojitelné 4sedačky bez bubliny. Za mě by to chtělo
více sedačkových lanovek, kdo si má neustále sundávat lyže... Dost tím
trpí rukavice od ostrých hran.
Zalidněnost:
Lidí zde bylo tak akorát. Fronty zde byly velmi malé a nárazové. Čekalo
se tak maximálné na 5 až 6 kabinek anebo sedaček. V sobotu jsem čekal více
návštěvníků i proto, že bylo po ránu dosti plné parkoviště, ale opak
byl pravdou. Přepravní kapacita lanovek je opravdu velmi vysoká. Na vrcholu
Kronplatzu to je jak na Václaváku, tolik lidí pohromadě jsem snad na
lyžích ještě neviděl. Na vrchol totiž míří celkem osm lanovek!
Co mě mile překvapilo, bylo ráno spuštění lanovek z Brunecku již v
8:24! To by se ve Špindlu nestalo. 
Občerstvení a aprés-ski:
Je zde velké množství míst, kde se dá něco zakousnout a posedět na
slunci. Horské chalupy podél sjezdovek byly hodně obsazené již od 11.
hodiny a dokonce se někde muselo čekat na volná místa.
Ceny jídla jsou vyšší, než jsem čekal, ale dle obsazenosti to drahé
asi není - gulášovka za 10-12 euro, pivko 6-8 euro, káva 1,5-3 eura,
těstoviny od 15 euro atd.
Doprava do střediska a parkování:
Byl to horor dostat se ve středu ráno přes Prahu, kde jsem strávili
kvůli provozu 1,5 hodiny v kolonách! Pozor na Brenneru, kde se opravuje most a
je zde provoz pouze jedním jízdním pruhem v každém směru, a tak zde byla v
sobotu odpoledne velká kolona směřující do Itálie. Cesta nám trvala lehce
přes 8 hodin.
Parkovali jsme každý den v Brunecku u nástupního místa do areálu na
velkém, ale dosti ledovatém parkovišti, kdy jeho nejbližší část k
lanovkám je zpoplatněna. Na vzdálenějších plochách se parkuje
zadarmo.