Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Ráno jsme se probudili do mlhy a sněžení, předpověď rosničkářům vyšla. Na 9:00 jsme vyrazili k lanovce s očekáváním tradičního francouzského laxního přístupu při otvírání lanovek v tomto počasí, ale asi tentokrát nesněžilo dost a mimo provoz byla jen sedačka Mont de la chambre. Chvíli jsme zůstali v Les Menuires, ale pak jsme při jednom z výjezdů zjistili, že v sousedním Méribelu je mnohem lepší počasí, takže jsme se na zbytek dne přesunuli tam.
Sjezdovky:
Méribel mi pocitově přijde nejvíc „roztahaný“, některé přejezdy jsou docela zdlouhavé. Díky rozloze ale zase Méribel nabízí pestrý výběr terénů, ale vyhovovat bude spíše sportovněji založeným lyžařům.
Na konci údolí se tyčí Mont Vallon s ryze horskými podmínkami. Vedou z něj dolů dvě dlouhé červené sjezdovky Combe du vallon a Campagnol. U první jmenované pozor na to, zda je v provozu sedačková lanovka Mures Rouges – pokud ne, je nutné absolvovat plochý přejezd po modré Ours. I ostatní červené jsou relativně dlouhé, široké a často i zajímavě členité.
Výběr plnohodnotných modrých sjezdovek je omezený, občas jde spíše o přejezdové cesty, což je případ Bd de la loze, Martre a samozřejmě údolní ploché Ours.
Zelené určené pro začátečníky jsou jen Blanchot, Pedrix, Yéti Park a údolní Truite.
Sněhové podmínky:
Ačkoli sněhu je mnohem více, než bylo v loňském roce, zejména sjezdovky pod Saulire jsou plné kamení. Ze zkušenosti už víme, že ani současné sněžení situaci nijak nezlepší, rozčilujeme se vlastně každý rok, asi se nabízí otázka, proč sem pořád jezdíme, že…?
Na technicky zasněžovaných sjezdovkách zůstává tvrdý podklad, který bohužel často přechází v led, ve kterém jsou vidět rýhy od pásů rolby. Čerstvý sníh, který dnes napadl, jen vytvořil boule.
Viditelnost byla během dne proměnlivá, ale spíše se dá říct, že po většinu dne byla mizerná.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V Méribelu najdeme hned několik kabinkových lanovek, které zpřístupňují nejvyšší vrcholky nebo spodní patro. Kabinky jsou doplněny sedačkovými lanovkami, přičemž pouze Legends a Tougnete 2 jsou vybaveny bublinou. Spousta lanovek je neodpojitelná a třeba sedačka Morel v zapadlém koutu Méribelu už je spíš skanzen (fixní třísedačka dlouhá 639 metrů s dobou jízdy cca 5:50 a přepravní kapacitou 700 osob za hodinu). Vleků je tu pomálu a kromě jednoho jsem dnes žádný neviděla v provozu.
Zalidněnost:
Počasí, že „by psa nevyhnal“, zřejmě přimělo spoustu lidí k volnějšímu režimu. Fronty na lanovky se vlastně vůbec netvořily, příjezd vždy rovnou k turniketu. Jen na sjezdovkách menší obtížnosti byl tradiční nával – platí to hlavně pro modrou Biche, která je jedinou snazší sjezdovkou při sjezdu ze Saulire do Méribelu.
Podmínky se zase úplně změnily. Francouzský vzorník počasí už jsme snad vyčerpali a po sněžení i dešti tu máme konečně taky jasno. A mrazivo – ráno teploměry ukazovaly -10 °C. Den takřka ideální…
Probudili jsme se do deštivého rána. Podle předpovědi měl déšť během dopoledne ustat, tak jsme k lanovce vyrazili až na 10:00, tou dobou už jen mrholilo. Ani nevím, jestli jsem si kdy dřív dala „odložený start“. Zajeli jsme do Val Thorens, ale mrholení brzy ustalo, tak jsme se přesunuli do Méribelu,...
Třetím dnem s přestávkami sněží. Předpověď na další dny hlásí další srážky, ale bohužel i vyšší teploty, takže by mohlo v nižších částech Tří údolí pršet. Rozhodli jsme se tedy znovu navštívit Meribel, protože některé jeho části leží poměrně nízko a možná budou znovu trpět nedostatkem sněhu. Díky sn...
Ačkoli ranní pohled z okna sliboval pověstné „azuro“, předpověď počasí tvrdila něco jiného. O půl hodiny později už by ven psa nevyhnal, my jsme ale odolnější než psi, takže jsme vyrazili. Zamířili jsme do Meribelu, který leží v podstatě uprostřed Tří údolí, takže umožňuje v tomto nepříznivém počasí...
Dnes jsem si vybral projet srdce Třech údolí, a to Meribel a Mottaret - nachází se v prostředním údolí, ze kterého se dá lehce dostat do dalších údolí. Lyžuje se zde od 1 100 metrů, kde končí sjezdovka Vilagers ve vesničce Les Allues až po nejvýše dosažitelný bod, a to Mont Vallon 2 952 m n. m. Je t...
Pobyt se nám výrazně krátí, zbývají 3 dny, takže jsme se rozhodli vrátit do Méribelu, kde jsme ještě měli nějaké „resty“. Bohužel, po dalším dni lyžování nemohu konstatovat, že se nám je podařilo odbavit. Francouzský přístup je trochu ve stylu španělského „mañana“.
Méribel je podle mého super výchozí bod pro prozkoumávání Tří údolí. Bohužel místní ceny ubytování neodpovídají našim zvyklostem, takže opakovaně bydlíme v sousedním Les Menuires a Méribel nám často slouží jen pro tranzit. Je to docela škoda, protože toho nabízí opravdu hodně.
Méribel spolu s přilehlým Mottaretem leží v podstatě uprostřed Tří údolí, takže umožňuje rychlé přejezdy do vedlejších údolí. Pocitově se mi ale Méribel zdá být nejmenším střediskem.
Toto středisko jsem zvolila kvůli ideální poloze uprostřed Les 3 Vallés, odkud je možno během týdne vyrážet na skitour buďto směr Courchevel, nebo na opačnou stranu k Val Thorens, Les Menuries a ještě vzdálenějšímu Orelle. Celkový dojem - velkolepost, rozlehlost, trochu připomíná rakouský Sölden, al...
Po pěti letech jsem navštívil Meribel a dojmy byly stejné, jako když jsem tam byl poprvé. Prostě pohádka. Počasí úžasné, jen sněhu mohlo být trochu víc. Ale krásné počasí to vynahradilo.
Francie 
Gitschberg Jochtal
