Sjezdovky:
Tím, že v oba dny byly otevřeny pouze nejníže položené části
areálu, byl výběr sjezdovek velmi limitovaný. Díky relativně dobré
viditelnosti byla docela fajn modrá Bettex. Na obtížnější sjezdovky se v
podstatě vůbec nedalo dostat. Až s otevřením lanovky Sunny Express se
otevřely i možnosti delších sjezdů. Horní části areálu zůstaly
uzavřené a nebylo tedy ani možné přejet do Saint Martinu.
Protější svah pod vrcholem Pointe de la Masse zůstal oba dva dny
nepřístupný. Jeho postupná likvidace ve spojení s laxním francouzským
přístupem vede k mému ne moc dobrému hodnocení.
Sněhové podmínky:
Podle webu bylo poslední sněžení 7. prosince, takže vydatné přívaly
sněhu byly víc než vítané. Sníh, který napadl přes noc, ale ráno, až
na výjimky, urolbovaný nebyl, takže spousta sjezdovek zůstala pro slabší
lyžaře nesjízdná. Na strmějších úsecích některých modrých sjezdovek
se po rozježdění vrchního přírodního sněhu objevil velmi tvrdý podklad.
Jeden z možných delších sjezdů byla třeba zelená Violette, která ale
není technicky zasněžovaná, nebo aspoň ne v celé délce, takže se na
některých místech objevila hlína a kamínky.
Lavinový stupeň 4.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Hlavním přepravním zařízením vedoucím na Pointe de la Masse je
kabinková lanovka. Rok co rok si pokládám otázku, proč nemá mezistanici,
aby se spodní úsek dal využít i při méně příznivém počasí… V
uplynulých letech postupně zbourali dvě staré třísedačkové lanovky a
dvanáctimístnou kabinku Masse 2 a letos dokonce i starou kabinku Masse 1. Tím
se celý svah Masse stal v nepříznivějším počasí nelyžovatelným. A
spousta sjezdovek se tím stala zase o trochu hůře přístupnými a jediné
pozitivum tak vidím v jejich minimální zalidněnosti, které ta jedna
kabinková lanovka nedokáže zahustit.
Na hlavním svahu je novinkou kabinka Roc 1. Podle všeho zůstala zachovaná
veškerá původní infrastruktura, ale došlo k výměně kabin.
Zalidněnost:
Vzhledem k počasí se u lanovek netvořily žádné fronty a sjezdovky díky
tomu také nebyly nijak zásadně přelidněné. Vyjma úzkých úseků, kde
byla i kvůli horší viditelnosti koncentrace sjíždějících větší.
Doprava do střediska a parkování:
Sobota je ve znamení tradičního střídání turnusů. S ohledem na
vytrvalé sněžení byly silnice sjízdné jen s kvalitní zimní výbavou a s
nejvyšší opatrností. Většinu dne byly silnice beznadějně ucpané a podle
internetových diskuzí trvalo 7 hodin dostat se dolů do Moûtiers a cesta z
Val Thorens do Ženevy trvala 10 hodin. Odpoledne se situace opakovala a silnice
ve směru vzhůru byla beznadějně ucpaná do pozdních večerních hodin. Byli
jsme rádi, že to sledujeme jen z lanovky nebo okna apartmánu…