Sjezdovky:
V Aprice najdeme dvě pěkné černé, obě dost široké a poměrně
dlouhé. Jinak jsou zde především červené tratě, některé docela dlouhé
a členité, takže nejsou po pár sjezdech nudné. Modrých sjezdovek zde
najdeme také spoustu, ale spíše jen v mapce. Vyjma dlouhé nazvané
Superpanoramica a několika výukových v dolní části areálu jde vesměs o
úzké přejezdové cesty, které propojují tři části areálu.
Sněhové podmínky:
Sněhu dostatek, přes noc napadl prašan, který byl na sjezdovkách
urolbovaný. Jinak spousta sněhu mimo sjezdovky. Během dne se na
frekventovaných místech ohrnul vrchní měkký sníh a jezdilo se na umrzlém
podkladu. V dolních částech areálu bylo nad nulou, takže nově napadlý
sníh odtál a dojezdy k lanovkám byly firnové a mokré.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
- Při pohledu na areál se nejvíce vlevo, tedy na východě, nachází
nejnovější lanovka – čtyřsedačka s bublinou Baradello-Piana Galli. Má
mezistanici, ve které není možné vystoupit, ale je možné nastoupit, takže
z dolní stanice každá třetí sedačka vyjíždí prázdná.
- Střední část areálu obsluhuje šestimístná kabinková lanovka, na
kterou navazuje čtyřsedačka. Souběžně s oběma lanovkami vedou dvě
dvousedačkové lanovky postavené roku 1981 – obě jsou očividně
dlouhodobě mimo provoz a zapadané velkou vrstvou sněhu, ale v mapkách jsou
normálně značené, což je trochu klamání návštěvníka, ačkoli tedy
nejsou potřeba.
- Nejvíce vpravo, tedy na západě, se pak nachází stará šestimístná
kabinka Magnolta (z roku 1982), to je opravdová tragédie. Sedačky jako v
tramvaji
, ale to je to nejmenší. Dveře kabinky se nedovírají,
zůstává mezi nimi několikacentimetrová mezera, v kabince se všechno
klepe, moc důvěry to nevzbuzuje. Držáky na lyže jsou malé, takže nejen
že se do jednoho nevejde jeden pár lyží, to se nám občas stává, ale tady
se nám do jednoho držáku málem nevešla ani jedna lyže! Tedy tak nějak se
tam zastrčit dala, ale nahoře nešla vyndat, musela se „vyviklat“, jednou
rukou to nešlo, vytáhla jsem jednu lyži, musela ji odhodit, abych mohla
vyndat druhou, která mi nešla, tahali to odtamtud všichni, kdo měli zrovna
volné ruce, mazec... Na kabinku navazuje stará dvousedačka, ze které je
hezký výhled a která obsluhuje pěknou modrou, bohužel vzhledem k době
jízdy lanovky docela krátkou sjezdovku.
- K tomu všemu je po areálu rozmístěno ještě několik vleků, většinou
krátkých v dolní části pro začátečníky, jeden z nich vede i do
nejvyššího bodu střediska na Colle Pasò. V mapce jsem vyčetla i nějaké
pohyblivé pásy…

Zalidněnost:
Fronty žádné, sjezdovky prázdné. Trochu zalidněná byla jen modrá
sjezdovka Superpanoramica, protože jde v podstatě o jedinou použitelnou
snadnou sjezdovku, navíc obsluhovanou pohodlnou sedačkovou lanovkou, ale je
tak široká, že se na ní v pohodě dalo jezdit v podstatě bez omezení.
Přišlo mi, že půlka lidí jsou Češi, je zde spousta nápisů v češtině
i cedulky se slevami pro klienty některých českých CK.
Občerstvení a aprés-ski:
V areálu je několik občerstvovacích zařízení. V restauraci Pasò dvě
jídla dohromady za 13,50 €, pivo v plechovce 3,20 €, bombardino 4,50 €,
horká čokoláda 3,50 €, 1/2 litru vody za 1,50 €.
Doprava do střediska a parkování:
Příjezd k parkovištím je úzkými, často jednosměrnými uličkami
města. Parkoviště u dolních stanic lanovek jsou sice nezpoplatněná, ale
malá a i při malé návštěvnosti, kterou jsme měli, byla brzy ráno
plná.