Sjezdovky:
Mnohými tolik oblíbená část na vrcholu Kronplatzu mě nenadchla -
sjezdovka bez hranic, kde nikdy nevíte, kdo se objeví zleva nebo zprava, nebo
kdo zrovna traverzuje pod terénní vlnou, to není nic pro mě. Sjezdy do
údolí byly už podstatně lepší a zábavnější - ať to byly modré u
lanovky Marchner, nebo červené na Olang, které člověka určitě zabaví na
několik sjezdů, případně propojení do St. Vigilu s pěknou černou č.
32.
Na Ertě se jel svěťák - a vidět naživo ženskou lyžařskou špičku
planety byl opravdu zážitek. Ať již nahoře u prvních 20 bran nebo v
cílovém kotli, kde měl člověk celý dojezd jako na dlani. Samozřejmě se
nedá vynechat sjezdovka Piculin, která má poctivý černý sklon a člověk
si na ní pěkně mákne.
Sněhové podmínky:
Sněhu na sjezdovkách celkem dost, občas v nižších partiích slabá
vrstva. Mimo sjezdovky sněhu málo, ostatně jako všude tuto zimu. Na více
frekventovaných úsecích byly odpoledne sjezdovky v horším stavu, ale díky
celodennímu mrazu pořád zmrzlé.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Kronplatz, to jsou z velké části kabinky, takže kdo nerad sundává
lyže, nebude tady rád… jinak standard, vše rychlé, občas i vyhřívané.
Nejlepší je asi nová 8sedačka Plateau s ranním sluncem. U lanovek do St.
Vigilu se dělaly před závody a po nich celkem dlouhé fronty.
Zalidněnost:
Na druhou polovinu ledna jsem tolik lidí nečekal - nevím, nakolik to bylo
ovlivněno těmi závody, ale pokud sem ještě někdy pojedu, tak budu hodně
zvažovat termín.
Občerstvení a aprés-ski:
K obědu jsem si zvolil Ücia Picio Pre a to jsem neměl dělat. Nejprve
čekáte u pultu 5 minut řadu, kde si objednáte jídlo a pití a vše
zaplatíte. Pak vám to obsluha donese ke zvolenému stolu. Můj obyčejný
Bratwurst s hranolkami trval dalších 25 minut při poloprázdné terase a
prázdném lokále. To nechcete. Příště zvolím jinou restauraci nebo
svačinu s sebou.
Doprava do střediska a parkování:
Vyjížděli jsme z asi 40 km vzdáleného Sillianu a k parkování jsem
zvolil parkoviště u lanovky Olang. Parkování je v ceně skipasu, uklizené,
posypané, vše ok.