Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Pobyt se nám výrazně krátí, zbývají 3 dny, takže jsme se rozhodli vrátit do Méribelu, kde jsme ještě měli nějaké „resty“. Bohužel, po dalším dni lyžování nemohu konstatovat, že se nám je podařilo odbavit. Francouzský přístup je trochu ve stylu španělského „mañana“.
Sjezdovky:
Jedním z restů, který nám zbývalo odbavit, byla černá sjezdovka Face. Leží trochu stranou, v klidné části Méribelu, takže ani my jsme sem při minulé návštěvě nezavítali. Byla by ale škoda tuto sjezdovku vynechat, kromě krátkého plochého začátku je až k dojezdu k lanovce Olympic sympaticky strmá a pěkně široká. A poměrně logicky je také zcela liduprázdná...
Z naší návštěvy v roce 2019 jsem si pamatovala moc pěknou červenou Combe du vallon z vrcholku Mont Vallon. Zatímco druhou červenou Campagnol jsme sjeli před několika dny, Combe du vallon jsme odkládali na později, protože nejezdila návratová sedačková lanovka Mures Rouges a nechtělo se nám jet po placaté modré Ours. Zřejmě jsme prošvihli jedinou příležitost, protože když jsme se sem cíleně vydali v úterý 11. 1. a dorazili ke kabinc asi v 9:40, stále nejezdila. Má být v provozu od 9:25. Obsluha nás informovala, že lanovka bude v provozu od 10:00, takže jsme nějaký čas strávili na sjezdovkách v okolí přilehlé sedačkové lanovky Plan desmains, ale kabinku nespustili ani v 10:30, tak jsme odjeli do Val Thorens. Následující den jsme cestou do Courchevelu učinili další pokus, lanovka ráno opět nejezdila, na laně ani nevisely kabinky. A dnes, tedy 13. 1. se situace opakovala. Během dne jsme se ke kabince vrátili a v provozu nebyla, takže zřejmě zůstala zavřená celý den. Přitom z protilehlých sjezdovek a lanovek bylo vidět, že Combe du vallon je urolbovaná a jen čeká na lyžaře. Tahle sjezdovka nám tedy zřejmě nebude dopřána, uvidíme...
Paralelně s červenou Chamois, po které jsme jezdili doteď, vede také modrá Biche. Včera bylo z lanovky vidět, že není upravená, takže na ní byly obstojné muldy. S ohledem na to, že z vrcholku Saulire nevede jiná snadná sjezdovka, by téhle modré mohli Francouzi věnovat trochu víc pozornosti... Tentokrát ale byla upravená, tak jsme jí zvolili jako alternativu k sousední červené. Troufám si tvrdit, že jak modrá Biche, tak červená Chamois mají stejný sklon a v podstatě stejnou šířku.
Na nejníže položeném okraji Méribelu jsme vyzkoušeli zapadlou modrou sjezdovku Lapin. Je celá pod hranicí lesa, ale šířku má obstojnou. Nemá žádné ploché úseky a příjemný sklon. Jen je kvůli technickému zasněžování trochu zmrzlejší, takže není pro úplné začátečníky.
Vrátili jsme se i na sjezdovku Raffort, která nás minule docela bavila. Ačkoli jde o modrou sjezdovku, mohla by bavit i zkušenější. Dalo by se říci, že tak trochu traverzuje od dolní stanice sedačky Olympic až do vesnička Le Raffort, ale nejde o žádnou přejezdovou cestu. Není sice nijak široká, ale je přirozeně tvarovaná, stáčí se tak, jak zrovna terén vyžadoval a vytváří takový přírodní tobogán.
Sněhové podmínky:
Přírodní sníh z víkendového sněžení už je úpravou sjezdovek spojen s původním technickým, takže většina technicky zasněžovaných sjezdovek je bez jakýchkoli nedostatků.
Sjezdovky, které jsou odkázané jen na přírodní sníh a zároveň leží v horních částech areálu, mají dostatečnou vrstvu sněhu. Příkladem je černá Face, která byla po sněžení upravena rolbou, takže podklad byl tvrdý, ale bez ploten, zmrzlých částí nebo naopak vydřených míst.
Totéž se bohužel nedá říct o sjezdovkách bez technického zasněžování, které leží níže. Výše zmiňovaná Raffort končí zřejmě v nějakých +/- 1.400 m n. m., ale vlivem výrazného oteplení (dnes teploty i nad nulou) sníh rychle mizí a na sjezdovce je několik vydřených míst. A to se má v následujících dnech ještě oteplovat, takže pokud někdo zvažujete vyrazit, bude to možná trochu na uvážení...
Snowpark vedle sedačkové lanovky Chatelet je po sněžení upravený a otevřený.
Stupeň lavinového nebezpečí: 2.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
S ohledem na zalidněnost jsou všechna zdejší přepravní zařízení
vyloženě luxusní 
. Kabinky bez ohledu na jejich kapacitu či stáří jsme měli
téměř vždy jen pro sebe, takže pocitově komfort narůstá. Příjemné
svezení nakonec bylo i na pomalých sedačkových lanovkách, které se zde
vyskytují opravdu v hojné míře. Některé (Loze, Golf, Morel, Olympic) jsou
tak málo využívané, že bych se pomalu bála, aby je časem nepotkal stejný
osud, jako trojsedačky na Pointe de la masse v sousedním Les Menuires.
Některé další nejezdí - mimo kabinky na Mont Vallon třeba sedačka
Cherferie nebo Roc de tougne.
Zalidněnost:
Luxus. Lanovky zcela bez čekání, sjezdovky v podstatě bez lidí. Výjimkou jsou jen frekventovanější a místy užší dojezdy do městeček.
Podmínky se zase úplně změnily. Francouzský vzorník počasí už jsme snad vyčerpali a po sněžení i dešti tu máme konečně taky jasno. A mrazivo – ráno teploměry ukazovaly -10 °C. Den takřka ideální…
Probudili jsme se do deštivého rána. Podle předpovědi měl déšť během dopoledne ustat, tak jsme k lanovce vyrazili až na 10:00, tou dobou už jen mrholilo. Ani nevím, jestli jsem si kdy dřív dala „odložený start“. Zajeli jsme do Val Thorens, ale mrholení brzy ustalo, tak jsme se přesunuli do Méribelu,...
Ráno jsme se probudili do mlhy a sněžení, předpověď rosničkářům vyšla. Na 9:00 jsme vyrazili k lanovce s očekáváním tradičního francouzského laxního přístupu při otvírání lanovek v tomto počasí, ale asi tentokrát nesněžilo dost a mimo provoz byla jen sedačka Mont de la chambre. Chvíli jsme zůstali v...
Třetím dnem s přestávkami sněží. Předpověď na další dny hlásí další srážky, ale bohužel i vyšší teploty, takže by mohlo v nižších částech Tří údolí pršet. Rozhodli jsme se tedy znovu navštívit Meribel, protože některé jeho části leží poměrně nízko a možná budou znovu trpět nedostatkem sněhu. Díky sn...
Ačkoli ranní pohled z okna sliboval pověstné „azuro“, předpověď počasí tvrdila něco jiného. O půl hodiny později už by ven psa nevyhnal, my jsme ale odolnější než psi, takže jsme vyrazili. Zamířili jsme do Meribelu, který leží v podstatě uprostřed Tří údolí, takže umožňuje v tomto nepříznivém počasí...
Dnes jsem si vybral projet srdce Třech údolí, a to Meribel a Mottaret - nachází se v prostředním údolí, ze kterého se dá lehce dostat do dalších údolí. Lyžuje se zde od 1 100 metrů, kde končí sjezdovka Vilagers ve vesničce Les Allues až po nejvýše dosažitelný bod, a to Mont Vallon 2 952 m n. m. Je t...
Méribel je podle mého super výchozí bod pro prozkoumávání Tří údolí. Bohužel místní ceny ubytování neodpovídají našim zvyklostem, takže opakovaně bydlíme v sousedním Les Menuires a Méribel nám často slouží jen pro tranzit. Je to docela škoda, protože toho nabízí opravdu hodně.
Méribel spolu s přilehlým Mottaretem leží v podstatě uprostřed Tří údolí, takže umožňuje rychlé přejezdy do vedlejších údolí. Pocitově se mi ale Méribel zdá být nejmenším střediskem.
Toto středisko jsem zvolila kvůli ideální poloze uprostřed Les 3 Vallés, odkud je možno během týdne vyrážet na skitour buďto směr Courchevel, nebo na opačnou stranu k Val Thorens, Les Menuries a ještě vzdálenějšímu Orelle. Celkový dojem - velkolepost, rozlehlost, trochu připomíná rakouský Sölden, al...
Po pěti letech jsem navštívil Meribel a dojmy byly stejné, jako když jsem tam byl poprvé. Prostě pohádka. Počasí úžasné, jen sněhu mohlo být trochu víc. Ale krásné počasí to vynahradilo.
Francie 
Pitztaler Gletscher
