Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Podmínky se zase úplně změnily. Francouzský vzorník počasí už jsme snad vyčerpali a po sněžení i dešti tu máme konečně taky jasno. A mrazivo – ráno teploměry ukazovaly -10 °C. Den takřka ideální…
Sjezdovky:
Mont Vallon ležící na konci údolí nabízí dvě dlouhé červené sjezdovky. Zejména Combe du vallon má při proměnlivém sklonu i velmi dobrou šířku.
Saulire je další z dominantních vrcholů a nabízí také velmi dlouhé, převážně červené sjezdovky do méribelského Mottaretu – zajímavá je mezi nimi například Marcassin a Niverole, na které navazuje v dolní části Aigle, případně dlouhá Mauduit a Chamois vedoucí do centra. Nad „Village“ a v okolí letiště jsou terény vhodné pro začátečníky.
Protější svah je mnohem pestřejší a nabízí sjezdovky všech obtížností. V horních částech jsou těsně pod vrcholky dokonce i černé sjezdovky – Bosses, Face, Ecureuil, Bartavelle a Ibex. Druhá jmenovaná byla vidět z lanovky a velmi mě překvapilo, že byla urolbovaná. Z méribelských černých ale byla celkem pochopitelně jediná.
Červené sjezdovky na této straně údolí jsou spíš kratší, různě se kříží. Vzniká tím možnost sjezdy různě kombinovat, ale člověk se pak víc soustředí na to, kudy má jet, než aby si užil samotné lyžování.
Plnohodnotných modrých je tu jen pár – Lac de la chambre, Sittelle, Faon s navazující Liévre, Choucas a Roc de Fer. Ty ostatní spíš traverzují, zejména údolní plochá Ours, která by snad v úseku od dolní stanice sedačkové lanovky Mures rouges snesla spíš zelené označení.
Sněhové podmínky:
Zatímco déšť byl v uplynulých dnech poměrně vydatný, včerejší sněžení až tak moc ne. Pomohlo horním partiím sjezdovek, ze kterých, zřejmě jen dočasně, zmizely kamínky. Na několika místech byl patrný i čerstvě vyrobený technický sníh, například na modré Pic bleu, ale zatím nebyl zpracovaný. Vyjma horních částí areálu to bylo dnes spíš na brusle. Vydatnější mráz se na propršených sjezdovkách dost podepsal, v dolních částech sjezdovek jsou velké ledové plotny. Mnohem víc se také objevuje tvrdý podklad z technického sněhu. Zmrzlou výukovou zelenou Blanchot jsem tu ještě nezažila… Ne, aktuálně nemám nabroušeno, ono by to stejně vydrželo jen několik jízd…
Úprava sjezdovek byla dnes také trochu diskutabilní. Včera už sníh nikde nebyl vyloženě mokrý, přesto dnes byla na sjezdovkách spousta nerovností, pruhy od roleb, občas i příčné, které vznikly zřejmě při nějakém otáčení nebo rolbování boční přípojky, a spousta zmrzlých hroud (třeba v dolní části Combe du vallon nebo Martre), viděla jsem i jednu velikosti fotbalového míče.
Volné terény byly včera plné čerstvého sněhu, dnes už ale bylo vše rozježděné. Zájemců o vlastní stoupu ale bylo i tak hodně – navzdory aktuálnímu 3. lavinovému stupni. U sedačky Plan des mains už se kus odtrhnul a zřejmě je jen otázkou času, kdy se to celé sesune…
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lepší podmínky snad ani neexistují. Mrazivo, ale zas ne extrémně, a jasno se skvělou viditelností. Francouzům ani tohle nestačí k tomu, aby aspoň (!) jednou za těch 10 dní, co tu jsme, spustili lanovky včas. Jen co jsem viděla – Masse 16 minut zpoždění, Doron 7 minut zpoždění, Mont de la chambre 6 minut zpoždění. Přesun do Méribelu nám tedy trval o trochu déle, než jsme chtěli.
V Méribelu pod Saulire najdeme především dvě kabinkové lanovky, které jsou nad „Village“ doplněny ještě o několik sedačkových lanovek. Na opačné straně údolí zase dominují spíše sedačky, kabinkám se nám tu zatím daří úspěšně vyhýbat – neustálé sundávání, nošení a nandávání lyží mě trochu otravuje, přijde mi v tomhle případě prostě zbytečné…
Za zmínku stojí i to, že dnes po několika dnech jezdila kabinková lanovka na Mont Vallon.
Zalidněnost:
Ranním frontám se nám podařilo trochu „utéct“ včasným příjezdem k první lanovce. Během dne jsem zaznamenala vlastně jen frontu na Mont vallon, ale díky osmimístné kabince to rychle postupovalo. Menší fronta se tvořila ještě u sedačkové lanovky Tougnette 2, zřejmě proto, že je to nejsnáz dostupný vrchol pro přejezd do Les Menuires po modré sjezdovce. Klasicky víc zalidněné byly sjezdovky na dojezdech k dolním stanicím lanovek.
Celkově bylo volněji než minulou sobotu, a odpoledne ještě lidí dost ubylo.
Probudili jsme se do deštivého rána. Podle předpovědi měl déšť během dopoledne ustat, tak jsme k lanovce vyrazili až na 10:00, tou dobou už jen mrholilo. Ani nevím, jestli jsem si kdy dřív dala „odložený start“. Zajeli jsme do Val Thorens, ale mrholení brzy ustalo, tak jsme se přesunuli do Méribelu,...
Ráno jsme se probudili do mlhy a sněžení, předpověď rosničkářům vyšla. Na 9:00 jsme vyrazili k lanovce s očekáváním tradičního francouzského laxního přístupu při otvírání lanovek v tomto počasí, ale asi tentokrát nesněžilo dost a mimo provoz byla jen sedačka Mont de la chambre. Chvíli jsme zůstali v...
Třetím dnem s přestávkami sněží. Předpověď na další dny hlásí další srážky, ale bohužel i vyšší teploty, takže by mohlo v nižších částech Tří údolí pršet. Rozhodli jsme se tedy znovu navštívit Meribel, protože některé jeho části leží poměrně nízko a možná budou znovu trpět nedostatkem sněhu. Díky sn...
Ačkoli ranní pohled z okna sliboval pověstné „azuro“, předpověď počasí tvrdila něco jiného. O půl hodiny později už by ven psa nevyhnal, my jsme ale odolnější než psi, takže jsme vyrazili. Zamířili jsme do Meribelu, který leží v podstatě uprostřed Tří údolí, takže umožňuje v tomto nepříznivém počasí...
Dnes jsem si vybral projet srdce Třech údolí, a to Meribel a Mottaret - nachází se v prostředním údolí, ze kterého se dá lehce dostat do dalších údolí. Lyžuje se zde od 1 100 metrů, kde končí sjezdovka Vilagers ve vesničce Les Allues až po nejvýše dosažitelný bod, a to Mont Vallon 2 952 m n. m. Je t...
Pobyt se nám výrazně krátí, zbývají 3 dny, takže jsme se rozhodli vrátit do Méribelu, kde jsme ještě měli nějaké „resty“. Bohužel, po dalším dni lyžování nemohu konstatovat, že se nám je podařilo odbavit. Francouzský přístup je trochu ve stylu španělského „mañana“.
Méribel je podle mého super výchozí bod pro prozkoumávání Tří údolí. Bohužel místní ceny ubytování neodpovídají našim zvyklostem, takže opakovaně bydlíme v sousedním Les Menuires a Méribel nám často slouží jen pro tranzit. Je to docela škoda, protože toho nabízí opravdu hodně.
Méribel spolu s přilehlým Mottaretem leží v podstatě uprostřed Tří údolí, takže umožňuje rychlé přejezdy do vedlejších údolí. Pocitově se mi ale Méribel zdá být nejmenším střediskem.
Toto středisko jsem zvolila kvůli ideální poloze uprostřed Les 3 Vallés, odkud je možno během týdne vyrážet na skitour buďto směr Courchevel, nebo na opačnou stranu k Val Thorens, Les Menuries a ještě vzdálenějšímu Orelle. Celkový dojem - velkolepost, rozlehlost, trochu připomíná rakouský Sölden, al...
Po pěti letech jsem navštívil Meribel a dojmy byly stejné, jako když jsem tam byl poprvé. Prostě pohádka. Počasí úžasné, jen sněhu mohlo být trochu víc. Ale krásné počasí to vynahradilo.
Francie 
Pec pod Sněžkou
