SkiWelt Wilder Kaiser Brixental aktuální report z 07. - 11.02.2022

Sjezdovky:

Většina sjezdovek je středně dlouhých a širokých: jen výjimečně najdete hodně dlouhou nebo mimořádně širokou.

Barevné označení sjezdovek na mapě je matoucí. Některé modré jsou prostě jen spojky, jiné jsou naopak krásné, široké svahy na carving. Pro rodiny s dětmi – úplnými začátečníky - se hodí údolí Hochsöllu, případně cvičná loučka u sedačky č. 126 Schneeberg ve Westendorfu. Pro o něco větší děti doporučuji spíše delší modré sjezdovky nahoře ve Westendorfu. Naopak oblasti Zinsberg a Eiberg bych ponechal zkušenějším.

Na mapě je vyznačeno hned několik snowparků a zábavných prvků. Polovina z nich ale byla mimo provoz a vy to zjistíte až tehdy, když k nim přijedete. Přitom sněhu bylo dost a dost.

Dojezdová červená sjezdovka č. 20 do Hopfgartenu má sice sebevědomou ceduli „nejkrásnější sjezdovka Wilder Kaiseru“, tím se ale patrně myslí výhled z ní do údolí. Lyžařsky není nijak zajímavá, chvílemi je dost úzká, má několik pomalých úseků, na nichž se hlavně děti musí únavně odrážet hůlkami jak o život. Navíc vede přes několik silnic, kde musíte kvůli bezpečnosti brzdit (čímž vám následně chybí v plochých úsecích rychlost) a při vyšších teplotách na nich odtaje sníh a buď sundáváte lyže, nebo riskujete poškrábání skluznice. No a v teplejších dnech na konci sjezdovky čekají náročné muldy.

Pár kilometrů vzdálený, malý, rodinný areál Kelchsau nebyl otevřený vloni (Covid) a není ani letos (dle místních kvůli poruše zasněžovacího zařízení).

Sněhové podmínky:

Na webu byl údaj o cca metru sněhu, na sjezdovkách to odpovídalo. Na začátku naší návštěvy hodně nasněžilo, takže se jezdilo v prašanu a freeride byl možný. Naopak ke konci bylo tepleji a jízda mimo sjezdovku byla výjimečná. Níže položené sjezdovky odpoledne i rozměklé. Úprava sněhu rolbami příkladná.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Solidní alpský standard. Retro 2- až 3sedačky jsou zcela výjimečné, mnohde si užijete naopak moderní, vyhřívané, rychlé (5 až 6 m/s) lanovky s bublinami. Je zde i pár kotev, spíše jako doplnění výcvikových ploch.

Zaujaly mne kabinky s otvory na upevnění lyží uvnitř, v podlaze, a speciální dětské sedačky na lanovce č. 126 na výukové loučce Westendorfu. Malé děti v lyžařské škole dostanou speciální vystražné vesty se zařízením Magnet Stick dnes již neexistujícího francouzského výrobce Sommital Electrique na bezpečné uchycení zad k sedačce.

Milovníci celodenního lyžování ocení, že jsou vybrané lanovky otevřeny už od 8. hod. ranní a zavírají až v 17.

Na jaře mají ve čtvrtky vybrané svahy otevřeno dokonce už od 7.30 hod., a to bez příplatku (porovnejte například s přístupem Špindlerova Mlýna).

Obtížná je orientace na mapce a pak přímo v terénu. Jen detailním studiem směrových šipek zjistíte, kterým směrem která sjezdovka či lanovka vede. Mapka neuvádí názvy vleků (jen některá vydání mají seznam na okraji), takže se v terénu orientujete podle jejich čísel. Jenže různé rozcestníky zase často odkazují na jména vleků nebo na obecný směr („nach Hopfgarten“). Pro milovníky rébusů doporučuji vzít si plánek do ruky a prstem po mapě určit, jak se dostanete z vrcholku Zinsberg dolů do Hopfgartenu. Při špatném počasí zase neurčíte, která lanovka má vyhřívání či bublinu. Nedaleký Kitzbühel to má zvládnuto lépe.

Zalidněnost:

My jsme měli výhodu pobytu uprostřed týdne, tj. téměř žádné čekací doby. O víkendech ale dle informací místních dorazí davy z Mnichova a pak bývá nabito. Asi hlavně ráno, dole u kabinek. Kdo si přivstane a dorazí brzy, přejede včas doprostřed areálu a tam už bych fronty neočekával.

Převažovali Rakušané a Němci. Čechů bylo na naše zvyklosti spíše málo a o Poláky jsme vůbec nezavadili. Ve Westendorfu nás zaujala neobvyklá koncentrace nizozemských návštěvníků. To se projevilo i vysokým procentem nezkušených, neobratných lyžařů v této části areálu.

Občerstvení a aprés-ski:

Tradičně vysoký alpský standard za alpské ceny. Doporučuji výbornou restauraci 11er Alm na odlehlé, dlouhé modré sjezdovce č. 111 ve Westendorfu. Není tam příliš zalidněno (je stranou davů), obsluha je rychlá a káva se štrůdlem byly luxusní.

Atrakcí je samoobslužný restaurant na horní stanici kabinek č. 22 Salvenbahn II a č. 42 Hohe Salve přímo na vrcholku Hohe Salve. Otočná část terasy sice nefungovala, i tak byly ale výhledy skvělé. Včetně proskleného okna přímo z kabinek WC.

Doprava do střediska a parkování:

Vzhledem k rozlehlosti střediska je vhodné už předem přemýšlet, z které části areálu budu chtít ráno začínat a dle toho vybrat ubytování poblíž té správné údolní kabinky. Cesta z jednoho konce (Goingu) do druhého (Hopfgartenu) a zpět zabere i hbitému lyžaři v podstatě celý den.

Je možné spojit několikadenní návštěvu Wilder Kaiseru s nedalekým Kitzbühelem – zatím nejsou areály fyzicky úplně propojeny, ale přejezd autem není dlouhý. Použijte o něco dražší tarif Super SkiCard a můžete střediska libovolně kombinovat.