Výuka pro 3 leté děcko

Zdravím, mohl by mi dát někdo radu jak začít s výukou lyžování u 3 letého dítěte (je lyžemi nepolíben:). Případně kde mohu nastudovat (inretnet, tip ny knihy). Já 38 jsem se učil sám. Ikdyž něco sjedu tak je to asi vidět..... nerad bych to pokazil…

Ahoj,

nejlepší je dítě motivovat a svěřit výuku některé z lyžařských škol :) Dítě se tak naučí rychleji, začne již od počátku vstřebávat správné návyky a ty s ním nebudeš mít nervy. A věř mi, že někdy to s dětmi nervy jsou ;)) za sezonu jich odučím celkem dost :D

Jen pozor na skupinovou výuku, která je u tříletých absolutně nevhodná.

>> #1, Africatwin, 19. 12. 2011 08:14:06

Škola je jedním z řešení. Ale jen pokud se Ti líbí, jak lyžují její učitelé, protože dítě je věrně okopíruje.
Druhá možnost je nechat ho první sezónu lyže zkoušet někde na plácku za domem, kde získá pocit skluzu a základní intuitivní dovednosti. Pokud ho nebudeš nic učit, nic špatného se nenaučí. A navíc si při vytahování syna do kopečka výrazně vylepšíš kondici 

Lyžařská škola je alternativa, ale nevím jestli mám zjiťovat kam. Bude to asi fungovat jako u jiných činností, bude záležet na učiteli. Dá mi někdo tip na školu ve špindlu? Jejich tam dost ale..... BTW – včera jsem nakoupil, že je vhodné na začátek sehnat lyže s volnou patkou (co jsem se na nich učil já v 1979?!), z důvodu eliminace záklonu. Má te někdo zkušenosti?

>> #4, Africatwin, 19. 12. 2011 10:02:46

K lyžařské škole – je třeba vybrat dobrou, nejlepší jsou podle mne osobní reference lidí, které znáš a důvěřuješ jim. A dobrá škola ještě není záruka úspěchu.

Sám jsem před lety naznal, že doma není nikdo prorokem a svěřil dítě lyžařské škole. Renomované, a navíc to nebylo úplně ve vysoké sezóně, takže instruktoři byli relativně volní, dětí nebylo nijak moc a někdy skupinová výuka připomínala spíš privátní.

První 2 dny byly skvělé, dcera dělala rychlé pokroky a bylo vidět že i instruktoři byli velmi dobří. Na konci druhého dne jsem byl ohromen, zhruba 30–40% oblouků bylo na paralelních lyžích a poměrně hezky jetých. ALE třetí den musel instruktor pryč a přišel jiný. Výsledek: dcera po 2 dvouhodinových lekcích byla ustrašená zpět v pluhu a těžkém záklonu. A další 2 dny to ještě upevnily.

Odstraňoval jsem to přes 2 roky. A můj závěr? Raději bych si našel dobrého instruktora a domluvil se přímo s ním, než spoléhat na lyžařskou školu. Ale vzhledem k tomu, že v zimě jezdíme na různá místa a tak je to docela problém, učím své děti sám a čas od času se sejdeme s „podobně postiženými“ lyžařskými kamarády v nějakém malém areálku a děti tráví čas i hodně spolu. Přitom se snažíme o to, aby od sebe navzájem pochytily spíš to dobré, než to špatné, a občas je posunout o kousek dál.

Ještě k těm lyžím s volnou patou – myslím že trochu pleteš dohromady 2 věci, vázání s volnou patou (třeba běžky a nebo podobné) a lyžování v nízkých měkkých botách (třeba normálních zimních. Já si myslím že, když se nikam nespěchá, je dobré začít v měkkých botách na lyžích s volnou patou. A to ťapáním po rovině, krátkými procházkami a pod. Děti se tak naučí na lyžích stát, udržovat rovnováhu (v záklonu to opravdu nefunguje) a cítit skluz. A to všechno se dá dělat i bez lyžařské školy a užít si tak první kroky na sněhu spolu se svými dětmi.

Ještě bych přidal jedno moudro, není z mojí hlavy.

Na to naučit se lyžovat není nikdy pozdě, může být nanejvýš příliš brzy.

Platí to o lyžování, bruslení, jízdě na kole… Dobře předem zvaž, do jaké míry, v jaké intenzitě a s jakým výsledkem to syn zvládne. A jak moc se na to těší.

Ahoj zdravim Vas ze svycarskeho Verbier, myslim ze je to naprosto individualni a u 3 letaku by clovek mel postupovat obezretne. Jsem tu k dispozici pro jednu rodinu s jednim 3 letakem a 5 letakem a musim rici ze je to „skupinka“ dost nesouroda a tak kdyz ma 3 letak jiz dost kouka na nas a za chvily chce zase takze i „mala“ skupinka muze byt motivacni. Rozhodne bych si nedovolil tvrdit, ze kazda renomovona LS udela z deticek pluzice a „zachodaky“. Ale koho bych osobne doporucil pro 3 letaka je pani Cermakova na Marijanske (Krusne hory) opravdu dobra. Ahoj za par dnu doma, doufam ze uz tam mate take snih :)

>> #7, iHonza, 19. 12. 2011 12:46:49

„Rozhodne bych si nedovolil tvrdit, ze kazda renomovona LS udela z deticek pluzice a „zachodaky“.“

Ahoj Honzo, zřejmě narážíš na to, co jsem psal já. To co jsem napsal rozhodne neznamená, že KAŽDÁ RENOMOVANÁ LŠ generuje plužiče a záchoďáky. A mrzí mně žes to tak pochopil, budu se muset zamyslet nad tím jak píšu .

Co jsem chtěl říct je, že ani vysoké renomé LŠ NEMUSÍ být zárukou spokojenosti a úspěchu a že má osobní zkušenost je spíš negativní. A doporučuji obezřetnost a pokud možno si zajistit konkrétního instruktora, který má dobré reference.

To je můj názor a stojím si za ním.

Užij si lyžovačku ve Verbier a těším se až se ve čtvrtek uvidíme v hospodě.

>> #6, ˘Ö˘Krab, 19. 12. 2011 12:42:44

Naprostý souhlas Krabe. A v tom jsem u svých dětí viděl další výhodu začátků na širokých dětských běžkách a v měkkých botách. Dá se jen tak plácat kolem domu a nebo někde na louce a tím odpadá ten tlak „teď jsme tu na sjezdovce a musíme lyžovat“. Nikomu nevadí když to dítě přestane bavit a když zase dostane chuť, obujou se mu lyže a zase se může plácat kolem domu. I já to tak měl, když jsem byl jako malý u babičky, která by se mnou na sjezdovku nešla a samotného mně ještě pustit nechtěla. Dodnes na to vzpomínám, lopatou jsem si na zahradě stavěl muldy a skokánky…

*>> #8, HonzA_, 19. 12. 2011 14:08:02, myslím že jsem to pochopil přesně jak píšeš. A plně se s tím ztotožňuji. :) … asi jsem to blbě napsal já. Proto jsem uvedl konkrétní jméno komu bych ve 2 fazi dítě svěřil … Já bych celý proces výuky u dětiček rozdělil do několika fazí např. zvyknutí si na lyže a sníh, rozlyžování se, lyžování, zlepšení se. Asi bych i pro každou fázi volil jiného učitele – školu.

Skola nebo privatni uceni sveho ditete,to je na velkou diskuzi…Zrovna predevcirem nebo vcera mluvil moc pekne nekde na nejakym tv kanalu Lukas Pollert(a o jeho lyzarskych dovednostech neni treba pochybovat – pamatuju ho kdyz brousil jako dite Rokytnici) o tom proc deti ucit sam a ne ve LS,a je fakt ze chvilky ktery ztratis pri vyuce ve skole uz nikdy nevratis…Takze asi tak.Na druhou stranu nejspis cizi nauci vic a decko se chova uplne jinak k cizimu nez ke svemu.

Protože vím, jaký je problém s výukou dětí, začala jsem již před lety dělat pobyty rodičů s dětmi od 3 let s výukou lyžování.Moje zkušenosti jsou v letošních vydání Snow. Přes 20let jsem učila v mateřské škole a jako instruktor pracuji více jak 35 let, za ta leta jsem vyzkoušela s touto věkovou skupinou snad všechno.Chyby, které jsem dělala u svých dětí, již nedělám u svých vnoučat. Tady jen ve zkratce. Věk mezi 3–3,5roky – každé dítě má jiné schopnosti a je velice těžké paušalizovat. Pořádáme sice výuku ve skupině , ale u tohoto věku jdeme na to jinak. Po prvním půldni – spíše půlhodině zkušený instruktor již odhadne, kdo a jak rychle bude postupovat ve výuce. Tříleťáci potřebují takřka pouze individuál – stačí 30minut s instruktorem, maximálně hodina.Těmto individuálům se říká Bambini a je to pro děti 3–4 roky, výuka trvá 20–30minut, pokud to dítě baví, prodlužuje se. Občas se najde dítě, které v tomto věku vydrží více souvisle více než hodinu, takové dítě je možné zařadit do skupiny. Rozhodně nedoporučuji výuku rodiči a prarodiči, byť jsou instruktory. V současné době mám vnuka, v březnu mu budou 4, je s námi takřka každý týden v zimě na horách, celá rodina jsme instruktoři. V loňském sezoně jen pod dozorem rodiny ťapkal na rovince, chodil od táty k dědovi, od mašinky k mámě. Střídali jsme i chůzi o jedné lyži ( koloběžka). Tato hra trvala vždy jen několik minut a vždy jen za dobrého počasí kolem 11–12hodiny, kdy bylo relativně teplo. Lyže ležely na sněhu společně s kyblíkem a lopatkou a různě si je sám postrkoval, občas si vyžádal je nazout, za minutu zout. Je to trochu o nervy, ale vyplatí se netlačit na pilu.Koncem března, kdy už mu byli 3 roky a jezdil na nakloněné rovině 2–3m tátovi do náruče jsme ho zařadili mezi děti do školičky. Díky předcházející průpravě a tím, že už sám chtěl ( to je velice důležité, snad vůbec nejdůležitější!!) se během dne naučil pluh a sjel na Mísečkách po vodovodu obloučkama v pluhu Krkonošskou cestu – s učitelem, ne s rodičem ( který je navíc sám školkař). Letos šel rovnou do skupiny ( 3roky a 8 měsíců) a sjede odpovídajícím způsobem dětské kopce a sám vyjede na pomičce. Díky cizím učitelům.Hurá,díky Lucindo a Zuzko. Je pravda, že si ve Špindlu vybírám nejlepší školkaře pro naše skupiny a Skol Max mi vychází vstříc. Každou sezonu máme cca 250–300 dětí předškolního věku, takže vím o čem mluvím. Měli jsme děti , které lyžovaly ve 32 měsících, ale na druhou stranu se asi tak 3 děti za rok nechytají ještě ani skoro ve 4 letech. Bývá to u dětí z nesportovních rodin.Důležitá je pro dítě také dobrá výbava. Pro nejmenší děti jsou velice důležité měkounké přeskáče, které mají tvrdou jen podešev pro upevnění boty do vázání, aby děti v botě vydržely klidně i celý den a nebylo nutné je neustále přezouvat, což v tomto věku nenávidějí.

>> #12, Handulka, 21. 12. 2011 10:02:25

No jo, ale ty vlastne nejsi uz temer ani „mama nebo babicka“ ,ty uz jsi v kategorii ucitelka instruktor, co maji rikat prudsi povahy 

Ve vztahu k vlastnímu, jsme na tom všichni stejně. Naposledy v neděli jel klouček s tátou a od sedačky na Medvědíně k Machytce na Mísečkách jim to trvalo 40minut – vzdálenost 200m.Otec byl šťastný, že nemá v ruce hůlky. Prý by je o něj zlomil.Kluk byl uřvanej, sopl až na zem. Musela jsem je od sebe skoro roztrhnout.Pak jsem raději rychle odjela.Stačí? A s cizími je tatík v klidu. To je právě ten důvod proč své dítě musíš věnovat kamarádům, na ty si drobeček tolik netroufne, rodiče má ale na háku a jen se koukne a ty už vylítneš.Neboj, odborné vzdělání nepomáhá. Já jako babča mám výhodu, že když mně vytočí ( a věř tomu, že to umí), tak ho vrátím rodičům a užívají si oni.

>> #14, Handulka, 21. 12. 2011 12:31:13

Tak jasně, obecné pravidlo je neučit své partnery a děti. Prošel jsem si tím tak, že jsem absolvoval první den na sjezdovce se svou dcerou (starší ze dvou dětí). Byla to hrůza a na konci dne jsem se zařekl že své děti už učit nebudu. A následovala zkušenost s LŠ, další zkušenost se „sobotní zájezdovou LŠ“ (tu popíšu snad někdy jindy, byla pěkně výživná) a následný návrat k tomu že je učím zase sám.

Když se ohlédnu zpátky, musím říct že problémy v ten první den byla jen a jen má chyba. Přesto že dcera už předtím měla mnoho dní na dětských běžkách, byla pro ní sjezdovka něco nového. A já jsem podlehl povánočnímu tlaku a vzal ji na sjezdovku mezi svátky – ona byla v pohodě, ale já šílel z toho, že se kolem ní řítí banda ožralých anglánů s instruktorem se salámistickým výrazem ve tváři, či skupinka holanďanů, kteří neměli pod kontrolou ani své nohy, natož pak lyže. Pořád jsem jí dirigoval, do něčeho tlačil a nedal jí čas a prostor aby si nový pohyb vyzkoušela a s lyžemi si pohrála. Prostě jsem naprosto špatně zvolil místo a čas.

Od té doby si vážím chvil, kdy jsem se svými dětmi na sněhu. Ano, pokrok není tak rychlý jako by mohl být, protože jsme prostě v postavení rodič – dítě a to je úplně jiné než „cizí člověk“ – dítě. Ale to vůbec nevadí, moc se mi líbí sledovat jak některé věci zkouší, jaké dělají pokroky a jakou při tom mají radost. A opravdu si myslím že nejlepší eldorádo mají, když se s našimi lyžařskými kamarády sejdeme na pár dní na nějakém malém, přehledném kopci, kde si všichni lyžujeme většinu času nezávisle. Děti si udělají skupinky, blbnou, získávají jistotu a učí se samostatnosti. Přitom je na ně ale pořád vidět a v případě potřeby rychle zasáhnout a nebo pomoci. Současně jim čas od času něco ukážeme/poradí­me/opravíme a už je to i v jiné pozici, než jen rodič-dítě.

>> #3, ˘Ö˘Krab, 19. 12. 2011 09:09:23

Jo, souhlasím s příspěvkem od Kraba. Já mám zatím jen dvouleté dítě, takže si ještě chvilku počkám, ale v reálu jsem to viděla na neteřích. První sezónu se jen tak plácaly za domem na kopečku, ozkoušely si to, švagr jim ukázal jen to základní a pak za rok šly už naostro do lyžařské školy. Jezdí každý rok na Benecko a tam si školu hodně chválí…

Já myslím – první plácání ve třech letech. Ve čtyřech výuka, no a v pěti jezdí jak fík. Detaily ve stylu dopiluje později. Co je zásadní je technika výuky – výběr instruktora. Do 80% lyžařských škol bych dítě nedal. Jsem totiž názoru, že pluh se učí až nakonec !

Aj aj. Taky teď řeším lyžování s dětmi. Jak to tady čtu tak už mám z těch instruktorů hrůzu. Připomíná mi to moje zkušenosti s nákupem čehokoli. Na všechno se musím stát odborníkem. Když si chci koupit lyžáky. Musím se stát odborníkem, protože jinak mě oblbnou ve speciálce že FI 75 na botě je šířka skeletu. Když si chci koupit počítač tak se musím stát odborníkem na PC a složit si ho sám. Když TV tak odborníkem na elektroniku. Začíná mě to tady štvát a asi emigruju .

Jak má laik zvolit správného lyžařského instruktora? Než ho zaplatím (většinou je potřeba se objednat předem), mám si udělat promenádu v plavkách? Tzn. pane mohl by jste mi sjet tenhle kopec ať vidím jak lyžujete? Víte já jsem totiž laik, sice slušně kopec sjedu, ale jinak stejně nepoznám jestli jedete blbě nebo dobře. Jedině subjektivně se mi ten styl líbí nebo nelíbí.

No to zas bude martyrium.

PS: to mi zas nezbyde nic jiného než se sám stát instruktorem?

To si piš, ale až budeš ten instruktor tak dej dítě stejně někomu jinému. Ve třech letech jsem našel pro prcka tohle: středisko (ty nejmírnější pomičky i pás) http://www.skijizerky.cz/…erak-125.htm ubytování a majitelka instruktor (učila docele dobře) http://www.ceskehory.cz/…severak.html Dnes bych zvažoval: www.detibezpluhu.cz

>> #19, iampucmeloud, 15. 01. 2013 18:49:23

Souhlasím s výukou od 3–4let, nesouhlasím s výukou bez pluhu. Pluh se učí na začátku, jako první proto, že se s ním dá kdykoliv bezpečně zastavit v malém a ouzkém prostoru.Na lesní cestě totiž carverovým obloukem nezastaví ani závodník. Na jízdu na obou lyžích paralelně malé dítě přejde zcela automaticky a rychle, a podaří se mu to po krátké době postavit i nahrany. Přívrat malé děti nikdo neučí, to je metodika pro starší,malé dítě to tam prostě najednou loupne. K tomu ale potřebuje i bezpečně se pohybovat na dojezdech a na to je nejlepší pluh.Takže děti bez pluhu a na mini lyžích proč ne,ale neříkejme tomu sjezdové lyžování . Je to stejné, jako když budou na běžkách nebo na snowboardu.Je to prostě něco jiného. Na krátkých lyžích totiž jdou děti do záklonu a přetáčejí tělo, nějak ty pidi lyže vyrovnat musí. Řekla bych, že teď už ti chybí jen dítě přivázat na provaz, abys ho bezpečně přidržel a někam ti neujel, když ten pluh neumí. To je také teď rozmáhající se trend, po červené dítě jede na provaze s vytřeštěnýma očima a za ním otec v záklonu v pluhu se ho snaží nesrazit, brzdit a nepustit.
>> #18, smik, 15. 01. 2013 17:27:52 i když se staneš instruktorem, stejně své dítě nenaučíš lépe lyžovat než někdo jiný. Jen pár rodičům se to povedlo, ale za jakou cenu.Většinou jim děti od lyžování utekly. Spíše se dívej, jak učí v různých školkách a ptej se jiných rodičů na zkušenosti a vybírej spíše než školku jednotlivce.V jedné škole jsou jak vynikající učitelé tak i ti, co to neumí.Mohu ti poradit mnoho učitelů, kteří jsou pro Bambini ( děti 3–4 roky) skvělí.

>> #20, Handulka, 15. 01. 2013 19:32:35

Ahoj Handulko, prosím…tak to přece není

Právě krátké lyže nežádoucí záklon odstraní. Dítě se zakloní a upadne, nemá oporu v dlouhých lyžích. To je to nejlepší co se mu může stát. Několik pádů a je navěky po záklonu. Krátké lyže (pro tříleté dítě 70 cm)naučí stabilitě, dlouhé lyže jsou za trest. Pětiletému dítěti bych dal max 90 cm.

Tvoje metoda výuky nejprve pluh, pak jízda na obou lyžích paraelně a pak to tam dítě nějak loupne .....to kup dítěti skočky, ty sou dlouhé dost, jízdu paraelně umožňují a když pojedeš v záklonu tak se nic nestane. Boty šuplíky a nezapomeň na hole.

Děti na provazu mi také děsí – až na dvě výjimky. Částečně uznávám výuku na http://www.lyze-snowblade.cz/…velikost.htm a za druhé někdy musím sjet prudší svah, abych se třeba dostal na chatu. Pokud se jedná o jedno lano je vše špatně, vtip je v tom, že lana jsou dvě a dítě se jimi „ovládá“

K výběru instruktora: Nejhorší jsou pozadu jedoucí instruktoři držící dětem špičky v pluhu. To jsou ti největší tragédi pod sluncem. Měli by přijít o licenci. Protože už některé z toho bolí záda začali používat k brždění dítěte koště, jsou to stejní tragédi a navíc jsou líní se ohnout.

>> #20, Handulka, 15. 01. 2013 19:32:35

To že se musím stát instruktorem byla samozřejmě nadsázka. 

Osobně první co jsem svoje děti naučil byl pluh, protože si myslím, že umět ovládat rychlost a zastavit bylo pro ně nejdůležitější. Jinak ony ty moje holky zas tak malé nejsou 7 a 9 let.Učit je sám nechci, protože to dostatečně neumím a jak tu bylo napsáno tak MOJE NERVY.

Pokud bys dala tip na dobrého instruktora tak se vůbec nebráním. Vyhovují mi, ale spíš moravské kopce. Jako Olomoučák to mám do Jeseníků a Beskyd přece jen schůdnější než do Čech. Klidně i PM. Díky

Ahoj Všem, po letech se vracím opět k tématu. Kluk nám zestárnul (4 roky) a dostal větší chuť do lyžování. V každé případě sdílím podobná utrpení se „SMIKEM“ – sdílené neštěstí je poloviční, prej:-). Také bych byl vděčný za doporučení na nějakého zdatného instruktora pro kluka v okolí vrchlábí, případně rokytnice nad jizerou. Krom jiného sháním nějakou literaturu či scripta k výuce, nevíte o něčem?

A co tak se zeptat nějakého dítěte, které už z toho má rozum? Já jsem to udělal, zde je výsledek:

„Záleží na tom, jaký je vztah mezi rodičem a jeho dítětem … a také kam to všechno má vést.
Nedokážu si představit, že to, co teď umím, by mě naučila některá komerční lyžařská škola – možná tak dobrý oddíl … vynikající oddíl.“

(Mé šestnáctileté dceři se sem nechce přihlašovat, ale dovolila mi uveřejnit doslovné znění jejího názoru na problematiku výuky dítěte rodičem.)

>> #24, ˘Ö˘Krab, 15. 01. 2013 21:36:20 Tak závodní ambice moje děti nemají (aspoň se nezmínili) Mě jde o to aby se naučili slušně ovládat lyže s přiměřenou technikou (nenaučili se zbytečně zlozvykům) a mohli si tak celá rodina v pohodě užít den (nebo víc, v přírodě na svahu). Lepší jak pořád sedět u PC . Pokud se budou chtít zlepšovat na vyšší úroveň, tak to bych nechal na nich až budou starší.

>> #25, smik, 15. 01. 2013 22:09:42
Je pravda, že výuka vlastních dětí znamená nutnost zaujmout kritický postoj k výuce lyžování obecně, tedy ji celou nastudovat, pak si to přetřídit, vybrat to (podle sebe) dobré, přizpůsobit a aplikovat na konkrétního jedince – nejdříve sebe, pak vlastní dítě.
Z toho plyne nemalá časová, finanční i nervová investice a také nutnost pořídit dobrou videokameru pro pořizování důkazního materiálu do debat s potomstvem, když se začne vzpouzet.

V tomto ohledu vřele doporučuji doslova jakoukoliv školu, ale pak se v žádném případě ani koutkem oka nedívat, co do nebohého dítěte vtloukají. Lyžařské školy nemají SRPŠ a dítě to stejně zpravidla přežije.

Jak psal HonzA někde výše: važme si každé chvíle se svými dětmi na sněhu …

>> #20, Handulka, 15. 01. 2013 19:32:35

„Na krátkých lyžích totiž jdou děti do záklonu a přetáčejí tělo, nějak ty pidi lyže vyrovnat musí.“

Jedno kategorické tvrzení – mnoho podivných otázek. Jaký je, podle Tebe, mechanismus vzniku záklonu kvůli krátkým lyžím u dětí – co vyrovnávají? Je obecně u dětí záklon takový problém? Co vlastně myslíš tím záklonem? Jak a proč se přetáčejí?

Pokud vezmu sebe, podle data narození snad už dospělce (manželka si to nemyslí), tak je to tak, jak píše Pučmeloud – na delších lyžích zvládám záklon snáz (ale možná je to subjektivní a možná je to dáno větším R lyže). S jednou výjimkou, kterou jsou běžky. Na klasiku mají 210 a poctivý záklon na nich bez pádu dodnes nedám 

Ahoj,

mám sem napsat? Trochu se toho bojím… . Já učil děti lyžovat sám. A tím pádem vím, že nic nevím. Zamýšlel jsem se nad tvrzeními, která tady zazněla a přemýšlel, jestli jsou pravdivá a jaký mám na ně názor. No a odpověď je, že těžko říct, je to těžký..

I.

>> #22, smik, 15. 01. 2013 21:09:13

Jakozto olomucak bych neskromne doporucil sebe. V pripade zajmu posli soukromou zpravu.

>> #28, CzechSkier, 16. 01. 2013 19:37:11

Nechtěl jsem jmenovat a trochu při tom doufal, že se ozveš. Takových, kteří si kvůli tomu všemu založí vlastní oddíl a dosáhnou nejvyšší trenérské kvalifikace, opravdu moc nebude. Stálo to za to? Měnil bys?

Principiálně nikdy nikdo nic neví, já také ne. Ale jsou tací, kteří by mi za mé peníze a velmi rádi, právo na toto neradostné poznání upřeli.