Na hrudi obra obláček zlatý (strana: 25)

>> #720, m3, 03. 03. 2015 21:14:17

Ouch! Namazať lyže na preteky 10 dní vopred za 200€? OK,ale pivo a 2 jegry navrch,to je moc. 

>> #720, m3, 03. 03. 2015 21:14:17

Tak to je pěkný!

Když si vezmu že moje mazání vypadalo tak, že jsem stáhnul zaletňovací vosk a lyže vykartáčoval…

.>> #721, TNS, 03. 03. 2015 21:35:15

>> #722, HonzA_, 04. 03. 2015 07:03:53

No právě ,že si nechtěl nechat vysvětlit,že tak dlouho dopředu se nedá mazání trefit.Odpověděl si v podstatě sám – máte plnou bednu vosků tak tam něco dejte ono to nějak dopadne.A když ho neodradila ani ta suma ,tak jsem to tak nějak spáchal podle toho co jsem si myslel,jak by mohlo být.Zajímalo mě jak jsem to trefil.Koneckonců v tomhle období se to už dá odhadnout,tedy kromě nového sněhu.Pro takovýho exota by stejně bylo jedno i kdych na tu šedou skluznici zažehlil povidla.

>> #723, m3, 04. 03. 2015 18:43:50

Onehdá ještě za školních let, jsme z mladické rozjařenosti mazali bězky medem z takových těch malých snídaňových vaniček.A kupodivu krásně bez prokluzu stoupaly.:-P

>> #724, kubaNGC, 04. 03. 2015 18:48:09

Na stoupání mažeš ,na skluz žehlíš.

Na mazání běžek pro stoupání jsem ale kopyto,umím jen aby to klouzalo.Na běžky jsou tady určitě povolanější.

>> #724, kubaNGC, 04. 03. 2015 18:48:09

No jo, on to byl takový zvláštní klistr

Můj deníčku.

Hodně jsem přemýšlel o Ivanově návodu k ovládání klienta/svěřence pokyny, které vedou k pravému opaku a také o tom, že spolu komunikují kódovanou řečí, která je zvenčí nesrozumitelná. Tento komunikační přenos bývá navíc zhusta asymetrický, popř. jedna strana hovoří a druhá odpovídá gesty.

Došel jsem k názoru, že pro aplikaci jakýchkoliv pokynů je třeba, aby bylo rádcovo pojetí lyžování kompatibilní s vnímáním toho, kdo má radu přijímat, přijímající musí mít navíc přepnuto do přijímacího módu, což ale mnohdy (u komerčních škol téměř vždy) znamená, že by klient musel zcela vypnout „své lyžování“, což neudělá, protože a) on lyžovat přece umí anebo b)muselo by být co vypnout.

V tomto ohledu mohou komerční školy trenérům nepatrně závidět, protože trenéři mají zaručenou jistou opakovatelnost výchovného působení na svěřence, při kterém se může kódovaný jazyk rozvíjet do netušené rozmanitosti – opět nemusí jít jen o slova, hravě je zastoupí nonverbální komunikace. Dobou a postupem působení je zajištěna vzájemná kompatibilita pohledu na lyžování, rady a pokyny jsou tedy lépe přijímány i ignorovány.

Nejspíš existují dva ideální akceptoři rad a pokynů, oba musejí být výborní lyžaři. První z nich je dokonale intuitivní, takže mu nedělá problém se, při zachování všeho ostatního, přestat na chvíli kochat okolím a zaobírat se plně právě tou jednou radou či pokynem. Druhý je dokonale uvědomělý lyžař, který analyticky přesně ví, co právě udělal a dělá, nemá problém nechat běžet ještě jednu aplikaci s dalším pokynem. Oba udělají svému rádci radost.
Nejtěžší je poradit špatnému lyžaři a vlastní ženě, problém bývá výhradně s „vypnutím vlastního lyžování“ a zapnutím příjmu.

V sobotu se kolem mě proháněly ráno děti v černo-oranžových bundách v GS branách, sníh držel, slunce svítilo, ptáci zpívali, bylo jaro. Pokyny trenérů breberky akceptovaly a plnily naprosto svědomitě, Neklid byl úplně klidný.
Takto optimisticky naladěn se nemohu rozloučit s pravděpodobně závěrečným letošním krušnohorským ježděním jinak, než stylovým: Dřepkins!

˘Ö˘

>> #727, ˘Ö˘Krab, 09. 03. 2015 10:02:11

Krabe, dnes jsem se opět bavil pozorováním efektivity výuky v LŠ pomocí „hadů“. A je vidět že to pořád ještě nevychytali – instruktor něco demonstruje, ten první v hadu se to snaží napodobit, ale nedaří se mu to. Ti další také mají snahu, bohužel už ne ten vzor před sebou. A tak s délkou hada roste anarchie, někteří dělají pravý opak toho, co instruktor demonstruje, a přesto jim to nějak točí.

A všichni jsou na konci sjezdovky spokojení.

Ať žije kouzlo skupinové výuky!

>> #727, ˘Ö˘Krab, 09. 03. 2015 10:02:11

A úplně nejhorší jsou vlastní manželky, které jsou zároveň špatnými lyžaři. Takové by se měly věšet (nebo střílet?).

Mám několik kamarádek, které se na krátkých lyžích šťastně propluží kopcem dolů (na tři až čtyři zastávky). Kopec sjedou za dopoledne třikrát, pak si dají bombardino a jdou se slunit. Odpoledne si pochvalují, jak si krásně zalyžovaly. Netrápí je jestli jsou vzadu nebo vpředu, jestli mají dost zatíženou vnější lyži, jestli zahajují oblouk dostatečně včas a aktivně ještě před spádnicí..... panebože, jak já jim závidím.

>> #729, Krabice, 10. 03. 2015 21:36:08

Vobec sa Ti necudujem.:}

Jak si to prisahala pred fararom v slabej chvili?

Aj v dobrom aj v zlom?

To pripominam len pre istotu.Teraz uz je neskoro plakat.

caute Harry

>> #729, Krabice, 10. 03. 2015 21:36:08

Asi by ses měla řídít heslem „Nejlepší obrana je útok“

I

>> #729, Krabice, 10. 03. 2015 21:36:08

„…panebože, jak já jim závidím…“

Něco bych k tomu klidně řekl. Ale budu se držet hesla mlčeti zlato.

>> #729, Krabice, 10. 03. 2015 21:36:08

Bože, jak já Ti rozumím, a to jsem chlap…

Tohle asi patří do tohoto dekadentního vlákna. (narazil jsem na to omylem,sháníc desku pod vázání)

Nějak tomu celému nerozumím. Už na 1. VL jsem byl upozorněn na přílišnou jízdu po vnitřní,chápu proč.Ale že si z toho někde dělaj přednost nechápu.

http://carvingpoint.cz/…nitrni-lyze/

>> #734, kubaNGC, 12. 03. 2015 18:55:34

Omlouvám se za OT,Po přečtení několika carvingových stránek se pravděpodobně jedná o běžnou techniku z paraelního vesmíru.

>> #727, ˘Ö˘Krab, 09. 03. 2015 10:02:11

A máme to tu zase, milý deníčku.

Ve vláknu se opět, jako každý rok, střetly dva izolované lyžařské světy, každý charakterizovaný svou vlastní kódovanou řečí, svými postupy, argumenty, zkratkami, cíli, klientelou …

Že existuje instruktorský svět je dnes už nepopiratelné. V postu #727 jsem naznačil existenci trenérského světa, zákonitosti jeho nevyhnutelného vzniku. Navíc, tak, jako se svěřenci, komunikují trenéři kódovaně a ve zkratkách i mezi sebou. Činí tak záměrně, pro zmatení nepřítele. Nepřítelem je kdokoliv mimo trenérský svět.

Cílem instruktorského světa je učit, v nejlepším případě naučit. Jak a co určují instruktoři sami, případně jsou ve vleku módních trendů a historie.
Cílem trenérského světa je (i když se občas trenéři tváří, že ne) vyhrávat. Jak a co se trénuje je podřízeno v konečném důsledku časomíře a pravidlům FIS. Trenéři jsou jednak ve vleku módních trendů, jednak historie.

Oba světy se ve spoustě věcí rozcházejí, oba světy se setkávají, jak fyzicky na svahu, tak v náhledu na některé prvky použití lyží.

I výborní závodníci se kvůli kvalifikaci moří plužením a metodickými řadami, instruktoři mají zase svůj ISIA obřák. Jsou určitě vzácné výjimky potvrzující pravidlo, ale obecně a velezjednodušeně shrnuto, tak instruktoři musejí lyžování předvádět, dívat se, hledat nápravu, zatímco trenérům stačí se dívat, komentovat a hledat nápravu.
Instruktorům se pod nůž dostávají zejména případy zjevné, trenérům spíše skryté, čím vyšší úroveň, tím obtížnější a skrytější.

Jde o věk i kombinaci všeho z předešlých odstavců, ale, na rozdíl od vyhlášených vyučujících (bývalých) závodníků, tak o vyhlášených závodících (primárně) instruktorech toho moc v éteru není.

Oba světy jsou personálně propojeny, spousta závodníků či trenérů má, z praktických důvodů, zároveň i použitelnou instruktorskou licenci.
Spousta z nich to bere jako ‚dodělat si ke škole pajdák‘. Oni vlastně na instruktorském světě parazitují, využívají ho, ale mezi sebou o věcech trenérských a lyžování vůbec i nadále komunikují nesrozumitelným trenérským kódem Navajo.

Tím, že mají v kapsách mapy obou stran bojiště, mají tito trenéři předem vyhranou zpravodajskou válku. I kdyby byli úplně vedle, nemají co ztratit, nikdo z instruktorů se mezi ně cpát nebude, proč také. Na trenéry tlačí jen dvě věci – peníze a časomíra.
Trenéřina nejsou ani výdělky, ani zábava, kolem pořád ti samí lidé, člověk si zalyžuje ještě méně, než jako instruktor. Po šichtě od sedmi ráno na svahu s vrtačkou, bágly a videem jde trenér do zaměstnání (aby vydělal nějaké peníze na trénování), pak rozbory videa se svěřenci, příprava materiálu, organizace a plánování dalších tréninků a závodů, dohled nad udržováním kondice …

Trenérům do trénování nikdo zvenčí nekecá. Je možná chyba, že instruktoři na trenéry dost kašlou, nechávají jim moc vzduchu k nadechnutí, netlačí na ně. Prospělo by jim to obojím.
Ale to by pro instruktory znamenalo ještě kousek povyskočit z bubliny, nakročeno k rozběhu už mají. Trenéři jsou také jenom lidé, na rozdíl od instruktorů je jich málo a ještě méně profesionálních. Instruktorů je hodně, mají z čeho vybírat.

Tlak na instruktory totiž celkem je, kecají jim do řemesla všichni (včetně trenérů, peněženek jejich klientů a mě), jde jim to k duhu, asi i proto se jim postupně daří vytěsňovat ze svých řad nelyžaře (obživou instruktora je v důsledku vlastní lyžování, opodstatněním trenéra je ale „jen“ lyžování svěřenců, takže to, jestli je trenér lyžař nebo nelyžař, se tak rychle nepozná).
Už jim jen přeji, aby, podobně jako trenéři parazitují na nich, parazitovali trochu také na trenérech. Když už se vrhli do obrody a změn, tak je dotáhli do konce a do principu, mají v osobě dvojitých agentů mimořádnou možnost doučit se ten zlomek, který jim k odrazu chybí.
V závodním lyžování účel světí prostředky, tak jsou trenéři nuceni neustále hledat, vymýšlet a do hloubky analyzovat nové cesty, na což instruktorům nezbývají síly a čas, nic moc je k tomu nenutí.

Tvrdí se, že lyžování je jen jedno. Možná to někde platí, ale my jsme světoví, my máme zatím dvě, možná dokonce i víc. Naučí-li se obě skupiny na sobě vzájemně parazitovat, dospěje to časem k oboustranně prospěšné symbióze. Zásadní problém nejspíš není v účincích ani tvrzeních samotných, ale v nekompatibilitě hesel a vztažné soustavy.

Že by si instruktoři mezi sebe natáhli insp. Trachtu nebo nějaké dřepčíky, to už doufám nehrozí.

˘Ö˘

>> #736, ˘Ö˘Krab, 13. 03. 2015 17:08:23

vidím že je to všude stejný, na „internetech“ se perou modeláři, fotografové, lyžaři… 

>> #737, JezdímŠusem, 13. 03. 2015 23:00:49

Toto bude prvykrat,co pouzijem smajlik.

caute Harry

>> #736, ˘Ö˘Krab, 13. 03. 2015 17:08:23

nalyzoval jsem radove stovky dnu pod vedenim instruktoru a radove desitky hodin pod vedenim treneru. mam pocit, ze nebyt tech treneru, tak jsem se lyzarsky neposunul ani o pid. snad vsechny „aha“ momenty v mem lyzarskem vyvoji se udaly pri lyzovani s trenery (naposled pred mesicem s Honzou Verlem). byly situace, kdy mi trener behem minuty, za pouziti minima slov a trochy nasili, uspesne vysvetlil to, co do me instruktori marne hustili celou, hooodne dlouhou zimu. tolik za me na tema instruktori vs treneri.

>> #739, Gravedigger, 14. 03. 2015 09:32:24

Formulace …trener behem minuty, za pouziti minima slov a trochy nasili… znamená, že Tě, sedě při tom na rybářské sesli, seřezal HOnza lyžařskou hůlkou?

>> #738, Harry, 13. 03. 2015 23:49:04

Nelži .

>> #741, ˘Ö˘Krab, 14. 03. 2015 10:48:00

Snazim sa,Krabe.Ani sam sebe,ani inym.

Snad toto nezvalis na mna.

A nevynechal jsi ten ˇ záměrně v původním postu aby jsi vyprovokoval debatu ?

caute Harry

Edit.Pekelnik,aj Ty ,aj tie vsetky tvoje podoby.

Edit2.Vyzera to,ze som bol riadne zlozity.Ale Ty si to rozkodujes:}

Volně navážu na plevelení v jiném vláknu.

Carvingové lyže považuji za prapůvodce debilizace lyžování, jsem toho zářným příkladem, na rovných jsem se nebyl schopen naučit zatáčet (ne, že by to teď bylo o moc lepší). Ve starých příručkách z doby předcarvingové byla doporučená délka rekreačních lyží podle zdatnosti jezdce, která končila u lyží o 10cm delších než postava. Kolik takových nezávodníků na svahu potkáte? Opravdu mi nebudou stačit 165cm GS?
Problém je, že dost dlouhé lyže se skoro nedají běžně koupit (pozn. musím vběhnout do Sportisima, abych jim nekřivdil), takové rekreační lyže se totiž ani nevyrábějí. Částečně to ani není nutné, potřebný vztlak se dá (do jisté míry) dohnat šířkou, už jsem se dobře svezl i na lyžích jen 174cm dlouhých a nebyly to ryzí slalomky.
Běžnému joudovi, průměrnému lyžaři, je vybíráno automaticky ‚tak nějak uprostřed‘, tedy uprostřed trpasličích délek, na zdravý rozum, potažmo lyžování, se jaksi zapomíná. A na to, že za kila se platí.

Dalším atributem debilizace je posun měřítka. Mám celkem srovnání, vím, jaké to je jezdit na snowbladech, pěnových lyžích, rádoby pokročilých modelech různých délek a značek, díky testům jsem se povozil na topmodelech komerční nabídky, vím přibližně, co čekat od závodních lyží vč. těch s magickou domovenkou ‚RD‘.
Každá značka přistupuje k hodnocení svých modelů jinak, ale u masovek není nikdy rozdělení podle gaussovy křivky (průměrný dav dostane průměrné lyže), ale podle exponenciály – čím horší lyže (konstrukce, jízdní vlastnosti, trvanlivost), tím více se jich vyrobí a prodá.
Nedosti na tom, mnohdy až vrcholné topmodely lze považovat za plnohodnotné lyže bez šidítek a odrbávek. Celá křivka bývá navíc ještě výrazně posunuta vlevo a v podstatě končí tam, kde bych u gaussoidy očekával vrchol. Takto využitá polovina možné škály je následně rozparcelována do deseti nerozlišitelných modelových řad, každá v sedmi podměrečných délkách. O tomto mišmaši je následně marketéry roztrubováno, že postihuje všechny eventuality a vůbec celý lyžařský svět, topmodel pak že je nejbestiálnější bestiální bestie jen pro vyvolené, zrozená přímo v závodním oddělení. Nakupuj, dave, cálenzíbite.

To ještě zdaleka není to nejhorší. Sice jsem slyšel povídačky o prknech ze sudu a vratech od stodoly, ale tak nějak asi tuším, že pro lid většinový spíš bude platit jiné pravidlo – na špatných lyžích se nedá dobře lyžovat. Minimálně takové ski nečiní lyžování snadnějším.
Opravdu jobovka je, že, ačkoliv se nedají koupit úplně blbé lyže, nedají se (běžně v supermarketu) téměř koupit ani ty dobré. Odhaduji, že minimálně 85% procent všeho v běžných prodejnách (za cenu rozumnou i nerozumnou) jsou lyže pro začátečníky – ať je marketéři označí jakýmkoliv pokročilostním stupněm – a nedá se na nich pokročile/výkon­nostně/dobře/rychle lyžovat. To by stálo za test, Ondro?

A teď klíčový moment. Dav se daví na něčem, na čem se nedá lyžovat. Má lyže krátké a vykrojené, přestože jezdí rychle a dlouhými oblouky. Otázka zní: je potřebné/vhodné učit dav lyžovat, tedy ovládat principy a techniku zatáčení na všech lyžích, tedy i těch dlouhých? Nebo stačí naučit ho bezpečně se pohybovat na samotočkách, které zatočí na úklon hlavy nebo mávnutí rukou?
Má běžný instruktor davu jezdit na tom, co má na nohou dav, nebo má/měl by/musí demonstrovat na lyžích? Je nutné, aby učil lyžování, nechce po něm dav náhodou výuku davení?

Kdo vyzkoušel přesednutí z delších méně točivých lyží na točivější (výborně funguje už na přechodu SG → GS), potvrdí platnost rčení ‚těžko na cvičišti, lehko na bojišti‘. Neměli by instruktoři povinně s výukou zapůjčovat klientům i přiměřené LYŽE? Nehrozí reálné nebezpečí, že by klienti získané dovednosti na svých vlastních samotočkách neuplatnili, spíš naopak.
Neměli by všichni instruktoři povinně jezdit na LYŽÍCH? Na rozdíl od samotoček reagují spíš na technicky správné dovednosti, které by na nich měly být klientům demonstrovány. Bývá humorné, když instruktor předvádí část metodického postupu na samotočkách a musí je při tom silou mocí přesvědčovat, aby tolik nezatáčely a ponechaly mu dostatek času.

Nevím.

>> #743, ˘Ö˘Krab, 11. 02. 2016 09:42:33

Je realne, aby iniciace zmeny vzesla od vyrobcu a prodejcu? Je realne, ze dav prozre sam od sebe? Je realne, ze by vznikla poptavka po instruktorech, kteri o lyzovani neco vedi? Existuje jeste jina aspon teoreticka cesta ke zmene?

Btw. Amerika je na tom mnohem lepe. Lyzari lyzuji, umi to, pouzivaji k tomu lyze primerenych delek, slalomky jsou marginalni zalezitosti, pod pojmem carving si lide predstavi nejkeho umeleckeho rezbare. Cim to, ze Evropa sezrala carvingovy marketing i s navijakem a Amerika si v tomto zachovala zdravy rozum?

>> #744, Gravedigger, 11. 02. 2016 14:04:33

Nevím, v emerice jsem nikdy nebyl a ani se tam nechystám. Mohu se jen dohadovat: well groomed = upěchovaný prašan a nikoliv nastříkaný beton? Lyžování není zábavou pro plebs? Nechává se víc sjezdovek s občasnou až žádnou úpravou? Lidé si více váží svých peněz, aby si jich užili, platí si instruktory? Jak to vidí samotní Američané?

>> #745, ˘Ö˘Krab, 11. 02. 2016 14:16:36

rozdilnemu snehu bych moc vahu nedaval, ve vyssich alpskych polohach se taky na tvrdem nejezdi, naopak na vychode Ameriky prasanove orgie moc nemivaji. socialni struktura lyzujici verejnosti se, myslim, v poslednich deseti letech docela srovnala. (ne)urolbovane sjezdovky jsou pry tady i tam dusledkem poptavky ze strany lyzaru. lyzovvani s instruktory bude jednim z klicovych rozdilu. Samotni Americane by se asi divili, ze lyzovani v Evrope je jine, politicky korektne by vypichli nekolik malickosti, ktere se jim libi, ale o vymenu celku by nestali.

http://snow.cz/…ch-obchodech#…

Carvingové lyže považuji za prapůvodce debilizace lyžování, jsem toho zářným příkladem.

Největší ošidnost těchto lyží (v kombinaci s upravenou sjezdovkou), je v posunu sebehodnocení do úplně nesmyslných výšin. Když mi můj pan doktor řekne „carvoval jsem jako blázen“, jen se tak na něj podívám … a on už ví, že tohle přede mnou neměl říkat, že jeho lyže a boty byly na 30% maxima a že carving na racecarverech vypadá jinak. Ale já mu přesto ten pocit, stát se na chvíli Herminátorem, moc přeji.

Je to vidět i tady, drobné chybky u ‚spíše více středně pokročilých‘, tj. zcela normálních průměrných lyžařů, ukazují na naprosto základní nepochopení techniky zatáčení na straně jedné a na totální zneužití dobráckosti lyží a přívětivosti upravených povrchů na straně druhé. Divím se, že si každý své video nepustí nejdřív sám na YT zpomaleně a nepokochá se v pohodlí domova, hned s tím lezou sem, masochisté.

Zase je to jen o měřítku. Tak, jako se všechny běžné lyže vměstnají do poloviny absolutního kvalitativního intervalu, tak se i všichni běžní lyžaři v pohodě a s rezervou vejdou tamtéž. Chci tím říct, že i ti nejlepší běžní lyžaři jsou zpravidla někde na 50% možného – přesto mají pocit, že víc už se nedá. Nakolik je to v nich a nakolik v jejich lyžích by stálo za průzkum.
Bohužel se zdá, že stejnému ustrnutí nebrání ani získání renomované základní licence, GS camp je totiž až v pokročilé fázi výcviku.

Dlouhé, netočivé a rychlé lyže (DNRL) jsou bezohlednost a rozežranost nejvyššího kalibru. Uzurpují si pro sebe místo na sjezdovce, jejich doprava kamkoliv je logicky dražší (kvůli rozměru a hmotnosti), vzhledem k obsahu drahých komponent vyčerpávají nerostné zdroje, jejich dřevěná jádra stojí život spoustu stromů, uhlíková stopa nezanedbatelná.

Co víc, majitelé DNRL si z rozmaru a rozhazovačnosti pořizují ještě další páry s jinými vlastnostmi, přestože je v jednu chvíli prokazatelně nemohou používat současně. Porušují tím základní proletářský princip parity „jeden lyžař, jedny lyže“, zatahují do lyžování buržoazní hýření.
Při jízdě po nepřiměřeně tvrdém podkladu se jezdci na DNRL vyvyšují nad ostatní, skoro bych se neváhal říct, že se jim za zády vysmívají drze do očí. A pokračují v tom i tady a na sociálních sítích. To určitě k utužení soudružského kolektivu nikterak nepřispívá.

Servis DNRL spotřebovává mnohonásobně více vosku a času. Navíc se majitelé DNRL snaží tyto lyže udržovat v přehnaně dobré kondici tím, že je přibrušují a mažou mezi každými dvěma dny lyžování. Nejhorší na tom ovšem je, že tak činí téměř výhradně vlastnoručně, čímž obírají o zasloužený výdělek dělný lid servisácký.

Přátelé! Nebojme se říct NE! dlouhým lyžím. Nebojme se říct NE! lyžování.

Děkuji Vám za pozornost.

˘Ö˘

>> #747, ˘Ö˘Krab, 11. 02. 2016 15:51:58

Hmm, slechta si zacina hrat na plebs…

>> #745, ˘Ö˘Krab, 11. 02. 2016 14:16:36

„Nevím, v emerice jsem nikdy nebyl a ani se tam nechystám. Mohu se jen dohadovat: well groomed = upěchovaný prašan a nikoliv nastříkaný beton?“

Ani ja som nebol v Štátoch,ale toľko viem,že sú tam niektoré strediská len s nastriekaným betónom celú sezónu.

>> #743, ˘Ö˘Krab, 11. 02. 2016 09:42:33

„Má běžný instruktor davu jezdit na tom, co má na nohou dav, nebo má/měl by/musí demonstrovat na lyžích? Je nutné, aby učil lyžování,nechce po něm dav náhodou výuku davení?“

Mal by sa prispôsobiť davu a debilizácii.Hlavne byť milý,trpezlivý a hlavne preboha neučiť ľudí lyžovať.Aj tak ho 99% času využívajú na babysitting.A zvyš­né 1% sa ho snažia zbaliť osamelé maminy,akože hodinou lyžovania.

Amíci to majú zmáknuté: Safety-Fun-Learning.Všimnime si kde sa nachádza učenie.