Sjezdovky:
Velkým a příjemným překvapením pro mne bylo, že skiareál udržel v
provozu všechny sjezdovky (kromě cvičné Glocken 2 a Grawand 1, která se
dosněžovala):
- Grawand 2 (G2) a 3 (G3) a Finail 1 (F1) a 2 (F2) jsou přehledné,
mírnější a hlavně neuvěřitelně široké dálnice, ještě k tomu s
nádhernými výhledy.
- Pro Gletschersee 1 (S1) a 2 (S2) platí víceméně to samé, co pro Grawand
a Finail, jen s tím rozdílem, že levá, červeně značená část, je už
trochu prudší, není to ovšem nic dramatického.
- Zato sjezdovka Leo Gurschler (S3) si své označení „only for experts“
opravdu zaslouží. Po krátké úvodní rovině se zlomí do velmi strmého
hangu a směrem k lanovkám Gletschersee 1 a 2 se jen velmi pomalu narovnává.
Je to jednoznačně nejprudší trať v areálu.
- Svahy Hintereis 1 (H1) a 2 (H2) jsou opět spíše pohodovými tratěmi, i
když se zde najdou i opravdu červená místa. Opět nádherné výhledy.
- Černé Teufelsegg 1 (R1) a 2 (R2) jsou ve svých nejprudších pasážích
poctivě černé (byť příkrosti Leo Gurschlera (S3) nedosahují), vždy je
však možno využít nějakou tu objízdnou variantu.
- Schmugglerabfahrt (T1) je až překvapivě zajímavým (a na černou
nepříliš náročným) údolním sjezdem – prosmýká se kolem skal, a pak
dojíždí kamenným kaňonem k chatě Teufelsegghütte.
- Nejnižší část údolního sjezdu (T2) už černé – až na
závěrečný hang, který jde objet po upravované cestě – už ani trochu
nepřipomíná černou, hodilo by se jí spíš modré označení. Vzhledem k
její nevelké šířce spojené s uzavřeným závěrečným hangem byla od
13:00 uzavřena a sjezd byl možný pouze 4sedačkou Roter Kofel.
- Sjezdovky spouštějící se z vrchu Lazaun (L1 a L2) jsou až překvapivě
sportovní a L1 by v prostřední části slušelo i tmavší označení.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky byly s přihlédnutím k termínu celkem dobré.
Nejvýše položené tratě (Grawand, Finail, Gletschersee) vydržely v dobrém
stavu až do zavíračky, Hintereis kvůli jižní orientaci už před polednem
rozměklý, sjezdovky z Teufelseggu po obědě už spíše v kapalném
skupenství, nejspodnější část údolního sjezdu jakbysmet (proto byl také
ve 13:00 uzavřen). Nízko položený Lazaun nebyl v tak příšerné kvalitě,
jak by se od jeho polohy očekávalo (i když rozbřednutí se samozřejmě
nevyhnul ani on).
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Páteřní kabina s rychlým výjezdem (z 2 011 na 3 212 m n. m. za pár
minut) za cenu trasy, ze které se mi dělalo docela šoufl – kilometrová
propast pod kabinou skutečně nepatří k nejpříjemnějším pohledům z
narvané prosklené škatule.
Sjezdovky (kromě Finailu, kde je neskutečně
pomalá poma) obsluhují sedačkové lanovky, na Roter Kofel a Teufelsegg
dokonce i odpojitelné s bublinou. Historická dvojsedačka Lazaun bude od
příští sezóny nahrazena kabinkou, která sice přinese větší pohodlí,
zároveň ale nejspíš vezme Lazaunu jeho charakteristickou lidupráznost.
Zalidněnost:
Příjemně živo, ne však přeplněno. Na lanovky se kromě hlavní kabiny
(max. nějakých 10–15 minut) a 3sedačky Gletschersee 2 (max. 3 minuty)
nečekalo, sjezdovky byly volné či středně zahuštěné (Hintereis,
Gletschersee), jen na Teufelseggu bylo chvílemi trochu plněji. Lazaun úplně
prázdný, poslední hodinu jsem tam snad jezdil sám.
Občerstvení a aprés-ski:
Navštívil jsem horské chaty Schöne Aussicht (Bella Vista) a Lazaunhütte
a v obou jsem byl velmi spokojen s jídlem i panoramaty. O poznání méně se
mi povedl výběr ubytování – hotelový komplex Blu Hotels Senales.
Výborná poloha hned u lanovek a sjezdovek, pěkné pokoje, jinak ale esence
italského bordelu. Personál byl buď zmatený nebo nepříjemný (nebo
ideálně oboje), zasedací pořádek při snídani nezvládnutý (každé ráno
jsme museli prosit o stůl), zmatky s placením a pobytovou taxou, povinný
poplatek za klubovou kartu, nepřehledná orientace v celém komplexu...
Doprava do střediska a parkování:
Zvolil jsem cestu přes Garmisch, Landeck a Reschenpass, s četnými
zastávkami asi za 9,5 hodiny. Parkoval jsem na rozsáhlém hotelovém
parkoviště vedle lanovek.