Sjezdovky:
Ve vrcholové části zaujme několik sportovně střižených červených
tratí s délkou kolem 1,5 až 2 km. Tyto mívají alternativně možnost
absolvovat některý úsek buď v podobě relativně náročných černých
sjezdovek, resp. modrých, což umožňuje společné přesuny pro skupiny
lyžařů různých stupňů vyspělosti. Tratě byly každý den perfektně
upraveny, k celkovému dojmu pak nepochybně přispěly také skvělé sněhové
podmínky, které v oblasti v polovině ledna panovaly.
Sněhové podmínky:
Oblast na přelomu roku zasáhlo silné sněžení, které vedlo až ke
kalamitě. V době našeho pobytu však již obrovské množství sněhu život
příliš nekomplikovalo, nýbrž umocňovalo zážitek ze zimních hor.
Výhodou bohaté sněhové nadílky byla také skutečnost, že jsme pod nohami
prakticky neustále "cítili" přírodní sníh, kterému se ten technicky
opravdu nikdy nevyrovná. V době pobytu byly díky nadprůměrným sněhovým
podmínkám bez omezení sjízdné také tzv. ski-route, tedy lesní cesty, v
zimě určené pro výstup anebo sjezd do údolí.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
SkiWelt v minulých letech významně investoval do výměn pomalejších
sedaček a mnoha kotvových vleků. Ty byly prakticky v celém rozsahu nahrazeny
rychlými a komfortními šestisedačkami, resp. osmisedačkami s kryty a
vyhříváním. Ranní nástup z obcí v obou údolích pak usnadňují rychlé
gondoly, u kterých se ani v exponovaných časech netvořily větší
fronty.
Zalidněnost:
Třetí lednový víkend byl zřejmě jednou z posledních možností
sezóny, jak si oblast užít relativně v klidu. Ve čtvrtek a v pátek zely
sjezdovky téměř prázdnotou, o víkendu (zejména v sobotu) lidí výrazně
přibylo, u lanovek se nicméně netvořily fronty a snad až na pár výjimek
bylo možné najít sjezdovky, kde se člověk pohyboval převážně sám.
Občerstvení a aprés-ski:
V tomto ohledu je SkiWelt naprosto bezkonkurenční. V celé oblasti se
nachází přes osmdesát (!) veřejně přístupných horských chat,
fungujících jako občerstvení apod. V praxi tak narazíte na možnost
zahřát se teplým čajem či doplnit energii chutným hlavním jídlem či jen
sladkou maličkostí téměř na každé sjezdovce. Nabídka je v souladu s
nejlepší rakouskou tradicí bohatá, jídla mají vysoký kvalitativní
standard, čemuž odpovídají ceny. Nejnavštěvovanější chaty pak v
průběhu sezóny nabízejí možnost bezplatného navštívení hudebních
vystoupení, včetně DJ´s apod., která se konají obvykle koncem týdne
(pá-ne) v odpoledních hodinách před jednotlivými chatami a zpříjemňují
tak celkově dobrou atmosféru. Další možnosti aprés-ski vyžití pak
nabízejí dolní stanice gondol v údolích, kde se od brzkých odpoledních
hodin plní bary a pořádají další živá hudební vystoupení.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava ze západní části ČR (včetně Prahy) po dálnici kolem Mnichova
a Rosenheimu (A 93) do Kufsteinu. Před hranicí doporučují opustit dálnici a
najet na silnici I. třídy č. B 173, čímž lze ušetřit 10 eur za
dálniční rakouskou známku (po dálnici A 12 v Rakousku byste jeli jen
několik málo km). Mezi obcemi Soll a Scheffau je pak možné napojit se na
silnici B 178 (údolí ve směru na Ellmau a Going), nebo se vrátit po stejné
silnici směrem na Soll, Hopfgarten im Brixntal a Westendorf. Z východní
části republiky doporučuji dálnici na Salzburg a pokračovat dále na
německou A 93 na Kufstein. V tomto případě je samozřejmě alternativně
možné jet ze Salzburgu po rakouských silnicích 1. třídy na Lofer a St.
Johann in Tirol, cesta po (zatím) bezplatné německé dálnici mi ovšem
přijde výhodnější.
Parkování u většiny lanovek v průběhu týdne bez poplatku a v dostatečné
kapacitě, o víkendu bylo nutné přijet opravdu brzy (cca do 8.30 hod), jinak
již byla parkoviště obsazená. V takovém případě určitě doporučuji
využití místních skibusů, které jezdí mezi všemi obcemi lyžařské
oblasti.