Sjezdovky:
Na Apricu sedí dokonale klišé o středisku pro celou rodinu. Na své si
přijdou rodiny s dětmi, které se mohou plácat na spodním place s krátkými
vleky i jednou sedačkovou lanovkou. Je tu něco i pro milovníky serpentin (jak
modrých, tak červených) i černých průseků přímo dolů z kopce. A
myslím, že jsem zahlédl i pár překážek v malém snowparku.
Středisko se dá v podstatě rozdělit na tři části. Při pohledu z
Apricy vlevo je černá Valscesa Ovest/Direttisima, která bez velkých cavyků
míří přímo z kopce dolů. Bohužel byla její spodní část zavřená.
Kolem ní se vine pohodová modrá Superpanoramica, která je vhodná pro ty, co
se při lyžování rádi kochají.
V prostřední části se vše dělí kolem centra střediska - Ristoro Paso. Od
něj můžete jet dolů po jedné ze dvou červených nebo do cvičného
střediska umístěného mezi levou a prostřední částí. V horní části je
pak nad Ristoro Paso pěkná široká modro-červeno-černá (paralelně
značené sjezdovky), ideální pro rychlejší carving. Pokud budete
pokračovat ještě dál, nad čáru lesa, dostanete se do nejvyššího bodu
střediska - Colle Paso - ve výšce 2 300 m.
Po pravé straně je trochu zastrčenější část, kde je vše přímočaré -
nahoře pohodová modrá pro začátečníky, pak kousek červené (dvě verze)
a dole hodně svižná černá podle pravítka dolů z kopce.
Mezi jednotlivými částmi jsou samozřejmě přejezdy, i když zejména mezi
prostřední a pravou částí poměrně dlouhé a pomalé.
Sněhové podmínky:
I přes začátek jara a poměrně vysoké teploty bylo sněhu dost a
sjezdovky byly výborně upravené. Ráno se dalo lyžovat všude, i když ve
stínu byl sníh dost zmrzlý. Jakmile se do sněhu ale začalo opírat slunce,
dolní části začaly být dost rozježděné a bylo potřeba se přesunout
nahoru. Nad nějakých 1 500 m bylo dost sněhu i pro freeride.
Nahoře bylo super počasí - sníh byl tak akorát a lyžovat se dalo v tričku
díky pražícímu slunci.
Pár úseků (zejména na Del Palabione (M)) bylo zúžených kvůli vydřeným
úsekům. A dole byly ve sněhu odpoledne regulérní louže, s tím se ale dá
těžko něco dělat.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
S lanovkami je to v Aprice horší, člověk je v Alpách přeci jen zvyklý
na jiný standard. Jedná se o starší středisko a je to na něm vidět. Za
zmínku stojí čtyřsedačka Baradello, která je rychlá a jede zdola až
nahoru bez přestupu. Dále prostřední kabinka Palabione, která je rychlá a
má velkou kapacitu.
Špatná není ani druhá kabinka, Magnolta, bohužel je však kabinek na laně
poměrně málo a pokud se začnou tvořit fronty, je dobré se přesunout.
Co se zbytku týče, děs a hrůza. Do horních partií kromě zmíněné
Baradello jezdí jen pomy a jedna superpomalá dvousedačka. Do toho úplně
nejvyššího bodu se navíc musíte ještě před pomou přiblížit
čtyřsedačkou s rozběhovým pásem (Quadrifoglio), která je ovšem stejně
pomalá jako zmíněná dvousedačka.
Pak je tu samozřejmě pár dalších pom a krátká lanovka na cvičné louce
mezi Baradellem a Palabione, které jsem moc nevyužíval.
Zalidněnost:
Ve středisku jsme byli na začátku Velikonoc. Ve čtvrtek super, jen kolem
poledne překážely lyžařské školy. V pátek trochu přituhlo, ale pořád
to šlo, zejména ráno a později odpoledne, i ve špičce však čekání do 5
minut. V sobotu se však rozpoutalo peklo. Zhruba do půl desáté byly
sjezdovky poloprázdné, pak se na ně však nahrnuli Italové. Čekání na
lanovku kolem 10 minut běžná věc, nejhorší byla asi mezistanice Baradello
kvůli zavřenému úseku Direttissimy. Až jsem si to radši vyšlápl kousek
do kopce na Superpanoramicu.
Na druhou stranu, když si vzpomenu, co už jsem zažil ve Špindlu...
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení je bez problémů, i když ve špičce s frontami. Jasnou
volbou je Ristoro Paso v centrální části, vyzkoušel jsem i útulnou
restauraci u modré Piana dei Galli a pokud máte chuť na pizzu či panini,
dobře jsem se najedl v Rifugio Valtellina u červené Dosso Passo (dá se tam
dojet i z horní stanice čtyřsedačky, mapa je trochu zmatená). Ceny všude
stejné, kvalita italská. :)
Pokud máte chuť někam vyrazit po lyžování, tak v Aprice je barů
dostatek.
Doprava do střediska a parkování:
Narozdíl od jiných italských středisek je Aprica poměrně daleko od
dálnic. Respektive - dálnice není daleko, ale míří na špatnou stranu, na
jih. Autobus, kterým jsme jeli, tak jel přes Tonale a na dálnici se napojil
poblíž Trenta. Pokud cestu znáte, dovedete si představit vyhýbání na
úzké silnici v serpentinách... A to byly silnice suché.
Parkovacích míst přímo u sjezdovek jsem moc neviděl, takže pokud budete
dojíždět z větší dálky (denní návštěvu z ČR vzhledem ke vzdálenosti
nepředpokládám), tak dojeďte brzy.