Sjezdovky:
Otevřené byly téměř všechny sjezdovky na hlavním vrcholu včetně
sjezdů do údolí - kromě černého Herneggu, který se otevřel hned další
den, a překvapivě také kromě pár variant na vrcholové pláni, takže
místo jedné celistvé lyžařské plochy byly tratě nezvykle rozdělené na
jednotlivé pásy, i tak ovšem velmi široké.
Dopoledne všichni lyžují na sjezdovkách směrem k Olangu, kam svítí
slunce, navíc jde o velmi příjemné široké modro-červené dálnice. Velmi
oblíbená je i modrá trať Furcia na jižní straně směrem k Furkelpassu
nebo kratší červená Sonne.
Úplně prázdno ale nebylo ani na stinných sjezdech směrem k Brunecku
(černá trať Sylvester, červená Ried k nádraží v Perce).
Otevřené byly taky všechny superostré černé na vedlejších vrcholu Piz
de Plaies - jak obě svěťákové (Erta, Sorega), tak Piculin.
Velmi málo lidí jezdilo na modré Belvedere, které je trochu nenápadněji
trasovaná mezi novou 8sedačkou Plateau a kabinkou Belvedere.
A snad nikdo se nesvezl na krátké, 500 m dlouhé červené Cianross v St.
Vigilu, opomíjená byla i kilometr dlouhá červená Rara. Za svezení stála i
více než kilometrová modrá Korer na úpatí v Reischachu, která slouží
jako cvičná louka.
Sněhové podmínky:
I když přírodního sněhu je málo, sjezdovky byly bezchybně vysněžené
a díky mrazům na opravdu mnoha místech dostříkané čerstvým technickým
prašánkem. Ten se samozřejmě snadno rozjezdí, takže později během dne
již byly sjezdovky drncavější a ve strmějších a frekventovaných
úsecích i vyšoupané na tvrdou podložku.
Nízko položený a ke slunci orientovaný Piculin nabídl dokonce měknoucí
technický firn.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Samé kabinky trochu nervují s neustálým zouváním a přenášením
lyží, o to více potěší ojedinělé sedačky, zvláště nová luxusní
8místná Plateau, u které se překvapivě ani netvořila fronta.
Za nejnešťastnější kabinku považuji Belvedere, která přitom byla
postavena teprve před pár lety - po původní lanovce však zůstalo krátké
nástupiště a také 15místné kabinky s (teoreticky) 9 místy k sezení kolem
dokola a 6 místy k stání, kde vzniká tlačenice při nástupu i uvnitř.
Zalidněnost:
Na Kronplatzu bývá živo, ale před Vánoci přeci jen o něco klidněji
bývalo. Nedostatek sněhu jinde, krásné počasí a věhlas areálu však
způsobil mumraj jako v hlavní sezóně, tím spíš, že se většina
lyžařů drží na osluněných sjezdovkách.
Kromě Čechů, Slováků a Poláků sem jezdí i dost Slovinců či
Chorvatů a tradičně samozřejmě také Němci nebo Italové.
Občerstvení a aprés-ski:
Neustále přibývá chat a restaurací všeho druhu. Ceny jsou běžné
alpské - polévky okolo 10 eur, těstoviny do 15 eur a hlavní jídla spíš
okolo 20 eur.
Doprava do střediska a parkování:
Na největším parkovišti na úpatí v Reischachu (u Brunecku) se platí
parkovné na asfaltových místech nejblíže k nástupnímu terminálu, cca 200
m vzdálené štěrkové plochy jsou zdarma.
Příjezd ke Kronplatzu vede po hlavní silnici údolím Pustertal, která
bývá zvláště o víkendu přetížená. Dopravu nově komplikuje i
částečná uzavírka mostu za sjezdem z Brennerské dálnice, který kvůli
havarijnímu stavu mohou využívat již jen osobní auta, kamiony a autobusy
musí jet objížďkou přes Vahrn a Schabs.