Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
V čase předvánočním, již tradičně, prcháme do hor užíti si klidu a pohody na ski neb většina našich spoluobčanů brutálním způsobem bere útokem nákupní centra, ve městech vládne chaos a počasí bývá nevlídné. Přestože již máme na divokých prkénkách naježděnou spoustu evropských destinací věhlasnějších jmen, zvolili jsme tentokráte malé středisko Aprica, kde jsme doposud nikdy nelyžovali. Názory a zkušenosti ať již v médiích publikované, tak našich známých, kteří tamní svahy okusili se značně různily, a tudíž hlavně zvědavost a luxusní cena za předvánoční pobyt zde nás po jistém váhání přesvědčily a nelitovali jsme!
Cesta do Apricy je poněkud delší než do tradičních italských středisek, nicméně těch pár desítek kilometrů nebylo nijak na obtíž neb silnice byly suché a počasí připomínalo spíše jaro než čas předvánoční. Po příjezdu není problém najít příslušné ubytování, které jsme zvolili co nejblíže vlekům a opravdu nám stačilo přejíti silnici, parkoviště a už jsme byly u sjezdovek, což v Itálii není zrovinka obvyklé. Dost se diskutuje o tamních severních svazích a ježdění pouze ve stínu, ale není to pravda docela, což popíšu následně. Ubytování (bylo nás šest) bylo prostorově dostatečné, leč využívání jediného WC, hlavně po ránu nebyl zrovinka komfort největší, ale zažili jsme i horší. Budova již nebyla z nejmladších, a tak se projevovaly jisté neduhy, ale vše bylo v přijatelných mezích a když nám elektrická trouba neustále shazovala pojistky, tak nám místní paní správcová ochotně odnesla pekáč s kuřecími stehýnky do své ubykace, upekla je a přinesla... Milá paní.
Večerní naše pragulky městečkem byly hodně netradiční a připadali jsme si, že procházíme městem duchů a jsme zde jediní turisté. Proto snad bylo spousta obchůdků zavřených a kromě marketů s potravinami nebyla možnost zde příliš dárečků nakoupit, ale jinak je to hezké městečko s krásnými zákoutími a je škoda jen chodit pro bagety a neprojíti se beze spěchu i bočními uličkami. Vřele doporučuji.
Sněhové podmínky:
Lyžaři jistě ví, že v daný termín byly sněhové podmínky tristní a snad jen Francie měla něco málo přírodního sněhu. Věru, měli jsme značné obavy z toho, jestli se vlasně vůbec sklouznem. Důvodem byly zmatečné informace na netu, kdy jeden den jezdily tři sjezdovky a druhý den žádné, sněhové podmínky se den ze dne měnily od nuly do padesáti cenťáčků a každý server si psal, prostinko, co ho zřejmě napadlo. Jako by nestačilo, že nám lžou politici! Nakonec jsme tuto nejistotu vyřeřili telefonátem s delegátem, který působí na místě, a tudíž jsme na tento výlet jeli. Ani on nechápal, co se děje se zpravodajstvím a ujistil nás, že lyžovat budem a počasí bude krásné, což se nakonec potvrdilo.
Je jasné, že zde nebudu psát o lyžařské hitparádě, nicméně, vzhledem daným podmínkám si nestěžujem. Navíc jsme s sebou měli kamarádku, která byla po čerstvé operaci kyčle, tudíž nám ty dvě uměle vysněžené sjezdovky vystačily dosytosti. Jedna se vskutku jezdila převážně ve stínu, ale druhá byla nádherně carvová a slunce na ní svítilo celý den! To jsme ocenili hlavně při zprávách z domoviny, kdy jsme se dozvídali o dešti, mlhách a věčně zatažené obloze. Ten slunečný svah jsme si zamilovali...
Teprve v místě jsme se dozvěděli, proč mají tak málo vysněženo. Prostinko nemají vodu! Bylo sucho, rádi by zasněžovali, leč není čím. Ráno jsme zažívali i -10 grádusů Celsiovic, ale když není kde brát, tak je to, holt, smůla. Leč jinak konstatovali jsme, že pokud by bylo středisko vysněžené celé, tak je to velmi lyžařsky přívětivý světa kraj... ale byli jsme rádi i za to málo a přitom celodenně nádhernou pistu ve slunci.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Zažili jsme dvě standartní kabinkové lanovky, které neurazí žádného lyžaře. Další poznatek ohledně sedaček již tak famózní není. Nejde až tak o stáří, ale rychlost přepravní jejich byla věru hlemýždí. Ve slunci jsme si to docela užívali, leč při pomyšlení na vítr a fujavici... Nic moc. Zbytek střediska hodnotit nemohu, neb v provozu nebyl.
Zalidněnost:
Zalidněnost bylo opravdu téma týdne! Kdo zde lyžoval, připadal si jako ztracený (uvádí se 1,5 lyžaře na kilometr čtverečný), tak vězte, že za tři dny na námi oblíbeném svahu slunečném jsme potkali jedinou partu podobného počtu našemu a ti byli z Moravy (my jsme Jihočeši), a tak jsme si krásně poklábosili, jinak jsme měli celý svah pro sebe! Nakonec i celou hospůdku otevřenou na svahu. Při pomyšlení, že kvůli šesti lidem jede celý den kabinková lanovka, nahoře sedačka a hospodští vyhlížejí náš příjezd jako jediných hostů... Hmm, to si opravdu připadáte jako princ Charles, který si to vše pronajal pro své pohodlí! Boží zážitek. Před koncem veřejného lyžování v již pokročilém odpoledni se vždy pouze vyrojila parta italských žáčků (závodnického potěru) s trenéry, kteří jim postavili slalom, nebo obřák a to my jsme již balili naše fidlátka a chystali se k odjezdu krásně vylyžovaní a unavení. Fajn na nich bylo, že jsme se klidně mohli pustit i do jimi postavených branek, nic nenamítali, jen se potutleně usmívali našemu neumění... Holt nejsme závodníci.
Občerstvení a aprés-ski:
S tím nebyl absolutně žádný problém. Jak psáno výše jest, téměř jedinými hosty v restaurantu na svahu byli jsme my, a tudíž si nás vážili a ke každému zakoupenému bombardinu, decce vínka nebo piva (mimochodem, půllitr za 5,5 éček taky již není žádná láce) jsme obdrželi malé občerstvení v podobě prkénka se sýry, pršutem, salámky a pečivem! Prostinko, milá pozornost, která potěší...
No a když už tam vládla taková pohoda, tak jsme si několikrát s chutí zatančili na liduprázdné terásce, z čehož jsme pořídili videozáznam, aby bylo na co vzpomínati...
Doprava do střediska a parkování:
Jeli jsme dvěma auty a jak jsem poznamenal výše, cesta probíhala v klimatu, připomínajícím jaro, takže pohoda. Tankovali jsme PHM kolikráte za nižší cenu než u nás (ne v Itálii). Proto by mě zajímaly kartelové dohody našich čerpadlářů, když máme nejhustší síť benzínových stanic v Evropě, jak je možné, při takové konkurenci, držet takové ceny. To sem ale nepatří. Cestou nás (ne překvapily, protože jsme o nich věděli a objeli je po bočních komunikacích) kontroly na hranicích. Směr ven za dovčou je to v pohodě, leč návrat je malinko problém kvůli muslimským utečencům a viděli jsme mnohakilometrové fronty aut na dálnici, čekajících na kontrolu. Děkujeme paní M! Jednu kontrolu jsme prubli a dále jsme už vše objížděli bokem a jinudy. Proto se nám cesta domů, jakkoliv jinak pohodová, natáhla na 10 hodin!
Parkování jsme měli na parkovišti hnedle u hotýlku, tudíž pochvala.
Již nevěřím serverům, proto žádný odkaz neuvádím (přestože jich mám dost a dají se jistě najít další). Doporučuji, v případě pochybností, kontaktovat přimo delegáta, který je na místě.
První mé lyžování v Itálii. Zvolili jsme si Apricu se zájezdem za 7k - třídenní lyžování, 2 noci v hotelu a polopenze. A zažili za tu dobu asi všechny možné terény. První den bylo lyžování nejideálnější - sluníčko, tvrdý podklad bez muld po celý den. Od večerních hodin až do cca 9. hodiny ranní ve s...
Středisko je velmi dobře saturované sněhem, i když v dolních patrech pouze technickým. Sjezdovky všech obtížností, vzdálenost k dolní stanici z apartmánu byla cca 200 m.
O Aprice jsem slyšel, že to je taková česká osada 
(ano, je).
Tím že v ČR není moc sněhu a střediska praskají ve švech a za plnou
palbu, tak jsme jeli - rychlovka na 3 dny ski (2x 5 000,- se skipasem, dopravou,
2x noclech s polopenzí), ale autobusem 
s nočními
přejezdy. Ze Slezska do Brna osob...
Po nějaké době jsem zavítal s rodinou na lyžovačku do Itálie.
Konkrétně do Apricy. Důvod byl prostý - levné středisko. A
přesvědčování od kamaráda, co tam s rodinou jezdí už nějaký rok. Po
přečtení pár recenzí, se moje očekávání dále zmenšovala, takže jsem
nejel s žádnými velkými nároky.
Po loňsk...
Tuto zimu jsem oželel návštěvy tuzemských středisek a vůbec poprvé
jsem se vydal ochutnat lyžování v Alpách. Všichni kolem mi tvrdili, že kdo
jednou okusí Alpy, už nebude chtít jinam a musím uznat, že měli
pravdu.
I když se Aprica s 50 kilometry sjezdovek řadí spíše mezi menší
střediska, mě napro...
Aprica není jen lyžování. Do Apricy jezdíme již několik roků a vždy jsme spokojeni. Je jasné, že ti kteří jedou jen na několik dní, se věnují pouze lyžování. My jezdíme na týden a více. Ubytování si zařizujme sami - letos Grizzly bar přímo u lanovky. Já moc nelyžuji a tak si vozím i běžky a jdu na n...
Aprica je menší areál se širokými, spíše mírnými sjezdovkami s malým počtem přejezdů. Celý areál je orientován na sever, takže lze na jaře i kolem poledne najít místa ve stínu s tvrdým manchesterem. Mimo sezonu je obsazen především Čechy a Poláky, neboť dokáže nalákat na velmi výhodné baličky ubytov...
Aprica je malé podhorské městečko ve 1 200 m n. m. s 5 tis. obyvatel. Apartmány jsou obydleny majiteli v době Vánoc, prázdnin a velikonočních svátků. Zimní turistická sezona je především pro českou klientelu finančně velmi lákavá, o tom svědčí i přístup Italů - české jídelní lístky, pozdravy v vleka...
Celkově - zklamání. Cena za ubytování + skipas je pro našince velmi zajímavá, ale kvalita lyžování nic moc. Areál jsme vybrali zejména pro jeho údajnou rodinnou atmosféru. Potřebovali jsme i pěší dosah ubytování ze sjezdovek pro našeho potomka. Plnohodnotné sjezdovky s lanovkou jsou však pro děti (z...
Do lyžařského střediska Aprica jezdíme opakově již asi 3 sezony. Středisko nám vyhovuje, všechny modré sjezdovky jsou výborné pro nácvik carvingu. Jezdí sem převážně Češi a Poláci, s domluvou není problém, základy angličtiny vystačí a pokud se naučíte pár italských frází, místní vlekaři vám s úsměve...
S blížícím se koncem sezony nastal čas se odměnit lyžováním v Itálii. Jelikož to bylo mé první lyžování v Aprice, byl jsem plný očekávání, zda bude Velikonoční termín správná volba. A musím říct, že to proběhlo nad mé očekávání. Ve středisku jsem strávil 3 dny, což mi připdlo tak akorát, aby člověk ...
Po dobrých zkušenostech v Ponte di Legno Tonale a v Paganelle jsem se
rozhodl otestovat další italské středisko, tentokrát až ke konci sezóny,
o Velikonocích.
Poslední dva týdny jsem každý den hypnotizoval předpověď počasí a
webkamery, protože odpolední teploty atakovaly deset stupňů nad nulou.
Na...
Vyslo nam krasne pocasi, dopoledne skvele sjezdovky, po obede uz mirne
roztate. Mensi stredisko, usmevavi Italove, paradicka. 
Celkový dojem z návštěvy střediska mám velice dobrý. Jedná se o menší rodinné středisko s nezanedbatelnou českou klientelou, kde si svou sjezdovku najde každý. Velkou roli též sehrálo ideální počasí, které zde nebývá vyjímečné.
Apricu zná každý druhý obyvatel Milána a dost možná i každý druhý český lyžař. Zatímco půlka Milána se tu v 70. a 80. letech učila lyžovat, našinci v novém století na Aprice oceňují rodinnou všestrannost za cenu, která je více než příznivá (hustota návštěvníků z ČR vysoce překračuje italský průměr)....
Aprica je poměrně malý, Čechy ale hodně navštěvovaný areál. V podstatě ho lze rozdělit na tři části, které jsou navzájem pospojované modrými sjezdovkami. Přepravní zařízení jsou bohužel převážně staršího data a některá jsou očividně dlouhodobě mimo provoz. Při pěkném počasí jsou z horních partií pěk...
Jelikož jsem dosud lyžoval pouze v Česku či na Slovensku, tak jsem byl překvapený, jak to může vypadat jinde. Sjezdovky blízko ubytování v pěším dosahu do 5 minut nebo pro "lenochy" skibusem. Krásné svahy různé obtížnosti a jejich výborné propojení. Za tu cenu lyžování za 3 dny neomrzí.
Po loňské zkušenosti jsme opět vyrazili před Vánoci do Itálie. A neprohloupili jsme. Letos jsme vybrali středisko Aprica. Menší středisko s 50 km sjezdovek v Lombardii, vzdálené asi hodinu jízdy od Passo Tonale. Areál se skládá ze tří propojených částí - Baradello, Palabione, Magnolta.
Itálie 
