Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Probudili jsme se do deštivého rána. Podle předpovědi měl déšť během dopoledne ustat, tak jsme k lanovce vyrazili až na 10:00, tou dobou už jen mrholilo. Ani nevím, jestli jsem si kdy dřív dala „odložený start“. Zajeli jsme do Val Thorens, ale mrholení brzy ustalo, tak jsme se přesunuli do Méribelu, kde se zdálo být lepší počasí.
Sjezdovky:
Protože pobyt se nám přehoupnul do své druhé poloviny a moje loni zraněné koleno zatím drží, rozhodli jsme se využít měkčího podkladu a projezdit méribelské červené sjezdovky.
Ty nejlepší, velmi dlouhé, jsou podle mého na Mont Vallonu, který byl ale dnes bohužel zrovna mimo provoz. Další dlouhé červené sjezdovky vedou ze Saulire – například Mauduit ke kabince Saulire Express nebo kombinace Niverolle a Aigle ke kabince Pas du lac. Všechny navštívené červené sjezdovky na téhle straně méribelského údolí ale byly v žalostném stavu.
Na opačné straně údolí jsou červené sjezdovky o dost kratší. Zaujala mě mezi nimi Julie, která je hodně členitá. Poměrně dlouhá je Venturon, ale má ploché úseky. Podél sedačkové lanovky Chatelet je velký snowpark se spoustou překážek, U rampou i obdobou skicrossových tratí.
Sněhové podmínky:
Jestli sněžení v uplynulých dnech slibovalo skvělé podmínky, oteplení o několik stupňů způsobilo, že sněžení přešlo v déšť. Tvrdý podklad, který tak nemám ráda, od včera povolil, ale těch kamenů a hlíny… Spousta problematických míst byla označena, takže to v tomhle stavu muselo být už po úpravě sjezdovek nebo před jejich otevřením, takže nejpozději ráno. V nedávných dnech se navíc v noci technicky zasněžovalo, takže mi není jasné, jak mohou být sjezdovky v takovém stavu…
Lavinový stupeň zůstává na trojce. U sedačky Plan des mains je, zřejmě samovolně, sesunutá lavina. Terén už je od včerejška převážně rozježděný, a i mimo sjezdovky je samozřejmě sníh mokrý a těžký. Nicméně vypadá to na kvalitnější poježdění než na sjezdovkách…
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Páteřními přepravními zařízeními pod vrcholem Saulire jsou dvě kabinkové lanovky. Při jejich délce by asi sedačky opravdu nebyly pohodlné, ale sundávat po každé jízdě lyže a tahat je někam nahoru ke kabině mě nebaví… Sedačkové lanovky na téhle straně údolí najdeme taky, ale obsluhují zejména modré sjezdovky.
Na protějším svahu se nachází kombinace kabinkových i sedačkových lanovek a pro mě je velkou výhodou, že kabinkám se jde úplně vyhnout. Snad jen sedačková lanovka Côte Brune je až extrémně dlouhá (2 040 metrů), ale je odpojitelná, takže jízda je rychlá. Sedačka ale má být v příštím roce nahrazena desetimístnou kabinkovou lanovkou.
Co ale musím na tomto místě zmínit, je absence prozákaznického přístupu, zejména chování obsluhy lanovek. Nejde jen o ranní zpoždění při spouštění lanovek, na které si neustále stěžuji. Dnes „kvůli mně“ musela obsluha zastavovat lanovku, protože moje místo na sedačce zasedlo nějaké dítě. Obsluha seděla ve velíně, situaci na nástupu vůbec nesledovala, gestikulace a volání k ničemu, takže sedačka mě vystrkala z nástupní plošiny až dolů na sníh, až pak došlo k zastavení lanovky. A obsluha „co prý dělám“ a ať si sednu… Jak to mám udělat, když teď stojím v pluhu a sedačka se houpe někde nad mým pasem mi neodpověděl, ukázal na nástupiště a prostě odešel… Dítě mělo překvapivě doprovod na předchozí sedačce, ale nahoře se pak spolu očividně jen dobře bavili, že má skvělý zážitek… O návštěvnících, jejich jízdě šusem mezi začátečníky, neschopnosti korigovat směr a rychlost, postávání uprostřed sjezdovky nebo blokování nástupu na lanovky, by se taky dala napsat kniha. Omlouvám se za vsuvku, jsem stará, pro mě je holt „desatero“ mantra...
Zalidněnost:
Ranní počasí zřejmě spoustu zájemců o sjíždění odradilo. Fronty nebyly v Les Menuires ani ve Val Thorens, kterým jsme v rychlosti projeli, ani během dne v Méribelu. Snad jen některé užší sjezdovky a zejména dojezdy do údolí k lanovkám byly více zalidněné.
Podmínky se zase úplně změnily. Francouzský vzorník počasí už jsme snad vyčerpali a po sněžení i dešti tu máme konečně taky jasno. A mrazivo – ráno teploměry ukazovaly -10 °C. Den takřka ideální…
Ráno jsme se probudili do mlhy a sněžení, předpověď rosničkářům vyšla. Na 9:00 jsme vyrazili k lanovce s očekáváním tradičního francouzského laxního přístupu při otvírání lanovek v tomto počasí, ale asi tentokrát nesněžilo dost a mimo provoz byla jen sedačka Mont de la chambre. Chvíli jsme zůstali v...
Třetím dnem s přestávkami sněží. Předpověď na další dny hlásí další srážky, ale bohužel i vyšší teploty, takže by mohlo v nižších částech Tří údolí pršet. Rozhodli jsme se tedy znovu navštívit Meribel, protože některé jeho části leží poměrně nízko a možná budou znovu trpět nedostatkem sněhu. Díky sn...
Ačkoli ranní pohled z okna sliboval pověstné „azuro“, předpověď počasí tvrdila něco jiného. O půl hodiny později už by ven psa nevyhnal, my jsme ale odolnější než psi, takže jsme vyrazili. Zamířili jsme do Meribelu, který leží v podstatě uprostřed Tří údolí, takže umožňuje v tomto nepříznivém počasí...
Dnes jsem si vybral projet srdce Třech údolí, a to Meribel a Mottaret - nachází se v prostředním údolí, ze kterého se dá lehce dostat do dalších údolí. Lyžuje se zde od 1 100 metrů, kde končí sjezdovka Vilagers ve vesničce Les Allues až po nejvýše dosažitelný bod, a to Mont Vallon 2 952 m n. m. Je t...
Pobyt se nám výrazně krátí, zbývají 3 dny, takže jsme se rozhodli vrátit do Méribelu, kde jsme ještě měli nějaké „resty“. Bohužel, po dalším dni lyžování nemohu konstatovat, že se nám je podařilo odbavit. Francouzský přístup je trochu ve stylu španělského „mañana“.
Méribel je podle mého super výchozí bod pro prozkoumávání Tří údolí. Bohužel místní ceny ubytování neodpovídají našim zvyklostem, takže opakovaně bydlíme v sousedním Les Menuires a Méribel nám často slouží jen pro tranzit. Je to docela škoda, protože toho nabízí opravdu hodně.
Méribel spolu s přilehlým Mottaretem leží v podstatě uprostřed Tří údolí, takže umožňuje rychlé přejezdy do vedlejších údolí. Pocitově se mi ale Méribel zdá být nejmenším střediskem.
Toto středisko jsem zvolila kvůli ideální poloze uprostřed Les 3 Vallés, odkud je možno během týdne vyrážet na skitour buďto směr Courchevel, nebo na opačnou stranu k Val Thorens, Les Menuries a ještě vzdálenějšímu Orelle. Celkový dojem - velkolepost, rozlehlost, trochu připomíná rakouský Sölden, al...
Po pěti letech jsem navštívil Meribel a dojmy byly stejné, jako když jsem tam byl poprvé. Prostě pohádka. Počasí úžasné, jen sněhu mohlo být trochu víc. Ale krásné počasí to vynahradilo.
Francie 
Jasná - Chopok
