Sjezdovky:
V pátek v provozu pouze modrá, nově rozšířená č. 9, ideální na
rozježdění - až na úzké hrdlo na konci nabízí parádní svezení s
mírným sklonem v solidní délce 3 km.
V sobotu po obědě již v provozu i červená č. 3. Od neděle pak i
červená č. 14 a černé č. 8 a 13, první z nich široká a strmá, druhá
mnohem užší a členitější. Škoda jen jejich malé délky.
Sněhové podmínky:
V pátek vítr, ve kterém šlo sotva popadnout dech, mlha a sněžení.
Sobota dopoledne podobná, od 12 hodin najednou slunce, modrá obloha a kvanta
prašanu, která zpřístupnila po obědě spuštěná 6sedačka Gletscher
Jet.
V neděli se dopoledne po areálu honila řídká oblačnost, odpoledne již
opět azuro. Jen vítr zeslábl za tři dny pouze velmi mírně.
Sněhu všude dostatek, kamenů minimum, krásný prašan. Celý svah se v
sobotu rozjezdil prakticky během tří jízd, ale ty stály za to. Pak už bylo
třeba hledat nedotčené lajny jen v těžko přístupných místech. I tak si
šlo ještě užívat dropů ze zasněžených kamenů a podobných legrací.
Naopak na mírné modré šlo až do zavíračky vykrajovat prvotřídní
oblouky.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Tady je to horší, od spuštění areálu v roce 1997 se do přepravních
zařízení neinvestovalo skoro nic, snad vyjma asi o 4 roky novější
Gletscher Jet, která se ale vlivem často extrémních povětrnostních
podmínek takřka doslova rozpadá před očima. Výjimkou nejsou kompletně
popraskané i odlamující se kusy plastových konstrukcí sedadel, padající
bubliny apod. Přístupová kabina má svou největší slabinu v nízké
rychlosti a kapacitě, více než 6 osob nepobere a tempo jízdy rozhodně není
nijak závratné. Dalším mínusem je nízká míra pohodlí a absence
držáků na snowboardy a u velké části kabin i na širší lyže, se
kterými se proto musí do kabiny. Zbylé sedačky jsou neodpojitelné s
rozběhovým pásem, což vzhledem k jejich malé délce příliš nevadí.
Zázemí je v pořádku, toalety v obou stanicích metra, přístupné
bezbariérově či po schodech, v restauraci Eissee přístupné i výtahem. Ve
všech stanicích velké kapacity odkládacích prostor, zamykatelných
skříněk a odkládacích míst.
Zalidněnost:
V pátek více než překvapivě obstojná míra zalidnění, vzhledem k
jediné spuštěné lanovce fronta do 2 minut bez výhrad. Vzhledem k stále
sílícímu větru ale bohužel okolo 14. hodiny kabinu vypnuli a lyžování
byl konec. V sobotu naprostá tragédie, během dopoledne jsme zvládli
absolvovat během dvou hodin dvě jízdy v kabince, fronta až ven, u nástupu
naprostý masakr, který nepřekvapivě vyústil několika více či méně
vážnými pády a zraněními, stejně tak i prostoji při zastavené lanovce,
lidé se o místo v kabinách doslova rvali.
Ve 12 hodin
však naprostý zvrat a fronta do minuty, navíc pak ve 13 hodin spuštěna i
Gletscher Jet a úplné rozptýlení lyžařů. V neděli při provozu takřka
všech LD naprosto bez front, paráda.
Občerstvení a aprés-ski:
Prakticky jediná možnost občerstvení v panoramatické restauraci Eissee,
bar u spodní stanice servíruje jen nápoje. Restaurace však jednoznačně
nadprůměrná - velký výběr polévek i slušný výběr hlavních jídel,
vše samozřejmě zaměřeno na Čechy a Slováky, navíc při načtení Gopassu
další slevy - polévka za 5,5 euro apod., což je více než dobré.
Hudba zde hraje prakticky výhradně z československé produkce, v sobotu
navíc i živá česká kapela.
Aprés-ski vzhledem k jízdnímu řádu metra probíhá jen do 16:30, dole je
mrtvo.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava z Prahy po D4 ve čtvrtek odpoledne naprosto tragická, do apartmánu
pod ledovcem jsme dorazili až kolem jedenácté. Zbytek cesty naopak naprosto
bez problému, Autoschleuse Tauernbahn kromě nás vezl po desáté večer již
jen jediné auto, při nákupu přes web je přeprava levnější - za 17
euro.
Každodenní cesta na ledovec také bezproblémová, jen silnice už by
nějakou rekonstrukci zasloužila. Parkoviště více plné o víkendu, ale při
troše šikovnosti možnost parkovat do pár desítek metrů od metra.
V pátek 99 % lyžařů z Čech a Slovenska, o víkendu tak 80 %, zbylých 20
% ze Slovinska, Chorvatska a dalších zemí Balkánu. Při debatě s jedním ze
slovenských sousedů jsem musel souhlasit, že žádného z "domorodců" jsem v
areálu také ještě nepotkal. 
Naprostá většina návštěvníků z řad lyžařské veřejnosti, ale
stále i desítky klubů dětí a dorostenců.
Cesta zpět v neděli večer bez problémů, jen vlak již o poznání více
zaplněný, ale i před šestou večer by se ještě pár aut vešlo. Trasa
přes Salcburk se i bez využití dálnice dá zvládnout za 6 hodin.