Ischgl / Silvretta Arena aktuální report z 05. - 07.12.2022

Sjezdovky:

Jde o dvě propojená střediska: rakouský Ischgl (v tom jsem bydlel) a švýcarský Samnaun, v němž je i údolní bezcelní zóna. Hranice vede středem areálu, po hřebenech. Přejezd hranice EU si mnohdy uvědomíte jen díky vlajkám před hospodami.

Většina tratí není na poměry Alp extrémně široká. Jsou ale dlouhé a rozmanité. A ty výhledy z nich! Například ve Schladmingu je výhled také pěkný, ale toto je mimořádné. Desítky zasněžených skalnatých vrcholků všude okolo.

Rodinám s dětmi areál nedoporučuji. Mimo pár cvičných modrých svahů si moc neužijí. Sjezdy jsou náročné, kvůli nadmořské výšce je zima, atrakcí pro nejmenší je na rozdíl třeba od Obertauernu málo. Dlouhé, panoramatické sjezdovky č. 80 a 22 budou pro nejmenší vyloženě frustrující – v mnoha úsecích mají malý sklon a lyže se budou vztekajícím se potomkům zastavovat. Naopak taková stranou stojící červená č. 67 mate, průměrným sklonem sice barva odpovídá, střídají se ale ploché a vyloženě strmé úseky se záludnými vlnami a s tendencí ledovatět. K radostnému zdolání je třeba fyzička a odpovídající technika, jinak budete střídat zoufalé plužení a oddechování na krajích.

Zdatné sportovce zaujmou červené sjezdovky č. 40 a 70. Dlouhé, náročné, rozmanitě zvlněné - 0 % oddechu, 100 % zábavy. Sjetím bez zastávky si ověříte, zda máte z léta doopravdy dostatečně natrénováno. S trochou snahy se na „sedmdesátce“ dá zvládnout 10 solidních skoků.

Sněhové podmínky:

Sněhu nebylo hodně - tvrdý povrch, zčásti s technickým sněhem, celkem cca 20 až 40 cm. Zasněžování běželo. Na rozdíl od některých areálů v ČR, když Rakušané hlásí, že je sjezdovka v provozu, znamená to, že je v provozu celá a v plné šíři (ne jen uzoučký pruh uprostřed).

Rolbaři připravili povrch výborně. Mám zkušenosti s mnoha areály a ti v Ischglu na mne udělali dojem. Napojování pruhů bylo hladké, povrch skvělý. Když někam navál sníh, vyjela to rolba utáhnout i v průběhu dne.

Na některých místech přesto byla trocha kamínků. S jednou výjimkou (viz níže) to ale nebyl žádný problém. Vzhledem k nízkým teplotám a minimu návštěvníků povrch po celý den dobře držel, muld bylo minimum a jen na pár úsecích vznikly menší ledové plotny. Ani dojezdová červená sjezdovka č. 1 nebyla v pozdním odpoledni nijak fatálně rozbitá. Pro carving i pohodové ježdění naprostý ideál, nirvána!

Mimo sjezdovku je odhadem jen 20 až 30 cm, z čehož část nasněžila 5. 12. právě večer. Off-piste možný v omezeném rozsahu je, po pondělním sněžení i v čerstvém sněhu. Na velké řádění v půl metru prašanu ale zatím můžete zapomenout.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Perfektní alpské vybavení. Všude moderní, odpojovací sedačky, většina s bublinou a některé i s pohodlnou koženkou. Na vrcholcích je doplňuje několik kotev. Z údolí vedou tradičně kabinkové lanovky. Jedna je ze zadní strany ozdobena zástupci místní fauny a jiná zase portréty známých hudebníků, kteří dříve v areálu vystupovali (v roce 2023 je v plánu např. George Ezra).

Lanovky jsou všechny rychlého typu (5 až 6 m/s). Když je málo návštěvníků, často je kvůli úspoře energie pustí pomaleji, takže jízda trvá déle, více na nich zmrznete a neodjezdíte za den tolik, co byste chtěli. V sezóně ale jezdí na maximální rychlost.

Švýcarská dvoupatrová kabinka L1 Pendelbahn budí velký dojem velikostí i výškou lan nad údolím.

Zařízení jsou v tuto dobu v provozu od 8.30 (spodní stanice), popř. od 9.00 (nahoře) do 16.00 (nahoře) a 17.00 (kabinky dolů). Ráno jsem startoval vždy u kabinky A1 (Silvrettabahn) a na ni nás pustili opravdu až v 8.30 a ne dříve, jako v jiných areálech, i když kabinka jezdila minimálně od 8.00.

V údolní stanici Silvrettabahn jsou úschovní boxy za 10 €/den. Nahoře ve 2 300m u výstupu z kabinek A1/A3 na Idalpu jsou stojany k uzamknutí lyží s 1€ mincí. V dobu mé návštěvy měly volnou kapacitu, ale v plné sezóně budou určitě plné.

Zalidněnost:

8.12. je v Rakousku státní svátek Mariä Empfängnis. Pondělí až středa předtím měly minimální zalidněnost. Vysoká sezóna ještě nezačala. Za celé 3 dny jsem čekal nejhůř na 3. sedačku, v drtivé většině případů to ale bylo euforické ježdění nahoru dolů. V zadních partiích areálu jsem často jezdil dlouhé minuty úplně sám. V restauracích to samé, místa dost a bez čekání na obsluhu.

Na svazích byli hlavně německy mluvící návštěvníci, včetně výcvikových kurzů středoškolské mládeže. Mimo nich pak Poláci, několik Holanďanů a jen pár Čechů.

Občerstvení a aprés-ski:

Subjektivně mi přišlo, že je na rozlehlost areálu restaurantů poměrně málo (i když jsou většinou hodně velké). Protože bylo mimo sezónu, volno bylo všude. Ale ve dny s velkou návštěvností bych určitě doporučil návštěvu podniků na okraji areálu a ne v jeho centrech na Idalpu nebo Alp Trida.

Ischgl vždy byl drahý areál a letos ještě podražili, jako všude. Velmi dobrá gastronomie - od alpské kuchyně až po pizzu. Na několika místech točili paradoxně ne rakouské či švýcarské pivo, ale snesitelný německý Zoller-Hof. V posledních letech v Alpách postupně doplňují nabídku velkých, uniformních pivovarů lahvovým sortimentem řemeslných minipivovarů („craft beer“), zde v ceně 4 až 6 € za třetinkovou lahev. Luxus lokality podtrhuje široká nabídka šumivých vín.

Hned u konečné stanice Silvrettabahn je několik velkých aprés-ski barů, stejně tak u konečné stanice dalších dvou rakouských kabinek. Bar Kitzloch se v roce 2020 nechvalně proslavil po celé Evropě.

V mnoha jiných střediscích je obsluha často česká, slovenská apod. Připadlo mi, že v Ischglu pracují hlavně místní.

Doprava do střediska a parkování:

Cesta bez komplikací, variant z ČR je více. Parkování u Silvrettabahn bylo za 5 € na den a mimo sezónu poloprázdné. Při příjezdu v 8.10 (lanovka se rozjíždí v 8.30) jsem byl úplně vepředu.

Pozor na projíždění samotným Ischglem. Pěší zóna je označená nenápadnou značkou, která se od té české liší. Navigace vás tam přitom bez okolků zavede. Po pěší zóně jezdí auta (pouze pro ubytované přímo na zóně), takže vás to na první pohled netrkne.