Sjezdovky:
Lednová Francie se vyznačuje prázdnými sjezdovkami. A když se k tomu
přičtou úžasné sjezdovky Meribelu, tak trochu přemýšlíte, co tomuto
středisku vytknout. Jen trochu chyběla zavřená olympijská černá, která
byla zavřená pro nedostatek sněhu. Ale aspoň se dalo užít okolních
širokých plání, které úpravou proměnili ve sjezdovky.
Sněhové podmínky:
Sněhu bylo celkem málo, ale pár dnů před naším příjezdem naštěstí
nasněžilo, tak to nebyl problém. Některé sjezdovky byly zavřené, ale dalo
se na nejet (co by Čech pro mančestr po 12. h neudělal), ale byly tam jen
částečně hnědé fleky. Taky při sjezdu z Mt. Vallonu si musel člověk
dát pozor na kamínky.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky jsou dostačující, i když by občas člověk ocenil na sedačce
kryt. Samozřejmě se za posledních pár let objevily lanovky nové.
Zalidněnost:
Lidí je v Meribelu v lednu opravdu málo. Chvilku si počkáte a můžete
jet po sjezdovce sami. Z toho v kombinaci s celodeními teplotami pod nulou a
máte kvalitní povrch po celý den.
Občerstvení a aprés-ski:
Ceny v restauracích jsou vyšší než v Itálii, ale řekl bych
srovnatelné s Rakouskem. Ceny za jídlo jsou vysoké, ale vzhledem k velkým
porcím, to není taková hrůza. Ovšem pokud si dáte celý oběd, je potom
problém hned naskočit do lyží.
Pro milovníky diskotéky na svahu velmi doporučuji navštívit restauraci
Huggle Lafolie Douce u mezistanice lanovky Saulire Express, kde zažijete od cca
14:30 živou hudbu, tančení na stole, ohňostroj... a taky důkladnou (ale
velmi milou) kontrolu při vstupu.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do střediska je bezproblémová, pokud nejedete ve špičku (sobota
mezi 14 až 17 h), kdy se mění turnusy.