Lyžařské oblouky ,diskuze a rozbory jízdy (strana: 2)

Dám to sem do „oblouků“, zřejmě to sem patří: na podzim jsem si koupil Redster Q9.8 a jsou to lyže, které budete buď milovat, anebo nenávidět. Stejně to je i s recenzemi na ně: Ve World Ski Testu se umístily na druhém místě za Mantra 84, na Snow-how je mají za excelentní lyže. Naopak Rickety Ski Review je dokonce zařadil mezi lyže, kterým byste se měli vyhnout a Skiessentials o nich mluví jako o lyžích- metronomech (tik-tak-tik-tak). Rickety jim dal přízvisko „lyže na autopilotu“, což je z velké části pravda. I při svých 84,8 mm šíře jsou to de fakto slalomky (R je 15,2m)…ovšem, je tu vždy ono OVŠEM: Pokud máte rádi carving v kratších středních obloucích a to na jakémkoliv terénu, pak lepší lyže asi těžko seženete…třeba bude můj postřeh někoho zajímat.

>> #30, slak (SLAbý Kus), 24. 05. 2026 21:51:46

Už můj nick napovídá, že si sem nechodím honit triko

Ohledně nicku si asi nemáme co vyčítat.
(Upřímně, já si sem chodím honit triko a nickem to maskuju.)

Intuice ve sportu je velmi vzácná věc, já jsem třeba multitalent

Já jsem na všechny sporty dost levej kromě zkopcového lyžování. Řekl bych, že lyžování má svoje specifika, a vyžaduje specifické vlastnosti cvičence.

Záleží i na váze lyžaře a na jeho očekáváních.

Svého času tu lítaly nějaké vzorečky, takže:
Záleží i na rychlosti lyží i lyžaře (rád bych zdůraznil, že rychlost nezávisí přímo na kvalitě lyžaře, ale odpovídá způsobu jízdy. Jsou tu ve fóru pomalí technici, ale i rychlí netechnici, a obě kategorie si zaslouží za svou snahu respekt)

Když někdo „musí“ jet na lyže, nebaví ho to a nemá o zlepšování zájem, pak je mu jedno, na čem jede a nemá proto smysl, aby si kupoval drahé lyže.

Ten „někdo“ možná jede na lyže právě jenom kvůli tomu že má s sebou drahé lyže?

V diskuzi bývá problém v tom, že se brzy subjektivizuje a ztrácí se předmět hovoru. Lidé začnou vyprávět o svých přístupech a považovat je za objektivně dané.

Subjektivizace mi přijde v pořádku. Objektivní svět je součtem těch subjektivních, ne?
Podstatné při diskuzi je, aby se na sebe navzájem reagovalo.

>> #32, slowthinker, 24. 05. 2026 23:48:10

*Lyžování je velké specifikum v tom, že jde o evolučně neznámý pohyb, umožněný technikou. Takže obvyklé instinkty tu nenachází svůj terén, něco podobného neznají.

*Tělo se pohybuje neobvyklou rychlostí a je vystaveno neobvykle vysoké odstředivé síle. Podle mého je pak přirozené a instinktivní se snažit takovou situaci ukončit, tedy konkrétně sednout si směrem do svahu, přikrčit se snažit se brzdit zadkem a rukama.

*Z toho lze odvodit, že lyžování je nepřirozený pohyb, který musí být naučen. V lyžování jde všechno proti přirozenosti a evoluci vytvořené instinkty fungují naopak, nežli by bylo záhodno. Lyžování je tedy o vůli a schopnosti postavit se své přirozenosti, vytvořené evolucí za milióny let.

Ještě k učení se fyzických úkonů (faktor radosti teď pomiňme):

V ideálním případě potřebujete při učení dva pokusy: prvý chybný a druhý opravný, provedený správně. Pokud máte trenéra, stačí vám pokus jenom jeden (ten správný) a to proto, že prvý chybný pokus si za vás odpracoval již trenér.

Pokud se učíte sám a na prvý pokus se vám povede správný úkon, pak učenlivý člověk stejně provede pokus druhý, kontrolní (uděláte jiný pohyb), při kterém se ujistíte, že napoprvé to bylo správně.

Lidí, kteří intuitivně provedli pouze jeden pokus a jsou přesvědčeni, že je správný, přičemž je chybný, jsou plné svahy. Charakterově se tací lidé blíží těm, kteří nečtou návody k zakoupeným přístrojům. To je vcelku česká specialita, ve světě se návody obvykle čtou.

A všimněte si, že nehodnotím žádný z přístupů a ani je nepoměřuji, to by byla úplně jiná diskuze.

ad učení se

>> #34, slak (SLAbý Kus), 25. 05. 2026 01:37:57

Souhlasím, ovšem s tím že celá tvoje úvaha je extrémně zjednodušující

• ve skutečnosti trenér neví jak je to správně: teorie „jak je to správně“ a „jak to učit“ se mění v historii
• cvičenec-samoučenec může přijít na lepší řešení než mu nabízí trenér, nebo na řešení individuálně lepší pro daného jednotlivce, nebo na lepší způsob jak se danou techniku naučit
• i cvičenec s trenérem za zády by si měl vyzkoušet jaký efekt bude mít nesprávný úkon; například proto, aby si později uvědomil že k němu sklouzává, nebo aby věděl co se stane když ho bude nucen použít v nouzové situaci … (takže v praxi se ten přístup samoučence a trenérova-svěřence zas tak diametrálně od sebe lišit nemusí)

lepší způsob jak se danou techniku naučit

Vysvětlím to na příkladě.
Většinu lyžařského života jsem nevěděl, že je dobré na začátku oblouku vyvinout „tlak“ do lyží a natáhnout nohy, ale věděl jsem intuitivně že je dobré být od počátku oblouku agresivní. Ono je to jedno a to samé, ale pro mě osobně je mnohem jednodušší říct si „buď agresivní“ než se soustředit na to, že mám během oblouku nějak natahovat/skrčo­vat nohy.

(Ten kdo provede jediný pokus a je pak přesvědčen o jeho správnosti není samoučenec. Učení je proces zkoušení různých způsobů a jejich porovnávání.)

Tohle je na celý seminář takže zjednodušení v jednom příspěvku se vyhnout nejde… dobře že to tak bereš.

Mám 3 lyžařské zásady, stavební kameny: 1) lyžování není sport, ale životní styl…2) kdo nepadá, neumí jezdi…3) neexistují špatné lyže, pouze jejich špatný výběr.

Všechny zásady při větším zobecnění zasahují (dají se aplikovat) i v dalších aspektech života.

Pohleď:… člověk se rodí svobodný a nezná zábran. Ty přichází až s výchovou a tlakem okolí. Mylně se mluví o „nedostatku svobod“, ale opak je pravdou: nedostatek svobody je dán přebytkem nesvobody.

To se promítá i do lyžování (a dalších činností). Chceš něco dělat pro radost a nechceš být omezován (ztrácet svoji svobodu). Svobodymilovní lidé pak odmítají trenéra a návody k přístrojům 

Na druhou stranu trenér je investice do svobody budoucnosti: naučí tě něco, na co ty sám nepřijdeš a tím se rozšíří interval tvé radosti… daní za to je dočasná nesvoboda drilu pod cizí osobou.

A…věřme, anebo ne, toto má i politické důsledky. Nahoře píši, že Češi nečtou návody (a nemají rádi instruktory). Motivem k takovému jednání není hloupost (jak by si povrchní pozorovatel mohl myslet) nýbrž touha po svobodě (!). Češi jsou vysoce svobodomyslný národ, těžko zkrotitelný… což je vidět i při lyžování 

Co píšeš, s tím plně souhlasím a nemám co dodat. Ovšem pokud já se dopouštím velkého zobecnění, směr tvých úvah naopak vede k tak velké složitosti, že nakonec nejde kategorizovat (co je lepší a horší s tak podobně).

Například píšeš: „cvičenec-samoučenec může přijít na lepší řešení než mu nabízí trenér“

Už je tam to slovíčko „může“. Může, ale nemusí. Tady, v nekonečně se rozvíjející řadě úvah musíme dát nějakou limitu, jinak se můžeme bavit roky 

Pro mne je limitní kredit, schopnosti, pověst, erudice atd. instruktora= vycházím z toho, že trenér je DOBRÝ a KOMPETENTNÍ. Naopak u žáka předpokládám, že jde o člověka s průměrným vztahem ke sportu, bez větší intuice, bez větší ochoty se sám učit a podobně.

Tedy předkládám ideální příklad…pokud budeme probírat celou škálu kvalit instruktora a žáka a jejich kombinace, konce se nedobereme…

Díky…

>> #36, slak (SLAbý Kus), 25. 05. 2026 10:41:53

Proti zjednodušování nic nemám, naopak – umožňuje pochopit podstaty věcí.

Ohledně návodů jsem velmi nesvobodomyslný. RTFM!
Asi je to tím, že pro lyžování mám k dispozici spoustu čidel, která umožňují analyzovat stav mého těla i prostředí. Do přístrojů nebo do software tak dobře nevidím.

Asi zatiaľ len použijem slová klasika:

„Někdo musel slepou uličku lidského poznání ohledat a ohlásit světu: Tudy ne, přátelé!“ 

>> #33, slak (SLAbý Kus), 25. 05. 2026 01:09:59

Lyžování je velké specifikum v tom, že jde o evolučně neznámý pohyb, umožněný technikou. Takže obvyklé instinkty tu nenachází svůj terén, něco podobného neznají …lyžování je nepřirozený pohyb, který musí být naučen. V lyžování jde všechno proti přirozenosti a evoluci vytvořené instinkty fungují naopak, nežli by bylo záhodno.

Presne tak. Lyžovanie je dosť o „boji“ proti prirodzeným inštinktom:

a. reflex „byť vzadu“ – nervová sústava je stavaná na vyrovnávaní sa do zvislice(tj. voči gravitácii).

b. reflex „postaviť sa na vnútornú“ – jednoduché, ochrana proti pádu na bok.

c. prirodzené reakcie tela na pohyb dolu kopcom, ktorý vzniká „sám“(motorom sklzu dolu je gravitácia). „Bežné pohyby“(skoky, beh apod.) musíme všetko odpracovať svalmi, gravitácia nám nepomáha.

V praxi je potom problém(pre niekoho väčší/menší) napríklad:

1.udržiavať predozadnú rovnováhu v dynamicky meniacich sa silách – lyže „chcú spod teba utiecť“.

A bežné „čídlá“, ktoré máme od evolúcie toto nevedia vyhodnotiť bez adekvátneho tréningu. Klasicky hobbík ani nevie poriadne vyhodnotiť kedy je vpredu/vzadu(/v stre­de v danom momente.

2. Detto „pád do oblúku“, ďašia veľmi neprirodzená vec.

V súlade s evolučnými mechanizmami sa mozog bráni tým, že sa jazdec nadmerne stavia na vnútornú. Jazdec nevie vedome ani podvedome vycítiť správnu mieru/rýchlosť náklonu tak, aby ostal primárne na vonkajšej lyži atď.

A aby som to už nerozpisoval(ľudský druh homo smartphonicus už nemá schopnosť koncentrácie na jeden vnem viac ako pár desiatok sekúnd – tiež evolúcia, že?):

Dôkazom uvedených bodov 1 a 2 sú tisícky videí na rôznych ski fórach. To len aby ma niekto zase nenařkl z povýšenecké­ho tónu.

>> #22, slak (SLAbý Kus), 21. 05. 2026 16:52:59

Pokud by instruktorovi trvalo déle vás naučit něco, čeho dosáhnete dříve intuitivně, pak by to nebyl dobrý instruktor.

Bingo, to je práve ten podstatný faktor, kvalita trénera. Vo všetkom sa asi dá použiť Gaussova krivka, rozloženie v celkovej populácii. Takže tých ozaj dobrých(v niečom) bude vždy menšina.

Ozaj zlých bude tiež menšina a prevažná časť bude „šedý priemer“. Ale za mňa: aj ten šedý priemer trénerov je(po mojich skúsenostiach z rôznych športov) dosť slabý. Typicky nejaký bývalý top športovec, ktorému ten šport išiel „sám“ a po kariére športovca robí trénera.

„On bol majster Európy, tak vie o tom najviac“ – no, to neplatí automaticky a mohol by som rozprávať hodne pikantné detaily z tých „mojich“ športov. Rady typu „bežíš pomaly, musíš rýchlejšie striedať nohy“…a pritom najvyššie formálne trénerske vzdelanie.

Schopnosť byť dobrým trénerom dokonca ani neznamená nutne robiť ten šport ani na základnej úrovni.

Druhá vec, „teória“:

treba rozlišovať medzi „teória ako a prečo to funguje“(ten šport) a „ako to teoreticky naučiť“.

To, ako nejaký šport funguje „fyzikálne“ je jasné a objektívne známe(pre toho kto chce a dokáže chápať – bohužiaľ nie každý, viď Gauss). Aj to ako funguje telo, svaly, riadenie pohybov(nervová sústava) a tiež akým spôsobom sa telo/mozog učí nejakému pohybu. Nie je to záležitosť názoru!

To, ako sa to teoreticky má vyučovať(alebo „samoučiť“) je už vec ale odlišná. Sú teoreticky aj prakticky spracované rôzne metódy a tie sa aj v čase postupne vyvíjajú/meni­a/dopĺňajú. Tiež platí, že(teoreticky, fuj) sú rôzne typy osobnosti z hľadiska schopnosti učiť sa pohybu.

Tj. máme množinu metód a množinu typov osobnosti a tie musí DOBRÝ tréner vedieť rozlíšiť a vhodne skombinovať. Teda individualizácia výukového plánu a neustále prispôsobovanie danému adeptovi.

A teraz ku môjmu subjektívnemu názor, podporeného empíriou:

Väčšina ambicióznych hobby lyžiarov nedosahuje ani zďaleko svojho potenciálu(techniky lyžovania), bez ohľadu na vek, fyzické schopnosti atď. A usilovne „pracujú“ na fixovaní nevhodných pohybových vzorov.

>> #40, IIIvan, 26. 05. 2026 09:20:35

Vetu

Tj. máme množinu metód a množinu typov osobnosti a tie musí DOBRÝ tréner vedieť rozlíšiť a vhodne skombinovať. Teda individualizácia výukového plánu a neustále prispôsobovanie danému adeptovi.

by mali vytetovat na celo kazdemu ucitelovi od materskej skolky az po vrcholoveho trenera v hadzani sipkami.

>> #39, IIIvan, 26. 05. 2026 08:02:22

Teoreticka otazka na teoretikov,

lyže „chcú spod teba utiecť“.

Preco chcu utiect? Nechcem odpoved, lebo idu rychlejsie. Znesiem aj vektorovy rozbor sil 

>> #42, jurol, 26. 05. 2026 09:52:44

Teoretik odpovie pre zmenu prakticky:

lebo to tak je empiricky a každý to môže cítiť:-)

Základný princíp je rozdielna dráha lyží a dráha tela/ťažiska(a telo nie je pevná sústava, ale kĺbová). Lyže pri kontakte so snehom zatáčajú a zvyšok tela „nestíha“ dokonale korigovať(„je v lufte“, na samotné telo nepôsobí priamo sila od snehovej podložky).

off-topic

>> #38, IIIvan, 26. 05. 2026 06:58:41

Obsah posledných príspevkov je určite zaujímavá téma, ale… Mal som chuť sa zapojiť, ale empiricky: debaty so Slowthinkerom?…som to radšej vzdal.

Asi zatiaľ len použijem slová klasika: „Někdo musel slepou uličku lidského poznání ohledat a ohlásit světu: Tudy ne, přátelé!“ 

Zachraňuješ tu často Thomasovy příspěvky před tím, než je smaže, dovolil jsem si tedy zachránit i první půlku tvého příspěvku, protože jinak by kolemjdoucí asi netušili co klasikovou citací chtěl básník říci 

Chvályhodné

>> #43, IIIvan, 26. 05. 2026 10:26:51

Taku odpoved som uz pocul a nechcel pocut .

Budu lyze uchodit viac na strmsom svahu ako na miernejsom? Ak ano, preco? Ide o nasledok do(od)stredivej sily, sklonu svahu alebo fazy mesiaca?

Nevrtam, uz vobec nie do IIvana, chcem v tom mat jasno, nie naznak jasna 

>> #46, jurol, 26. 05. 2026 16:14:34

Já rozhodně nejsem místní teoretik, ale …
Podle mě záleží jestli máš těžiště vzadu nebo vpředu. Pokud budeš nakloněný nad špičky lyží, bude naopak tělo utíkat dopředu před lyže, a zastaví ho jazyk bot.
Se strmostí kopce to nemá nic moc společného. Do jazyka můžeš být opřený i při jízdě do kopce.

>> #40, IIIvan, 26. 05. 2026 09:20:35

Väčšina ambicióznych hobby lyžiarov nedosahuje ani zďaleko svojho potenciálu(techniky lyžovania), bez ohľadu na vek, fyzické schopnosti atď. A usilovne „pracujú“ na fixovaní nevhodných pohybových vzorov

To si myslím také. Lyžování je pro ně pouhý sport a nikoliv životní styl, někdy nazývaný jako hobby (koníček je neproduktivní činnost, jež je součástí života). Pokud se někdo svým koníčkem živí, pak už to není koníček.

Co se trenéra týče, pak dobrý učitel musí mít dar didaktiky, tj. musí být schopen látku nejenom předat, ale i vysvětlit a dodat jí smysl. To se nedá naučit, to musíte mít v sobě a proto opravdu dobří učitelé dělají zlomek, jak píšete.

Vzpomínám, na gymplu nám onemocněla matikářka a na zástup přišel penzionovaný profesor z matfyz…za půl roku jsme měli matiku všichni rádi. V klidu vždycky říkával: „Ano, takhle na to můžete jít, ale v pátém kroku chytnete problémy a pak budete muset zbytečně dlouho korigovat. Co to zkusit od počátku takhle?“ Zatímco pro matikářku byl pouze jeden postup správný… protože matematice sice rozuměla, ale nechápala ji.

Je velký rozdíl mezi porozuměním a pochopením…a na svahu to vidíte velmi dobře.

>> #46, jurol, 26. 05. 2026 16:14:34

No, ja si to skusim o mesiac pri mori premysliet, sformulovat a uspokojit aj tvoju dušu fyzika 

(Dovliekol som z Moravy 13 kartonov vina, tak snad inspiracia na pisanie pride)

>> #48, slak (SLAbý Kus), 26. 05. 2026 20:41:52

Ja som myslel takych kolegov, co je lyzovanie pre nich sport, zivotny styl, aj samotny zivot(milion dni na svahu, 20 parov lyzi, tisicky hodin na forach a videach…).

Dost casto vidim ako problem, ze clovek si berie ako zdroj info desat roznych „guru“. Ako to chce vyhodnotit a skombinovat pre seba aby to chapal a osvojil si??

Ad dobry trener:

Na odlahcenie, teraz ma ten moj osem rocny gymnasta pobavil. Hrali v skole futbal,kde v jednom time bol on s nejakym hokejistom a proti boli dvaja futbalisti(od mala hraju).

Okrem toho nejaki motaci do poctu na oboch stranach, co spravidlivo rozdelila sudruzka ucitelnica.

Nas tim vyhral 18:0…

Futbalu som s nim venoval dokopy za dve leta asi tak 20 hodin cisteho casu. Ale zato som si to nastudoval, rozne drilly z pripravky deti v Manchestri a podobne.

Ale co ja nefutbalista tomu mozem rozumiet, tie jaslicky co dava tym profikom su len nahodne 

Ještě něco k přirozené hraniční rychlosti, na jakou jsme evolučně stavěni: pokud se zhoupnete na liáně 10 metrů dlouhé, tangenciální rychlost nad zemí bude dělat nějakých 50 km/h s přetížením ~2 G. Tu bych nazval hranicí adrenalinové radosti, nad ní už přichází panika a snaha o brzdění.

I když liána 10 metrů je hodně a spuštění z úhlu 90° je nepravděpodobné, takže klidně pro běžného člověka počítejme s polovinou, 25 km/h. Takže, dle mého a cítím to i sám na sobě, jakmile jedete na lyžích >30 km/h začíná se v mozku objevovat varování, které vás upozorňuje na nutnost se situací něco dělat.

20 km/h odpovídá liáně 5 metrů dlouhé a spuštění ze 45° úhlu. To je mnohem pravděpodobnější evoluční údaj. Nicméně k určitému „intervalu slasti“ 20–30 km/h se tu dostaneme. Nikoliv náhodou jsou na pouti u dětí tolik oblíbeny houpačky, pohybující se ve výše uvedeném intervalu.

Někde jsem tu dával odkaz na 3 základní hříchy při carvingu: příliš velká váha na horní noze, příliš vysoká rotace kyčlí (trupem ke svahu) a vyrovnávání váhy bočním úklonem směrem od oblouku („jízda na motorce“).

Podle mého se do těchto tří chyb projikují tři základní mechanismy obrany před pádem. Problém při učení je v tom, že je musíte při lyžování popřít. Da se říci, že takto chybně carvující lyžař dělá vše správně, kromě lyžařské techniky 

>> #50, IIIvan, 26. 05. 2026 21:14:53

To je zásadní věc, co píšeš…cit nestačí mít jenom pro pohyb, ale i pro výběr zdroje výuky. Proto tu někde píši, že má naučení se základů techniky stačí 1–2 videa, anebo jedna hodina u dobrého instruktora.

A, dle mého, je tohle velmi složitá věc s tím, že hodně záleží na náhodě. Svého kluka jsem poslal k instruktorovi a ten jenom řekl: „Jezdi za mnou a dělej to po mně!“ Já jsem z toho nadšený nebyl, ale doteď jsem rozpolcená duše… přineslo to něco, nepřineslo?

Manchester dobrej! To je ten bazální až primitivní dril, který dokáže udělat divy!

>> #49, IIIvan, 26. 05. 2026 21:06:36

Beriem ta za slovo

>> #51, slak (SLAbý Kus), 26. 05. 2026 21:22:52

Samotná rovnomerná/pri­amočiara rýchlosť nie je až taký problém(vnímanie „nebezpečenstva“ pri jazde). Hlavný diskomfort vzniká pri „přetížení“ – som robil s kolegami na kopci experiment s maximálnym skrátením (samostatných) oblúkov na SL.

No a po úvodnom naladení/osvojení princípu „je°núť sa do oblúku“ zistili, že oblúk sa veru dá skrátiť ako píšu svetové autority. Len to má potom jeden problém, že vzniknuté přetížení bolo pocitovo „strašidelné“. A samozrejme, fyzicky to bol problém ustáť…

>> #51, slak (SLAbý Kus), 26. 05. 2026 21:22:52

Někde jsem tu dával odkaz na 3 základní hříchy při carvingu: příliš velká váha na horní noze, příliš vysoká rotace kyčlí (trupem ke svahu) a vyrovnávání váhy bočním úklonem směrem od oblouku („jízda na motorce“).

Ja len upresním pre ostatných čo tým myslíš(mám „poptávku“ v správe):

1. príliš veľká váha na vnitřní.
2. „padanie trupu do oblúku“(štajfový náklon), prípadne až „opačné zalomenie“.
3. nadmerná protirotácia panvy(„nasadanie do auta“).

Podle mého se do těchto tří chyb projikují tři základní mechanismy obrany před pádem. Problém při učení je v tom, že je musíte při lyžování popřít. Da se říci, že takto chybně carvující lyžař dělá vše správně, kromě lyžařské techniky

Áno, pekne napísané

A doplnil by som ešte „prirodzene byť moc vzadu“ – to je tiež obranný mechanizmus.

>> #52, slak (SLAbý Kus), 26. 05. 2026 21:30:32

BTW len pre istotu: tým Manchestrom som myslel videá futbalových drillov z klubu Manchestru United apod.

na naučení se základů techniky stačí 1–2 videa, anebo jedna hodina u dobrého instruktora.

No, jedna hodina asi nie, ale ak to myslíš obrazne tak áno. Veľmi záleží aj od toho ako sa tréner a zverenec už poznajú: tréner vie ako niečo dotyčnému vysvetliť a zverenec chápe čo má tréner na mysli.

Tým, že trénujem svojho syna, tak už komunikačne nejako fungujeme. Iné decko by to bola dlhšia cesta, musel by som zo začiatku dosť experimentovať. Detto lyžovanie, pár kolegov tu z fóra čo spolu lyžujeme už viem ako s kým komunikovať(už vidím ako ma tu niekto z nich spucuje, že poslednú dobu to moc zjednodušujem ..)

Ad výber zdrojov výuky:

No a sme doma – pri lyžovaní je na nete dostupný strašný bordel a ľudia si vyberajú asi podľa toho ako sa im páči bunda daného ski influencera… 

>> #54, IIIvan, 27. 05. 2026 07:14:05

Tři věci:

Předně děkuji mnohokrát za přepis 3 chyb, okopíroval a uložil jsem si tvůj výklad, ten je pochopitelnější.

Zadruhé rovnoměrně přímočará rychlost: problémy dělá její registrace. V Česko-Slovensku, na zhruba 50. rovnoběžce se teď pohybujeme rychlostí ~1000 km/h, aniž bychom si to uvědomovali a to proto , že okolní předměty se pohybují s námi stejnou rychlostí (na rovníku je obvodová rychlost země ~1600 km/h).

Rychlost registrujete očima (zrychlování na její hodnotu pomíjím) a na sjezdovce máte k její registraci možnost (stromy, boule). Jakmile se předměty začnou okolo vás míhat rychleji, než jak jsou oči evolučně zvyklé, mozek je zpracovává zmatečně a vyhodnocuje jako nebezpečí (na kole či motorce je to dobře cítit)…podle mého je tam ona mnou výše uvedená limita, nějakých 30–50 km/h podle povahy osobnosti.

Třetí věc je přetížení v oblouku: předně ano, odstředivá síla je pro bezpečí jízdy větším problémem, nežli registrace vysoké rychlosti. Vzpomínám na svůj první čistý carvingový oblouk v relativní rychlosti a rádiusu ca. 15 metrů na Redsterech X7......pamatuji, jak mne tlak vystrašil a jak jsem měl problémy to ustát a zároveň jak extatický zážitek to byl.

Proto mne rozčilují lidé, kteří mi do očí tvrdí, že jezdí na úrovni lyžařského IQ 120 a carving je jednoduchá technika, kterou zvládají bez problémů. A přitom se jenom vozí po hraně, aniž by vyřezávali oblouk podle krojení lyže…v moderované rychlosti, na mírně příkrém svahu, v rádiusu 30 metrů.

Kdysi jsem chodil do posilovny s profesionálními vzpěrači a ti mne varovali před „depresí z váhy“. Zkrátka když máte moc kil na zádech, začněte zmatkovat. Kluci si to tentokrát vysvětlovali tím, že v meziobratlových ploténkách jsou senzory tlaku a když ten vystoupá nad kritickou hodnotu, vysílají do mozku signál o nebezpečí a mozek pak vydá „příkaz“ váhy se zbavit za každou cenu. Proti takovému vysvětlení nic nenamítám. Někdy to je vidět na vzpěračských závodech: když vzpěrač váhu nezvládá, činku nejenom pouští, ale jako by v panice odhazuje.

>> #56, IIIvan, 27. 05. 2026 07:24:36

Manchestrom som myslel videá futbalových drillov z klubu Manchestru United apod

Ano, tak.....

S tím 1 videem a 1 hodinou u instruktora jsem to myslel jako dostačující pro vhled do problematiky (její vysvětlení, uchopení, pochopení atd.). Anglicky se to výstižně nazývá jako Aha! moment, anebo Eureka effect...... česky si člověk po době tápání pro sebe říká: „Aha, tak takhle to je!“

Většina mých známých „musí mít carver“ aniž by vůbec tušila, o čem carving je. Psychologicky zajímavý je jejich vnitřní odpor k tomu, když jim k tomu něco řeknu, třeba, že carving není jenom jízda po hraně…„Ne! Já carvuji dobře a nějaké rady nepotřebuji!“

Zajímavé je, že tihle neumětelové podvědomě cítí, že to nedělají dobře, ale „vnitřní hrdost“, neochota se učit a být tím pádem nesvobodný, je u nich silnější, nežli vůle. Podle mého by se učením cítili poníženi, neboť oni vědí, co dělají a instruktor by je jenom svedl z dobré cesty. A pak se sdružují a vykládají si navzájem, jak jsou dobří v carvingu. Svým způsobem tvoří sektu zatvrzelců a na tom staví svoji lyžařskou identitu. Obvykle mají prachy a přepychové vybavení, které ovšem na svahu využijí tak z 20%. A je jich hodně 

>> #58, slak (SLAbý Kus), 27. 05. 2026 08:51:55

Zajímavé je, že tihle neumětelové podvědomě cítí, že to nedělají dobře, ale „vnitřní hrdost“, neochota se učit a být tím pádem nesvobodný, je u nich silnější, nežli vůle. Podle mého by se učením cítili poníženi, neboť oni vědí, co dělají a instruktor by je jenom svedl z dobré cesty.

Já bych to tak neviděl. Myslím, že se neučí protože
1) učení je práce, a oni jsou pohodáři a 2) mají velké sebevědomí a jezdí jim to přece moc hezky.-

Mám známého se kterým občas někde lyžuju – na svahu nadprůměrný lyžař co si rád sjede i černou. Bájil mi o svém synovi jak výborně lyžuje, a to mnohem líp než já, a byl tak přesvědčivý že jsem mu uvěřil. Proč bych nevěřil, občas lyžuju s lidma co jezdí o trošku líp než já.

Pak jsem jednou lyžoval s tím jeho synem, a zjistil jsem že jezdí hezky, lehce, bez námahy, elegantně … ale divil jsem se že ho baví jet modrou i když jí jede skoro šusem. Červenou sjel taky vizuálně dobře, jel jistě rychle, ale jel rádius nebo spíš víc. Jel prostě tak, že na něj nepůsobily žádné větší síly. (Černou už musel smýkat, i když zkušeně.)

Hrozně se divil, jak je možné že jsem schopen tak hodně zatočit. Vysvětlil jsem mu, že pro zatočení pod rádius se musí naklonit do oblouku, že se pak prohnou lyže; a že on vlastně vůbec nezatáčí, že fakticky jede šusem a využívá toho že carvingové lyže po hraně mění směr samy.

Pochopil to, uznal to, uznal to, ocenil mě že jezdím „jako profesionál“ (to že lyžovat vlastně neumím samozřejmě odmítl, protože by tím shodil sám sebe), ale zkoušet naklánět se do oblouku nezačal, jezdí pořád stejně. Prostě pohodář.

Je to samozřejmě zcela legitimní přístup k lyžování, hobík/rekreant lyžuje kvůli dobrým pocitům. Ne každý má dobrý pocit když zkouší nové věci a padá přitom .
Každý jsme jiný, já když za týden lyžování nevyprodukuju aspoň jeden spektakulární pád (obyčejné pády ignoruju a vůbec je nepočítám ), stydím se a mám špatné pocity.

>> #57, slak (SLAbý Kus), 27. 05. 2026 08:28:43

Proto mne rozčilují lidé, kteří mi do očí tvrdí, že jezdí na úrovni lyžařského IQ 120 a carving je jednoduchá technika, kterou zvládají bez problémů.

IQ 120 je zřejmě někde na úrovni začátečníka. Zde je video s jízdou na úrovni IQ 150, jakož i místní diskuze o carv IQ: https://snow.cz/…ho-telocviku#…