Sjezdovky:
“Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle, tohle tě dojme,” říká doktor
Skružný svému psovi v oblíbeném českém filmu. A má pravdu. A když vás
to nedojme, tak určitě překvapí.
Dvacet kilometrů pěkných sjezdovek, tři sedačkové lanovky, pět
kotvových vleků (ty malé pro drobotinu nepočítaje) a v neposlední řadě
super, ale opravdu super zázemí. Když jedete lyžovat na jeden nebo dva dny,
víc nepotřebujete. Tak ještě možná méně lidí, ale to je prostě
život… Jak se něco povedlo, hned se to rozkřikne.
Z výše napsaného asi cítíte, že se nám na Hochfichtu moc líbilo.
Nechme ale na chvilku pocity stranou a pojďme na fakta. Nejdelší sjezdovka
(modrá Stierwiese) tu měří skoto tři a půl kilometru. Není odkloněná
ani neustále přeplněná a na konci není vražedná, jako někde… Je
dobrá. Většinu ski areálu tvoří pěkné, někde sice nepříliš široké,
ale jinde zase překvapivě prostorné červené tratě. Jsou super. A je tu i
černá. Nebo raději řekněme jedna docela těžká sjezdovka, protože
značená je nejdřív červeně a pak černě. No na jeden zátah
Zwieselbergabfahrt nedáte ani v krátkém, ani v dlouhém race carvingovém
oblouku.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Velice příjemnou realitou jsou dvě nástupní místa do areálu. Kromě
hlavního parkoviště u lanovky Hochfichtbahn můžete auto nechat i na
nejzápadnějším okraji areálu nad vesnicí Schwarzenberg a do střediska
vyjet čtyřsedačkou Schwarzenbergbahn. Docela to odlehčuje víkendovým
návalům, kterými Hochficht tak trochu trpí. A bezpochyby to zvyšuje
zajímavost areálu ve smyslu jeho členitosti. Ta je jednou z největších
deviz nevelkého a přesto špičkového lyžařského střediska. 20 kilometrů
sjezdovek je rozprostřeno po třech kopcích, takže “lyžařské safari”
tu opravdu baví. Vedle snowparku, skicrossové dráhy a dalších nápaditých
variant vyžití pro mladé a neklidné lyžaře se právě možnosti
přejíždění z kopce na kopec a tím pádem slušný výběr sjezdových
tratí starají o to, že Hochficht baví. Malé i velké.
Koneckonců ocenění za top lyžařský areál pro rodiny nedostává od
německého webu Skigebiete-test.de náhodou. Já dávám palec nahoru, jako že
“hodně dobrý”.
Zalidněnost:
Zkuste Hochficht ve všedních dnech! Bezvadný pocit z perfektně
provozovaného střediska se ještě znásobí.
Občerstvení a aprés-ski:
Samostatnou kapitolou jsou občerstvovny. Tak kdyby se tímto směrem
stravování na svazích ubíralo, to bychom se tedy měli. Na Hochfichtu
najdete přímo na sjezdovkách hned čtyři restaurace. Jednou větší, jednou
menší, ale pokaždé moderně a přitom vkusně a stylově zařízené. Máte
rádi ty tuctové, rádoby tyrolské chaty od architektů s nedostatkem
vlastních nápadů? Tak to musíte jet dál do Rakouska. Pokud preferujete
plesnivé karavany s mastnými klobásami a burgery ze zkaženého mletého,
zůstaňte v Česku. V Böhmerwaldu, jak zdejší Rakušáci svojí Šumavě
říkají, byste nějaký ten kýč asi taky našli, ale na na Hochfichtu se
stavělo střídmě, realisticky a přitom hezky. Velká samoobslužná
restaurace hned u nástupu do areálu ani menší na Zwieselbergu vás jistě
neurazí, ze všeho nejvíc ale k venkovnímu posezení zve ta na louce pod
Reischlbergem. V jejím bezprostředním okolí je spousta vyžití pro
nejmenší lyžaře, které můžete v klidu sledovat od sklenky vína nebo s
kávičkou a apfelstrudelem.