Sjezdovky:
Otevřeny byly všechny sjezdové tratě včetně lyžařských spojovacích
cest. Lyžařské středisko se skládá ze tří vrcholů: z Hochfichtu
(Smrčina), Reischlbergu (Hraničník) a Zwieselbergu. Nejdelší sjezdovky
stékají z hlavního vrcholu, po kterém je středisko pojmenováno. Ovšem i
sjezdovky z ostatních vrcholů disponují příjemnou délkou a na poměry
našich hor ve většině případů i nadstandardní šířkou.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky byly v době naší návštěvy výborné. Na
sjezdovkách byla směs přírodního a technického sněhu, vydřená místa se
nevyskytovala nikde. Výborný pevný podklad vydržel až do odpoledních hodin
zejména na Zwieselbergu, kde se daly na všech třech sjezdovkách i v
odpoledních hodinách krájet carvingové oblouky. Ovšem i na ostatních
sjezdovkách vydržel sníh ve velmi slušném stavu až do odpoledne.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve středisku nalezneme jednu odpojitelnou čtyřsedačkovou lanovku na
Hochficht a dvě neodpojitelné čtyřsedačky na vrchol Zwieselberg. Ani jedna
z lanovek není krytá bublinou a není vyhřívaná. Na Reischlberg pak
lyžaře vyváží kotvový vlek, který by nebylo od věci nahradit lanovou
dráhou. Ostatní spojovací sjezdovky jsou obsluhovány kotvovými vleky. V
areálu se také nachází pojízdný krytý pás, který využívají hlavně
děti a ještě nekrytý pojízdný pás obsluhující lyžařskou školu.
Zalidněnost:
Na to, že byla sobota, tak zalidněnost nebyla nikterak vysoká, což ovšem
mohlo být zapříčiněno i počasím. Jediné místo, kde se občas vytvořila
kratší fronta, bylo u lanovky Hochfichtbahn, ovšem čekalo se maximálně do
dvou minut. U ostatních přepravních zařízení se jezdilo bez čekání. Na
sjezdovkách se větší shluk lyžařů také nevyskytoval, nezřídka kdy měl
člověk sjezdovku sám pro sebe.
Občerstvení a aprés-ski:
K občerstvení jsme využili velkou samoobslužnou restauraci ve Skiaréně
Hochficht u hlavního parkoviště. K jídlu jsme si dali sýrové špecle (7,5
euro) a půllitr limonády za 3 eura. Na jídle jsme si velmi pochutnali.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do střediska byla dobrá, jediné horší místo je na silnici z
Nové Pece k hraničnímu přechodu, kde je silnice velmi úzká, tentokrát
ovšem nebyla namrzlá, takže to bylo docela dobré. Na rakouské straně je
již silnice v lepším stavu a hlavně solená. U Skiarény Hochficht je velké
bezplatné parkoviště. Při cestě zpět jsme využili lodního přívozu
přes lipenské jezero z Bližší Lhoty do Horní Plané, který zkrátí cestu
o zhruba 20 km.