Aprica aktuální report z 02. - 09.02.2019

Sjezdovky:

Vezmu to zleva podle mapky areálu.
Červená V - mírných prvních pár stovek metrů, které se pak zlomí do solidní červené a po kilometru se napojí na modrou Panoramiku do údolí/mezistanice lanovky. Velkorysá šířka sjezdovky vybízí ke sportovnímu svezení.
Sousední černá W-U-U1 - černý padák s odpočinkovou prostřední částí, pokračující až do údolí, kde se pár stovek metrů před koncem napojí na modrou Panoramiku. Bohužel v době naší návštěvy spodní část (od mezistanice sedačky do údolí - U1) zavřena pro nedostatek sněhu. Jednou nouzově jsem to dolů sjel, ale nedoporučuji.
Modrá Panoramica S - supermodrá sjezdovka dálničního typu sodlidní šířky a délky 5 km jako stvořená pro švitory (díky @bevagus za tento výraz) z našeho zájezdu.
I/R - pěkná červená trať v trošku užším lesním průseku, bohužel z nějakého důvodu vlek obsluhující tuto sjezdovku, stejně jako sousední modrou I, nejezdil úplně na konec, ale cca 100 m před koncem byl výstup.
Modrá I - širokánská modrá louka vybizející k pilování lyžařského stylu
Černá G1 a modrá O - toho času zavřeno pro nedostatek sněhu
Modrá T - na mapce vypadá jako přejezdová cesta, nicméně se dá nazvat plnohodnotnou sjezdovkou sloužící k migraci mezi jednotlivými částmi areálu.
Červené M a N - typově velmi podobné příjemné červenomodré sjezdovky v lesním průseku, spojující se před závěrem do trychtýře okolo malého seníku, označeného velkou směrovou šipkou a polstrováním.
Černá G - sportovní černá sjezdovka z nejvyššího místa areálu, horní mezi skálami mírnější, který se pak zlomí do solidního padáku, aby v dolní části měl už jen červeno-modrou barvu.
Červená E/F - příjemná červená trať, okolo nejsympatičtější chalupy v areálu - Rifugio Valtelina
Modrá A - výuková louka obsluhovaná pomaličkou stařičkou dvojsedačkou... a kde jsem hodil tygra a vsítil jsem se do plůtku
Červeno-černá B/C - sportovní červený úsek kolem vleku, který se posléze mění na černý padák do údolí. Nevím, proč je vršek značen červeně a spodek černě, když je sklon téměř stejný. Snad je že horní "červená část" je velice široká. Tuším ve čtvrtek tam měly nějaké naděje italské mládežnické reprezentace postavený dokonce tři "obřáky" vedle sebe, tak se jezdilo lesním průsekem J
No a pak tu máme "dětské hřiště" - sjezdovky P. Dostetečné šíře a dokonce mezi jednotlivými částmi oddělené plůtky, tak aby se švitoři nemotali do vleků. Což velmi kvituji.

Sněhové podmínky:

Jak bych to tak řekl. První pořádné sněžení v areálu bylo týden před naším příjezdem, kdy napadlo až 80 cm sněhu. Horní části sjezdovek G, E a F v nejvyšších patrech jsou čistě na přírodním sněhu.
Bohužel středisko je asi v nějaké renesanci, takže zasněžování je asi v plenkách... Sjezdovky G1 a U1 zavřeny pro nedostatek sněhu, i přes tu sněhovou nadílku. Co se týče úpravy sjezdovek, tak jsem měl pocit, že si rolbaři každej večer losovali sjezdovky, který budou rolbovat. Na někerých sjezdovkách nebylo v 9:30 ani stopy po mančestru. A každý den to bylo na jiné. Možná to bylo tím, že se lyžovalo už od 8. hodiny ranní a při příchodu klasicky na devítku už bylo pozdě...

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Tady je velký kámen úrazu střediska, ale možná je to dobře a nehrnou se tam davy lidí. Přísnější měřítko snese jen expresní 4sedačka na Baradello a 6kabina Palabione. Čtyřsedačka no. 10 Valleta - pomaloučká starší lanovka s nástupním pásem, tady by tomu slušela expresní šestka jak (_._) na hrnec. 6kabinka Mangolta má už taky nejlepší roky za sebou a tyčka uprostřed kabiny je taky zajímavý designový prvek. Ale jestli se nepletu, tak jsem na kabinkách viděl legendární značku "Design by Pininfarina". Na tuto kabinku navazující pravěká dvojsedačka je tak pomalá, že dvojsic na Rališce na Bečvě je proti ní expres. Dětské hřiště obsluhuje 1x pomalá čtyřsedačka, dvě pomičky a dva pojízdné pásy, tady naprosto dostačující.

Zalidněnost:

Takhle prázdné sjezdovky jsem dlouho nezažil. Nejdelší fronta byla asi v neděli ráno při nástupu na Baradellu. A to tak, že to bylo asi na 5 minut. Nárazově se tvořila fronta na nástupu na mezistanici Baradella, ale to celkem svižně reagovala obsluha lanovky, kdy standardně jede z dolní stanice 2x obsazená sedačka a 1x volná sedačka. Při návalu na mezistanici se poměr obrátil.
Poměr návštěvníků 80 % z ČR, zbytek domácí Italové, něco málo ze Slovenska a něco málo z Polska.

Občerstvení a aprés-ski:

Nic moc. Přísnější měřítko snese Ristoro Malga Magnoolata na sjezdovce A, kde u vedlejšího stolu podávané těstoviny s jelením ragů s hříbky vypadalo obpravdu báječně. Jinak to jsou samé fastfood - pizza (na Valtelině ale dobrá) a panini. Pizza 7 až 10 eur, panini 6 až 9 eur... Já jako milovník kávy jsem ocenil solidní italské espresso za 1 euro, čokoláda 3 eura, Aperol 3,5 eur, bombardino za něco podobnýho...

No, rakouský standart je co se týče jídla podstatně lepší.

Doprava do střediska a parkování:

Jízda po vlastní ose Brno - Mikulov - obchvat Vídně - St. Poelten - Linz - Salzburk - Innsbruck - Landek - Pfunds - St. Moritz - Tirano - Aprica, cca 870 km. Tam cca 11 hodin včetně zastávek. Zpět ze zástavkou na focení na Berninapassu 12 hodin.
Cestu přes švýcarsko doporučuji všem, co mají rádi výhledy na horské štíty, protože nuda na Brenerské dálnici se s přejezdem Berninapassu nedá srovnat, navíc cesta je o pár km kratší a ušetří se za mýto na italské Brennerské dálnici.
Natantankovat doporučuji kousek před hranicemi ze Švajcem v městečku Pfunds, bezninka Diskont tank nafta za 1,2 eur.