Sjezdovky:
Měkký těžký sníh a většina sjezdovek mimo provoz znamená, že
Zugspitze na konci února nestojí za návštěvu s lyžemi. Fronta na dvě
otevřené lanovky je na deset minut, na svazích se motá třikrát víc lidí
než obvykle. Neužili jsme si ani jednu jizdu.
Sněhové podmínky:
Sněhu je dost i přes výrazné oteplení, ale tři dny lavinového
nebezpečí jsou poznat. Sníh je docela mokrý a těžký a tvoří měkké
hromady.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jedou dvě sedačky, takže si postojíte. Není to žádná hrůza, ale na
fronty na Zugspitze nejsme zvyklí. Restaurace je velká, takže se vejdou
všichni, a posedět na slunci je příjemné.
Zalidněnost:
Doprava do střediska a parkování:
Na Zugspitze se dá dojet z rakouské a německé strany dvěma různými
lanovkami (a z německé i vlakem), parkoviště jsou dostatečně velká a dá
se podívat na kamery, jaká je obsazenost. Z horní stanice lanovky, kde se
odpípnete v turniketu, sjedete dolů na ledovec a tam už žádné turnikety
nenajdete. Cena za lanovku (cestu nahoru i dolů a lyžování) je stejná pro
návštěvníky s lyžemi i bez.