Sjezdovky:
Středně dlouhé sjezdovky, narozdíl od italských středisek ledabyleji
upravované. Rozlišení obtížností sjezdovek mezi modrou a červenou je v
některých částech Skiweltu spíše ilustrativní a občas o obtížnosti
neříká zhola nic.
Sněhové podmínky:
Vzhledem k pokročilému březnu a teplotám, které ve spodních stanicích
přesahovaly 15 °C ,byly podmínky uspokojivé. V pondělí nám nasněžilo. V
úterý a středu se postupem času ze sněhu stávala "technická kaše." Od
14.30 hod. už byly sjezdovky v nižší nadmořské výšce těžko sjízdné s
velkým počtem Holanďanů a sebevrahů na bigfootech. Sjezdovky na severních
svazích se daly jezdit do cca 15 hodin.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Středisko je komfortní, za slunečného počasí bezchybné. Za nižších
teplot bych asi ocenil víc "bublin." Hodně sedačkových lanovek je
otevřených.
Zalidněnost:
Termín jsem volil schválně od 19. do 21. 3., tedy pondělí až středa.
Těch pár lidí se po mega areálu rozprchlo jak "prd na poušti."
Občerstvení a aprés-ski:
Jak píše průvodce, na každý kilometr a půl sjezdovky připadá jedna
restaurace. Asi nejlepší výhled poskytuje SKYBar na vrcholu Hartkaiser. Ceny:
Currywurst mit pommes 6,90 €, kafe v nástupní stanici 2,50 €, weissbier
3,20 €
Doprava do střediska a parkování:
Z Karlových Varů jsme "pod kopec" dojeli v dešti za čtyři a půl hodiny.
Parkování přímo u lanovek zdarma, bez problémů a zmatků.