Sjezdovky:
Fakt je to rozlehlý středisko. Druhý nejsilnější zážitek: jeden
vlekař, co vypnul turnikety u lanovky o 4 min dřív (vyfocen čas na
turniketu), než bylo avizováno na cedulce, a my bohužel tou lanovkou museli
vyjet, aby jsme se dostali do údolí k ubytování. Kamarád, co vládne velmi
dobře anglicky a slušně německy, ho celkem rychle ale zpacifikoval, a tak
nějak vlekaři bylo naznačeno, že jestli nás nepustí, tak bude mít
zapíchnutou hůlku mezi "světlama". Za chvíli se přiřítil nějaký boss na
skútru, chvilku dredatýmu vlekaři domlouval a pak nás na lanovku pustil a
vyvezl nás nahoru.
Sněhové podmínky:
Přírodního sněhu v údolí cca 30 až 40 cm. Nicméně na sjezdovkách do
údolí velmi tvrdá podložka a na ní smíchaný technický sníh s
přírodním. Bohužel se rolbařům nedaří spojení s tvrdou podložkou,
takže dojezdy do údolí jsou odpoledne trošku jako jízda v boulích.
Ve vyšších partiích areálu dostatečné množství přírodního sněhu.
Bohužel hodně frekventované a prudší sjezdovky už odpoledne bývají
hodně vydřené na tvrdou podložku.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
91 lanovek a vleků od moderní 10kabinky s vyhříváním přes normální
starší kabinky, moderní vyhřívané 6- a 8sedačky s bublinou, obyčejné
6sedačky s bublinou i bez až po (myslím, že dvě) staré a pomalé
dvojsedačky. I pár vleků jsem potkal, ale ty jsem nepoužil.
Na Hartkaiser jsou i dva dětské pásy, kde bylo možné jezdit bez nutnosti
mít zaplacenýho instruktora nebo nějakou kartu umožňující vstup do toho
kinderweltu. Dětská sjezdovka na Hochsoll, kterou obsluhovala moderní 10-ti
kabinka cca 520m dlouhá!
Komu nebude stačit celodenní lyžování, může ještě na večerko do
Sollu. Případně na osvětlenou sáňkařskou dráhu Hexenabfarth
Zalidněnost:
Nárazově se objevily fronty na páteřních lanovkách, které slouží k
přesunu mezi jednotlivými částmi areálu. Na sjezdovkách místa dostatek.
Čím zapadlejší sjezdovka areálu, tím méně lidí.
Občerstvení a aprés-ski:
Dostatečné množství, aby si člověk vybral tu jeho sympatiím
nejbližší. Moderní i staré horské chalupy. U každé nástupní lanovky
nebo na dojezdu do údolí nějakej bar.
Byli jsme s dětma, tak jsme si dali jen před poslední jízdou do údolí
jednoho Wilíka s hruštičkou a na ubikaci jsme měli ovocné kapky z Moravy na
nutnou dezinfekci.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Brna v sobotu ráno, kdy začínají jarní prázdniny Brňákům,
byla podle očekávání trošku náročnější na hustotu dopravy. Klasická
cesta Brno - Mikulov - Drasenhoffen - a pak už rakouská dálnice až do
Salzburgu, tam sjezd na Bad Raichenhall a dále Lofer - St. Johan im Tirol -
Scheffau - Itter. Je to lepší než objíždět po dálnici přes Německo,
fronty na dálnici ze Salzburgu do Německa jsou pořád.
V místě jsme jen dvakrát přejeli do Ellmau a do Scheffau, při příjezdu
mezi 8:30-9:00 parkování do pár kroků od lanovky. Parkoviště gratis.