Na hrudi obra obláček zlatý (strana: 13)

ivan-ski

Podla mna je jednoduchsie sa najprv naucit carvovat so sirokou stopou a potom, ked to clovek naozaj zvlada, aj na tazkych terenoch ju postupne zuzovat.

Uvědomuji si, že je to opravdu jednoduché, ba přirozené. Děti, když se učí chodit, činí tak ‚o široké bázi‘, z podobného důvodu – tedy větší jistoty při potížích se stabilitou, to dělá i ‚ten náš starej Virotik‘.
Ano, tím, že rozkročíš nohy od sebe, eliminuješ spoustu balastních pohybů, zejména těžko zvladatelných rotací. Aby došlo k pootočení soustavy lyžař + lyže ve svislé ose o stejný úhel, musel bys udělat daleko rozsáhlejší pohyb, což Ti tělo a výbava neumožní.

Ale je to vytloukání klínu klínem, s vaničkou vyliješ i dítě. Rotace jsou pohyb nechtěný, plynulý přenos těžiště na stranu nového oblouku je pohyb chtěný. Totéž, co Ti brání v rotaci, brání Ti i v přenosu těžiště.

Je na posouzení každého, co je jeho prioritou. Chápu, že v dobách houfného přeučování závodníků a trenérů z metodiky kročného oblouku na carving (co se pod pojmem ‚carving‘ rozumělo tenkrát a dnes navíc není úplně totéž…) bylo najednou potřeba začít používat odlišný princip tvorby oblouku, který často využívá přímo protichůdné prvky oproti léty zažitým a posvěceným pravidlům.
Jistí vysoce postavení soudruzi (pejorativně) z vlivných lyžařských kruhů (nebudu jmenovat) se nás snažili až donedávna s plným estrádním nasazením přesvědčit o pokrokovosti, nadčasovosti a kontinuitě výuky ČŠL, viz Kročej Nesmrtelný.
Tím ujel oficiální metodice vlak, tím se vytvořil prostor pro autorskou novotvorbu v LŠ a oddílech na našich svazích. I naprostý laik totiž poznal hned na první pohled, že carving přece jen vypadá na svahu dost jinak, než se ho snaží ofiko metodika přesvědčit. Kouzlem nechtěného duch této doby přetrval v některých akademických kruzích dodnes.

Trenéři byli skupinou, která si úplně ujet vlak nechat nemohla a nechtěla. Z nouze a ponecháni svazem zcela napospas, vymýšleli trenéři nejrůznější úrovně často prapodivné obezličky pro své svěřence, ti je brali a dodnes berou za definitivní a neměnnou pravdu, ostatně sami trenéři tak činí dodnes (opět nejmenuji), viz sv. Metodika.
Trenéři měli k dispozici tvárný a snaživý lidský materiál s pravidelným přísunem záloh a spoustu času na sněhu, indoktrinace byla zpravidla velmi úspěšná. Tak vzniká folklór, zpočátku jako ústně předávaná tradice, která postupně hlouběji zakoření v obecném povědomí.

Jako sjezdařský samouk, druhdy okouzlený tím „jediným pravým carvingem“ podle carv.cz (Adamovi 1 3×Zdar!), mám se širokou a ještě širší stopou i v pomalé jízdě dosti důvěrnou zkušenost, kterou bych si s odstupem času velmi rád odpustil, bojuji s tímto nešvarem dodnes.

Podle mě je dobré naučit se lyžovat s přiměřeně úzkou stopou a tu v rychlosti, při velkých náklonech (a někdy na těžších terénech) rozšiřovat.

Dneska jsem svému snažení nasadil korunu. Po tom všem, co jsem doposud na fóru napsal a koho všeho jsem naštval, nacházím se doživotně na černé listině všech lyžařských vzdělávacích institucí v ČR, na Slovensku a v Rakousku. To pomalu abych se bál přiblížit se ke sjezdovce.
Ještěže máme ty bufety hned u parkoviště, myslíte, že tam budu v bezpečí?

S uctivým pozdravem

˘Ö˘ BufetovýFanou­šekUčitelůlyžo­vání…třeba

Ze ma niekto oko, alebo pozorovaci talent, take kecy nemam rad. (ivan-ski)

Tak by mě zajímalo, jak to je.
Stala se mi nedávno v bazénu taková věc. Ve vedlejší dráze trénovala mezi svátky holčina, na břehu trenér. Plave opravdu dobře (ta holčina), na výsledcích závodů je to vidět. Měnila styly podle požadavků trenéra, prokládala to cvičeními (řekli bychom drily). Všechno velmi dobře, mohu-li skromně a v rychlosti soudit.

Nakonec dostala pokyn plavat nějakých 150–200 m prsa. Mohlo to být z únavy, možná z nepozornosti, možná z toho, že před tím styly střídala, do první padesátky se netrefila. Pod hladinou jsem viděl, že při záběru málo ohýbá ruce (oproti tomu, co nám vštěpovali naši trenéři) v lokti a nechává předloktí téměř natažená. Kdo někdy plaval prsa na rychlost, dovede si představit.
Trenér ji při obrátce zastavil a řekl jí … aby šla víc nahoru, víc z vody! Další padesátka už byla jako z partesu, včetně ohýbání loktů. Holčině stačilo říct, co se po ní chce za výsledek, ona to pro ni dosažitelnými prostředky intuitivně opravila.
Dostat já tento pokyn, budu s ním chvíli bojovat a možná správné řešení nikdy nenajdu. Jsem si jist, že by si nám při tréninku nikdo takovýto jednoduchý pokyn dát netroufal, resp. by ho doplnil tím ‚jak to udělat‘, aby se vyhnul stavu, že každý svěřenec by příkaz pochopil a realizoval jinými prostředky.

Viděl trenér ze břehu to, co já pod hladinou? Detaily pohybu rukou při záběru jí před tím nasucho ukazoval, věděl dopodrobna, o čem mluví.
Trenér každopádně věděl, čeho chce dosáhnout a dosáhl toho, nejúspornějším možným řešením.

Ale co vlastně viděl? Že nechodí dost nad vodu nebo že neohýbá v pravou chvíli ruce a proto se nedostane tam, kam má?

Myslím, že je něco jiného, když trenér je se svým svěřencem dnes a denně, zatímco instruktor má s klientem časově velmi omezený kontakt. BFU je na svahu sám se sebou, popř. nanejvýš s někým, kdo ho natáčí na video nebo dalšími BFU.

Od trenéra se automaticky očekávají jisté znalosti jak trénovaného sportu a věcí souvisejících, tak pedagogiky. Dokud je trenér se svými svěřenci „jedna duše“, vystačí si s jednoduchými pokyny, protože mají se svěřenci společnou vlastní vztažnou soustavu, kterou si během tréninku budují, vymezují a upevňují.
Je jen na vzdělání a osobnosti trenéra, jak rozsáhlá tato soustava je, kolik cviků, prvků a chyb je schopen vidět a identifikovat. Čím více jich je, tím více musí hledat cest nápravy, ale tím lepší pak mohou být jeho svěřenci.
Protože jsou spolu v kontaktu často, navíc trénovaní nejsou polena a cíl je jednoznačný (dojet+rychle+ve zdraví), až do nějaké úrovně jde o relativně monotónní činnost, odhalované chyby jsou stále tytéž a je jich omezené spektrum. Proč tedy dělat věci složitě? K čemu je Stams a podobné podivné vymoženosti?

Instruktor je na tom o dost hůř i časově i materiálově, to s čím pracuje, jsou dospělí (někdy dokonce s vlastním ‚rozumem‘), zhusta však naprostá polena. Spektrum chyb je téměř neomezené, byť i tady se ty nejobecnější (prdelačka) vyskytují takřka se stoprocentní jistotou. Skoro bych ale řekl, že od dobrého instruktora se jaksi vyžaduje lepší oko, tedy možná mimo tu úplně základní úroveň výuky nazouvání lyží a jízdy na vleku.

K trenérovi a instruktorovi zkrátka ‚oko‘ neodmyslitelně patří, bez něj svou práci dělat nemůžou. Slepý trenér lyžování, nevidomý instruktor? To tu ještě nebylo.

A co BFU? Znáte to, při studiu příručky ‚Domácí lékař‘ na sobě shledal dotyčný příznaky všech chorob, vyjma horečky omladnic a sklonu k samovolným potratům. Bohužel, k vlastnímu lyžování na svahu je BFU lyžaři vlastní oko k ničemu, tam jde o pocit.

Naštěstí je tu video, ale co na něm kdo uvidí, je věc druhá. Někdo oko má, někdo nemá, někdo z Kašparovy krávy. Někdo vidí už na svahu, někdo až na videu, někdo pokaždé něco jiného, někdo nikdy nic. I ‚oko‘ se dá nepochybně trénovat, vlastně o tom jsou všechny videorozbory, analýzy a celá lyžařská literatura.

(21.435)

>> #362, ˘Ö˘Krab, 05. 01. 2014 12:28:15

Pracuju na reakci.

Téma „úspěšný trenér-laik“ před sebou hrnu už nejmíň 10 let. Třeba mě i svým příspěvkem dokopeš k výstupu v podobě dostatečně syntetického článku.

Zmíněná interakce závodník – trenér mně nijak objevná nepřipadá. Při častém kontaktu, jak asi potvrdí každý, kdo někdy takový zažil, se logicky vytvoří specifický kódový jazyk, jehož součástí může být věta, slovo, ba i nonverbální po­kyn.

Ten trenér mohl mít tu pusinku perfektně přečtenou, mít zkušenost, že se svěřenkyně občas dopouští určitých chyb (málo nad vodu, nedotažený záběr, špatný úhel v loktech, nohy, whatever) a mohli mít kód, jímž na to upozorňoval („jdi vejš nad vodu“) a jenž mezi nimi fungoval. To je v „odsejpacím“ tréninku nutnost, žádný velký kecy, žádný vykolejení z rytmu, žádné ztrátové časy (v bazénu i nakonec na sjezdovce při tréninku od 8 do 10 sakra důležité).

O profíka bych tohle očekával. A uznávám ty, kdo dokážou komunikovat jak s borečky pohybově nadanými, ale inteligenčně slabšími, tak s budoucími inteligenty, kteří výkonnostní pojetí sportu shledají mimo jejich mísu a realizují se jinde. Práce s tak různorodým „materiálem“ musí být jak fascinující, tak zničující. A určitou vizitkou trenéra je, jak se s osobnostním vývojem svěřenců dokáže srovnat.

Zajímavější mi ale přijdou to borci, kteří se vrhnou do sportu, s nímž sami nemají osobní zkušenost, a navzdory tomu uspějí. To je ta magie fabrikanta Girardelliho, házenkáře Kostelice, Petra Záhrobského, mého zmíněného kamaráda.

>> #364, ivan, 05. 01. 2014 18:21:52

Ode mě to spíš směřovalo k citaci v úvodu, tedy že se trenér obejde bez oka a pozorovacího talentu. A potom k obhajobě odborné terminologie při komunikaci na fóru, protože povely „motorka“ a „cpeš rameno“ nemusí být neodborné BFU části dostatečně srozumitelné (třeba jsou obecně zažité a mají svůj přesný obsah, nevím), někdo si třeba myslí, že jim přesně rozumí, ale představuje si své.

EDIT: Interakce trenér závodník je pro úspěšný tréninkový proces naprostým základem, nemám rozhodně pocit, že ji objevuji. IMHO je založena ‚in situ‘ právě na trenérově ‚oku‘, protože na vybavování se není čas a prostor, ‚oko‘ je základní zpětnou vazbou od trénovaného k trenérovi.
Chtěl jsem na konkrétním příkladu jen kostrbatě ilustrovat fakt, že zestručněné povely nefungují bez společné zkušenosti – kterou tady na fóru zhusta nesdílíme.

>> #365, ˘Ö˘Krab, 05. 01. 2014 19:41:49

Ano, ano, ano.

„Ze ma niekto oko, alebo pozorovaci talent, take kecy nemam rad. To o sebe vyhlasuju vacsinou treneri ktori lyzovat nevedia a casto tym zakryvaju neschopnost.“

Hovorim o reciach o tom ze niekto ma oko (ak to dokonca niekto sam o sebe vyhlasuje), nie o tom ci ho treneri realne maju, alebo potrebuju. Zvysok co ste tu napisali, teda hlavne Krab su zase same prazdne kecy. Ked sa k tomu vyjadri niekto fundovany, tak potom mozme o tom dalej debatovat. Reakciu od m3 za prilis fundovanu tiez nepovazujem. Co napisal vcelku sedi na male deti, ale urcite nie na vrcholovy sport.

>> #367, ivan-ski, 06. 01. 2014 18:37:45

Myslel jsi tuto odpověď m3? Co konkrétně se Ti na ní nelíbí?

„Jestli trenér umí lyžovat lépe než svěřenec je samozřejmě dáno kategorií(věkem svěřence). U předžáků to je asi samozřejmost, u juniorů/rek by to již mělo být obráceně. Tedy pokud bude měřítkem to, co u závodníků rozhoduje. Zrovna tak je to i s přístupem ke svěřencům.
Předžáčkům je zbytečné vysvětlovat jak funguje oblouk z hlediska biomechaniky, protože tomu neporozumí a o to důležitější jsou zjednodušená vysvětlení a správné předvedení toho co po nich trenér požaduje. U juniorů nebo dospělých to je opačně,jsou (nebo měli by být) spíše schopni pobrat to vysvětlení a třeba videorozbor než ukázku jízdy nebo cviku.“

Tie jeho reci o tom kto je podla neho trener smejd. Z toho jasne vidno ze nevie o com hovori. Pokial by dobri treneri nemohli byt hulvati, tak by automaticky vysrktol Kostelica, Zahroba, ale aj takeho Masiho, ktory okrem vulgarizmov napriec celym svojim okolim, sa myslim este sudi/sudil so Slovinskou federaciou. Ine sporty ako futbal, hokej ani nespominam.

Video-analyzy su bez serioznych skusenosti nezmysel. Rozfazovat lyziara a nakreslit tam dake nahodne ciary a tvarit sa pri tom mudro vie kazdy pako. To nie to co ma dobry trener primarne robit. A vacsinou si na tom zakladaju hlavne ti co nevedia nic ine, teda riesit nepodstatne blbosti.

>> #369, ivan-ski, 06. 01. 2014 20:28:09

Tady se hodně šermuje Kosteličem, Záhrobským. Fergussonem apod. a zapomíná se:

a/ že vše co kolem nich víme není náš osobní zážitek, takže víme kulový jak to s nima chodí, kolem osobností vzniká víc legend než je zdrávo.

b/ a to je hlavní, na davy malejch dětí, které získali odpor ke sportu, protože měly smůlu a narazily na trenéra-kreténa, který si na nich hojil svoje mindráky (totéž dokážou i vybláznění rodiče)

c/ pozitivní motivace zejména u dětí ve sportu vždy převáží motivaci negativní

d/ při tréninku dětí by se mělo hledět především na jejich pozitivní zážitky a radost ze sportování a až v druhé řadě na výkon. Vrchol kariéry sportovce totiž následuje aý po mnoha letech a u dětí je na něj čas.

S citovaným příspěvkem m3 plně souhlasím.

>> #369, ivan-ski, 06. 01. 2014 20:28:09

Ale já si na tom nezakládám, na mě to tady vybylo, protože na lyžování jsem totální poleno.

1) Zase kličkuješ, jako vždycky. Záměrně jsem z citace vypustil poslední přípodotek o šmejdech, protože s jádrem příspěvku souvisel jen volně, jako osobní m3ho shrnutí jím předložených faktů, které jsem naopak okopíroval.
Pokud s nimi nesouhlasíš nebo z nich vyvozuješ něco jiného, projev se konečně jako chlap a neuhýbej. Čekám na fundované vyjádření, pokud na to máš. Vágně kritizovat dovede každý ňouma – jak bývá vidět u mě…

2) Co má tedy trenér primárně dělat? Trenéři, kteří to tady čtou, se určitě rádi přiučí.

>> #370, Martin47, 06. 01. 2014 20:41:17

Myslel jsi nějaký příspěvek MPS nebo ten od m3 u mě v #368?

>> #372, ˘Ö˘Krab, 06. 01. 2014 20:50:51

Jasně, dík, už jsem to opravil. Radši to ale po mě zkontroluj, i opravu jsem dělal nadvakrát. Nějak se v těch zkratkách ztrácím. To je jak z nějakýho světa robotů.

Tak moment, m3 reagoval na moj prispevok, kde som o treneroch smejdoch pisal. Asi viem preco a ci to je dolezite. A viem na zaklade coho som si spravil usudok ci je m3 fundovany alebo nie.

O tom ze u deti musi trener nutne lyzovat lepsie ako zverenci som prvy napisal ja. m3 napisal akurat to iste. Tam nemam dalej co dodat.

K video-analyzam som sa vyjadril, to m3 spomenul ako jednu z hlavnych metod pri junioroch. Ja hovorim ze to je blbost. Kritikou video analyz nemyslim samozrejme Krab teba (hovorim o treneroch). Biomechanika urcite nie je nieco comu by sa lyziarsky trener mal kazdodenne venovat. Ako zakladna metoda v starsich kategoriach ako to spomenul m3, je tiez blbost.

A to uz pisem urcite nad ramec toho ako je nutne.

>> #374, ivan-ski, 06. 01. 2014 21:25:40

Ale to mě/nás právě zajímá. Z čeho usuzuješ, že je to nad rámec? Zase nic?

>> #370, Martin47, 06. 01. 2014 20:41:17

Naprosto souhlasím. Moc pěkně napsáno. I kdyby byli ti trenéři hulváti, tak to nelze brát jako předpoklad úspěchu. V případě Záhrobské – Strachové si navíc můžeme myslet, že pokud by se s ní v mládí zacházelo méně autoritativně, tak dnes možná vozila medaili z každého druhého svěťáku. Ale neznám ani ji, ani jejího otce, tak možná nemám pravdu.

Znám vrcholové sportovce, které z úplně obyčejných dětí vypiplali trenéři, jejich sportovní úroveň byla tak na úrovni krajského přeboru. V určité fázi už je převzal někdo odborně a výkonnostně zdatnější, ale ten základ dostali jako malé děti. Dnes jsou úspěšní ve sportu i v životě.

Krab, ty si ma tu za nieco citoval, tak som sa k tomu vyjadril. Nic viac. Zmysel to nema, lebo z mojho pohladu tu zatial nie je s kym o tom sa bavit. Martin47 po tom jak urazil Buzzyho rodinu by tiez mohol o kretenoch trocha viac rozmyslat ako rozpravat.

>> #377, ivan-ski, 06. 01. 2014 21:45:21

… jako Hrad v Karpatech … (aneb co když skrytý NEPŘÍTEL NASLOUCHÁ?)

Tedy alespoň odpověď na druhou otázku z postu #371:

Co má tedy trenér primárně dělat? Trenéři, kteří to tady čtou, se určitě rádi přiučí.

>> #374, ivan-ski, 06. 01. 2014 21:25:40

Ty jsi pěknej demagog. Nejdřív si pořádně přečti tvůj post na který jsem reagoval.

V jakém věku je lepší lyžař svěřenec než trenér ? ehm pes jitrničku sežral…

Vůbec jsem nepsal o hlavních nebo vedlejších metodách u juniorů/dospělých nebo žáků.Byly to příklady vhodnosti nebo nevhodnosti přístupu k tréninku svěřenců.

>> #370, Martin47, 06. 01. 2014 20:41:17

>> #376, Navvy, 06. 01. 2014 21:33:22

Svatá pravda.Jen mě vadí,že někteří z rodičů tlačili(možná ještě i dnes tlačí) na výsledky již i předžáků úplně nesmyslně a co je ještě horší když je to i za pomoci trenérů hrubiánů .

PS: nejhorší kombinace = rodič trenér hrubián

>> #381, ˘Ö˘Krab, 06. 01. 2014 23:03:45

Opraveno,jsem se nějak umáčknul.A popravdě řečeno mě to to připadá jako debata hluchýho,němýho a že by slepýho …

>> #382, m3, 06. 01. 2014 23:18:45

Pojďme z toho udělat vtip:

Slepý, zabedněný, negramotný, manipulátor a dogmatik se mohou potkat jen na jednom místě. Které to je?
a) trénink
b) doškolení
c) psychiatrie
d) hospoda
e) fórum SNOW

Správně je samozřejmě poslední možnost.

m3: Napisal som:

„je idealne pokial vie trener lyzovat lepsie ako zverenec, v zaciatkoch to je podla mna nutnost.“

Myslim tym v zaciatkoch lyziarskej karieri amaterov, alebo malych pretekarov. Kedy sa ta uroven trener-zverenec presne preklopi nie je podstatne. Podstatny pre mna je tvoj nazor na trenera smejda, v tom mame dost odlisny nazor, takze rozoberat dalsie detaily nema zmysel.

>> #377, ivan-ski, 06. 01. 2014 21:45:21

Píšu o nich právě proto, že o nich přemýšlím. Ale potřeboval bych od tebe poradit. Osobně si myslím, že ti, kdo nerozumí textu za to prostě nemohou. Nebylo jim to zkrátka dáno a jejich reakce v psaných diskuzích podle toho vypadají. Ale co ti, kteří danému textu porozumí a záměrně ho překroutí a demagogicky zneužijí. Jak bys je označil? A jak poznat o jakou z uvedených variant jde? Poraď.

>> #378, ˘Ö˘Krab, 06. 01. 2014 22:04:07

Co má tedy trenér primárně dělat? Trenéři, kteří to tady čtou, se určitě rádi přiučí.

Čakáme… ale či sa dočkáme?

>> #386, Ičes, 07. 01. 2014 09:16:53

Dočkáme, on nie je zlý, len sa najskôr do toho musí dobre postaviť a zastabilizovať sa v oblúku …

>> #387, ˘Ö˘Krab, 07. 01. 2014 09:25:19

Myslím, že Ivan je stabilný až-až

>> #380, m3, 06. 01. 2014 23:02:14

Copak (někteří) rodiče, to je kapitola sama pro sebe. Na druhou stranu, někteří jsou skvělí, pomáhají i ostatním dětem a hrají celkově velice pozitivní roli.

>> #389, Navvy, 07. 01. 2014 17:09:12

Ve sjezdařině to bez nich nejde. Jsou dneska za každým úspěšným sportovcem. Někteří svého juniora/svou juniorku výkonnostně zahubí, jiní jsou základem toho, že se ujme, prosadí a možná i zazáří.