Sjezdovky:
Myslím, že jestli něčím zdejší sjezdovky vynikají, je to jejích
délka a nadstandardní převýšení. Často ale nejsou nijak široké a
zejména na frekventovanějších místech ty metry do šířky hodně chybí.
Pro Francii je také typický laxní přístup k úpravě sjezdovek. Rolbují se
jen zelené a modré sjezdovky, červené jen občas a jen některé, černé
až na naprosté výjimky vůbec. Po vydatném třídenním sněžení jsou tak
strmější úseky plné boulí, které se střídají s tvrdým umrzlým
podkladem, v nižších částech z technického sněnu, takže jsou pro spoustu
lyžařů v podstatě nesjízdné. V průběhu dne už jde na začátku
sjezdovky těžko poznat, jestli byla sjezdovka ráno upravená a že nebyla, se
většinou ukáže právě v tom boulovatém úseku. Méně zkušení lyžaři
se pak drží na zelených a modrých, které jsou doslova přelidněné. Za
zmínku stojí také skutečnost, že zdejší modré sjezdovky jsou
strmější, než je zvykem, takže i na nich se „umí“ udělat boule.
Sněhové podmínky:
Po vydatném třídenním sněžení byly podmínky vynikající, na
sjezdovkách ležela vrstva přírodního sněhu a Francouzi překvapivě
spoustu sjezdovek urolbovali, takže šlo bezpochyby o nejlepší lyžování
sezóny. Podle oficiálního instagramového profilu prý za ty tři dny místy
napadlo až 1,5 metru sněhu. Takové množství jsem sice nikde nezaznamenala,
ale mimo sjezdovky byl sněhu dostatek. Lavinový stupeň 4.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve Třech údolích bylo letos postaveno několik nových lanovek. Místy už
to opravdu bylo potřeba. Bohužel pro ty línější z nás, všechno jsou to
kabinkové lanovky, takže se neobejdeme bez sundávání lyží…
V Courchevelu byla nahrazena stará kabinka Chenus z roku 1969. Nová kabinka
je desetimístná a dolní stanici nemá umístěnou v původní budově, ale na
prostranství před ním. Sice tím odpadla nutnost výstupu s lyžemi do patra,
na druhou stranu se tím zdejší „náměstí“ hodně zalidnilo a hrozí tu
kolize.
Druhou novou kabinkou je Côte Brune v Méribelu. Jde také o desetimístnou
kabinku, která nahradila víc než dvoukilometrovou čtyřsedačkovou lanovku z
roku 1991. Doba jízdy na takhle dlouhém úseku klesla asi o 2 minuty.
Třetí kabinkou je Face Nord ve Val Thorens. I tahle kabinka je
desetimístná a nahradila dvě staré sedačkové lanovky – fixní
čtyřsedačku Col, která zde jezdila v letech 1994-2020, a fixní trojsedačku
Glacier, která byla v provozu v letech 1983-2019. Trvalo tedy víc než 5 let,
než byla tato zařízení po jejich odstranění nahrazena novým.
Další novinkou je odstranění staré kabinky Masse 1 v Les Menuires bez
náhrady a s tím, že na Pointe de la Masse vede pouze destimístná kabinka
dlouhá přes 3 300 metrů a nemá mezistanici. Na celém svahu se přitom
kromě vleku nenachází žádné jiné přepravní zařízení, protože obě
staré kabinky Masse 1 a Masse 2 a sedačky Lac Noir a Rocher Noir byly v
uplynulých letech postupně zbourány.
Zalidněnost:
Na vytížených lanovkách a páteřních sjezdovkách byl dost frmol,
navíc byla neděle a po vydatném sněžení.