AHV 06 SL x Lusti RT - porovnání lyží (strana: 6)

Jezisi.Nech uz nasnezi.

Caute Harry.

Hlasuju s Pavlosem: „Krmení slabomyslných trollů přísně zakázáno!!!!“

>> #150, HonzA_, 03. 12. 2011 22:42:51

Vážený HONZO.

Už jsem to tady jednou napsal, ale pro tebe speciálně znova. Majuskulní varianta písmene Beta. 

Ale nečekám, že to pochopíš.

>> #153, korsičan, 03. 12. 2011 23:02:31

To bude nějaký omyl, pro úhly se, alespoň u nás, vždy používalo minuskulní označení. Viz obrázek: 

Ale teď už tedy vím, že při respektování tvého pravidla o tom, že název daného prvku přesně definuje jeho vlastnosti, trojúhelník vypadá takto: 

Musím to hned zítra vysvětlit dětem, ať nevypadají ve škole jako blbci.

>> #151, Harry, 03. 12. 2011 23:00:59

Harry, naprosto souhlasím. Proboha, ať už nasněží…

>> #148, korsičan, 03. 12. 2011 22:07:11

Zopakuji jen fakta, o slovíčkách se dohadovat nebudu, na to nemám čas.

Porovnávám trubku a jekl čtvercového průřezu s délkou strany rovnající se vnějšímu průměru trubky a se stejnou tloušťkou stěny. Pro tento případ je tuhost jeklu vyšší než trubky, a to jak v ohybu (cca 1.5×), tak i v krutu (cca 1,3×). Pevnost jeklu v ohybu je vyšší (cca 1,5×) než trubky. Pokud má jekl zaoblené rohy, což běžně má, je jeho pevnost v krutu cca 1.1× vyšší než trubky. Samozřejmě porovnávaná trubka je lehčí než jekl. To jsou základní fakta, vyučuje se to běžně na průmyslovce. Pokud s nimi nesouhlasíš, uveď konkrétní čísla nebo vzorce.

U většiny součástí je jedno, zda mají profil kruhový, čtvercový, obdélníkový, nebo úplně jiný, většinou záleží na snadnosti výroby a účelu pro který jsou vyráběny. Jsou ale i případy, kdy je vhodný tvar dobré dodržet a většinou se tak i děje. Uvedu jen dva příklady:

První je součást namáhaná krutem, u které během funkce dochází k značné deformaci (zkrucuje se). Příkladem je torzní tyč, ale i vinutá pružina, jejíž drát je také namáhán krutem. Pro tento případ je ideální kruhový průřez, ať už plný, nebo dutý (trubka). Výhoda kruhového profilu je v tom, že maximální napětí je po celém vnějším povrchu tyče a postupně klesá ke středu profilu. Je to vidět na obrázku v mém příspěvku č. 146.

Druhým je součást namáhaná ohybem v jednom směru, předem dané tuhosti, umožňující dostatečný průhyb bez trvalé deformace. Příkladem může být list listové pružiny, nebo třeba lyže. Pro tento případ je ideálním profilem plochý obdélník, tak jako u listové pružiny, nebo většiny lyží. S výhodou lze použít dutý profil, nebo sendvičovou konstrukci, kde jsou dvě nosné pásnice z tužšího materiálu a méně tuhé jádro, které jen brání posunu pásnic (přenáší posouvající síly). Maximální napětí je u obdélníkového průřezu rozloženo rovnoměrně přes celou šířku horní a spodní strany a postupně klesá směrem k neutrální rovině, viz obr. č. 146.

Snad jsem to shrnul dostatečně jasně, pokud mi nevěříš, zkus se zeptat někoho, kdo se pevností a pružností zabývá.

Protože mě Korsičan donutil zabývat se podrobněji tuhostí různých profilů, zkusil jsem se podívat na běžně používané profily lyží a zjistit, které reklamní slogany se zakládají na pravdě, a které jsou jen pohádky na oblbnutí zákazníka.

Vyšel jsem z toho, že tuhost lyže v ohybu je předem daná a závisí především na použití lyže. Zato tuhost lyže v krutu by měla být co největší. Zároveň by lyže měla vydržet co největší průhyb bez poškození, tj. měla by mít co největší pevnost v ohybu. Porovnával jsem profily se stejnou nosnou vrstvou (dural) s jádrem z tvrdého dřeva. Jako základ beru klasický sendvič a ostatní profily porovnávám s ním. Takto to dopadlo, seřazeno od nejlepšího k nejhoršímu:

1)Elan a jeho „vlnky“. Co do tuhosti v krutu ideální řešení, pokud je tedy horní titanal vlnitý, horní strana jádra je vlnitá a vše je pevně spojeno. V pevnosti jsou vlnky horší než sendvič o cca 20%, ale konkrétní hodnota záleží na konkrétním tvaru.

2)Fischer – vypouklá horní strana lyže, tuhost v krutu skoro stejná jako vlnky, ale pevnost lyže v ohybu menší o cca 30%.

3)Uzavřený dutý obdélníkový profil, v podstatě „jekl“ s jádrem, běžně v konstrukci lyží označovaný jako CAP. V krutu je skoro stejně dobrý jako Fischerovo řešení, ale v pevnosti je na stejné úrovni jako sendvič. Jeho problém je nevyrobitelnost z kovu, ale pro výrobu lyže z nekovových materiálů je to velmi vhodné řešení.

4)Sendvič – v pevnosti a jednoduchosti výroby nejlepší řešení, v krutu o něco horší než 1 a 2.

5)Různé výztuhy nad hranami „pro lepší přenos síly do hran“ – jsou to jen „kurvítka“, která pevnost v krutu a tím i přenos síly do hran zhorší. Zároveň zhorší pevnost lyže v ohybu (při zachování stejné tuhosti lyže bez výztuh).

6)Atomic – BETAprofil. Tuhost profilu v krutu výrazně menší než provedení 1 až 4 a pevnost v ohybu cca o 25% horší než sendvič, nebo CAP.

Toto jsou výsledky, ke kterým jsem dospěl výpočtem, není to jen můj odhad. Samozřejmě to neznamená, že by nešlo vyrobit výbornou lyži s BETAprofilem, ale musí být z velmi kvalitních a drahých materiálů. Ještě jsem zkusil, co se stane, když jádro změkne na polovinu. V tom případě, klesne tuhost lyže o 10–15%. Proto si myslím, že ztrátu vlastností lyží většinou způsobuje ztráta vlastností nosných vrstev, nebo jejich místní odlepení od jádra lyže.

>> #154, HonzA_, 03. 12. 2011 23:44:40

Parkinson?