Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Přes Méribel, který je centrální částí Tří údolí, jsme zatím spíš jen projížděli. Tentokrát jsme tam zamířili cíleně a strávili tam celý den.
Sjezdovky:
Na svahu pod Saulire najdeme několik sportovních sjezdovek včetně dvou černých. Zajímavá je třeba kombinace členitých červených sjezdovek Niverolle a Aigle, která nabízí převýšení přibližně 1 000 metrů.
Vyhlášená Combe du Vallon byla velmi nerovná s rušivými přechody mezi urolbovanými pruhy. Druhá červená Champagnol už letos není červená, ale v mapě změnila barvu na černou.
Pro začátečníky i pilování techniky je ideální široká zelená Blanchot. Méribel toho nabízí hodně i pro děti: Piste des Inuits, Piste des Animaux, Funny Run, Bumpy Run a Yeti Park.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky jsou velmi proměnlivé a kvalita povrchu jednotlivých sjezdovek se výrazně liší.
Několik dní po sněžení už jsou některé tratě tvrdé nebo přímo ledové – třeba modrá Gélinotte je doslova jak ledová hora. Krátká červená Combe Laitelet byla plná kamení a ledu. Problém s kameny se ale objevoval i na řadě dalších tratí – červené Niverolle, Chamois a Pouillard nebo modré Pic bleu, Biche, Hulotte nebo Liévre. Dnes je první den otevřený Bd de la Loze a nebýt toho, tak by v podstatě neexistovala „nekamenitá“ cesta z Courchevelu… Modrá Raffort byla otevřena zřejmě až dnes, tedy pátý den po sněžení a překvapivě byla spíše zmrzlá než vydřená. Červená Villages zůstává zřejmě kvůli nedostatku sněhu zavřená.
Volné terény už jsou rozježděné. Lavinový stupeň 4.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Přístup na svahy pod Saulire je možný pouze kabinkami, u kterých se ráno tvoří výraznější fronty. Ty ale během dopoledne postupně zmizely. Kabinka Rhodos prošla modernizací – nové kabiny už umožňují pohodlné sezení, nutnost výstupu do 1. patra při nástupu ale zůstala.
Výjimečně označuji za pozitivum novou kabinkovou lanovku Côte Brune. Nahradila totiž dlouhou sedačkovou lanovku, která bývala při odpoledních návratech ve stínu a byla na ní vždy hrozná zima.
Zalidněnost:
Méribel je znatelně méně rušný než Val Thorens nebo Courchevel. Mimo hlavní „přestupní uzly“, tedy páteřní lanovky a sjezdovky sloužící pro přesun mezi jednotlivými údolími, byla zalidněnost minimální i v exponovaných časech.
Podmínky se zase úplně změnily. Francouzský vzorník počasí už jsme snad vyčerpali a po sněžení i dešti tu máme konečně taky jasno. A mrazivo – ráno teploměry ukazovaly -10 °C. Den takřka ideální…
Probudili jsme se do deštivého rána. Podle předpovědi měl déšť během dopoledne ustat, tak jsme k lanovce vyrazili až na 10:00, tou dobou už jen mrholilo. Ani nevím, jestli jsem si kdy dřív dala „odložený start“. Zajeli jsme do Val Thorens, ale mrholení brzy ustalo, tak jsme se přesunuli do Méribelu,...
Ráno jsme se probudili do mlhy a sněžení, předpověď rosničkářům vyšla. Na 9:00 jsme vyrazili k lanovce s očekáváním tradičního francouzského laxního přístupu při otvírání lanovek v tomto počasí, ale asi tentokrát nesněžilo dost a mimo provoz byla jen sedačka Mont de la chambre. Chvíli jsme zůstali v...
Třetím dnem s přestávkami sněží. Předpověď na další dny hlásí další srážky, ale bohužel i vyšší teploty, takže by mohlo v nižších částech Tří údolí pršet. Rozhodli jsme se tedy znovu navštívit Meribel, protože některé jeho části leží poměrně nízko a možná budou znovu trpět nedostatkem sněhu. Díky sn...
Ačkoli ranní pohled z okna sliboval pověstné „azuro“, předpověď počasí tvrdila něco jiného. O půl hodiny později už by ven psa nevyhnal, my jsme ale odolnější než psi, takže jsme vyrazili. Zamířili jsme do Meribelu, který leží v podstatě uprostřed Tří údolí, takže umožňuje v tomto nepříznivém počasí...
Dnes jsem si vybral projet srdce Třech údolí, a to Meribel a Mottaret - nachází se v prostředním údolí, ze kterého se dá lehce dostat do dalších údolí. Lyžuje se zde od 1 100 metrů, kde končí sjezdovka Vilagers ve vesničce Les Allues až po nejvýše dosažitelný bod, a to Mont Vallon 2 952 m n. m. Je t...
Pobyt se nám výrazně krátí, zbývají 3 dny, takže jsme se rozhodli vrátit do Méribelu, kde jsme ještě měli nějaké „resty“. Bohužel, po dalším dni lyžování nemohu konstatovat, že se nám je podařilo odbavit. Francouzský přístup je trochu ve stylu španělského „mañana“.
Méribel je podle mého super výchozí bod pro prozkoumávání Tří údolí. Bohužel místní ceny ubytování neodpovídají našim zvyklostem, takže opakovaně bydlíme v sousedním Les Menuires a Méribel nám často slouží jen pro tranzit. Je to docela škoda, protože toho nabízí opravdu hodně.
Méribel spolu s přilehlým Mottaretem leží v podstatě uprostřed Tří údolí, takže umožňuje rychlé přejezdy do vedlejších údolí. Pocitově se mi ale Méribel zdá být nejmenším střediskem.
Toto středisko jsem zvolila kvůli ideální poloze uprostřed Les 3 Vallés, odkud je možno během týdne vyrážet na skitour buďto směr Courchevel, nebo na opačnou stranu k Val Thorens, Les Menuries a ještě vzdálenějšímu Orelle. Celkový dojem - velkolepost, rozlehlost, trochu připomíná rakouský Sölden, al...
Po pěti letech jsem navštívil Meribel a dojmy byly stejné, jako když jsem tam byl poprvé. Prostě pohádka. Počasí úžasné, jen sněhu mohlo být trochu víc. Ale krásné počasí to vynahradilo.
Francie 
Bílá
