Sjezdovky:
Většina zavřených, takže jediná možnost byla jezdit č. 12 od sedačky
Scharzkopfbahn. Ta byla celkem slušně sjízdná až do zavření. Jízda po
modré č. 9, vedoucí dolů od kabinkové lanovky, nebyla ani jízda, ale
zápas s větrem a posouvání dolů pomocí odpichování se hůlkami. Ve
větru vám drobné zmrzlé vločky sněhu promasírovaly tvář - prostě
takové ukončení lyžařské sezóny jsem si nepředstavovala.
Sněhové podmínky:
Dobré, sněhu bylo dost, u dolní stanice kabinkové lanovky dle údajů
bylo 180 cm a na jejím výstupu 280 cm.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z toho, co jsem viděla, je zařízení dost zastaralé a pomalé.
Čtyřsedačka Scharzkopfbahn neustále zastavovala, ani kabinková lanovka
není příliš rychlá. Panoramabahn je přímo historický kousek. Od
parkoviště vede metro, u výstupu na stojanech lze nechat batoh (byla jich tam
hromada) nebo si lze věci zamknout do skříněk (byly na chodbě k WC). Je tam
také Intersport, půjčovna lyží.
Zalidněnost:
V otevřené části bylo dost lidí, což je pochopitelné, za normálního
provozu by se lyžaři rozptýlili po areálu. Fronty ale nebyly.
Občerstvení a aprés-ski:
U horní stanice kabinkové lanovky je velká samoobslužná restaurace, u
její dolní stanice malý bar s lavičkami venku.
Doprava do střediska a parkování:
Šest hodin z Prahy, posledních pár km se jede serpentinami nahoru a tam na
odlehlém místě je nástupní stanice. Parkovacích míst jsem viděla
dostatek.