Les Arcs aktuální report z 07. - 14.03.2015

Sjezdovky:

Ve středisku je přes 100 značených sjezdovek a bezpočet možnosti pro freeride.

Z pohledu sjezdovkového lyžaře lze areál rozdělit do tří, velikostně značně odlišných částí. Tou první, nejmenší a zároveň nejznámější je zhruba 7 km dlouhý černý sjezd z Auguille Rouge do Villaroger, sice značený skutečně černě, ale tuto barvu má pouze na úvodním možná 200m dlouhém padáku. Ten má ve své spodní polovině (již v lese) několik variant se všemi barvami.

Druhá část je "kotel" pod Auguille Rouge do Arc 2000, kde v horní části je sice několik červených sjezdovek, ale valná část této oblasti je spíše nudná - modré až zelené barvy. Na druhou stranu, tento kotel nabízí i několik náročných a neupravovaných černých sjezdů a k tomu množství volného terénu.

Poslední a nejvetší částí areálu jsou stanice Arc 1600/1800/Vallan­dry, které se nachází podél protáhlého hřebene, ze kterého do nich stékají desítky převážně červených a modrých sjezdovek a celá tato vcelku rozsáhlá oblast je příčně protkána několika zelenými traverzy, díky nimž ji lze celou snadno projet tam i zpět a nalézt si tak tu vhodnou sjezdovku co do náročnosti, sklonu, délky nebo členitosti. Velká část z nich se nalézá v pásmu lesa a především čtyři obvykle téměř prázdné červené sjezdovky v oblasti Vallandry, vhodné na dlouhý carvingový oblouk v maximální rychlosti, patří rozhodně k těm, které si nenechá ujít žádný sportovně založený lyžař.

Nachází se zde i dva závodní svahy, které bývají otevřeny i veřejnosti.

Sněhové podmínky:

Sněhové podmínky zde letos byly slabší - zhruba 155 cm v horních částech areálu a okolo 80 cm v nižších. I přes již zmíněné jarní teploty to ale nemělo výraznější vliv na rozsah nebo kvalitu lyžování, protože oficiálně mimo provoz bylo pouze několik neupravovaných boulovatých černých sjezdovek v centrálním kotli nad Arc 2000 a jedna červená v části Vallandry, tato z důvodu ledových ploten. Jediným průvodním jevem nedostatku sněhu v horních partiích areálu byly kamínky na sjezdech z a pod Auguille Rouge, které ovšem ke své nadmořské výšce nejsou zasněžovány, všude jinde nebyl s množstvím sněhu problém, resp. kvůli nedostatku sněhu letos nebyla upravena a zprovozněna ani trať pro rychlostní lyžování.

I když kvalita sněhu byla v závislosti na teplotách velmi proměnlivá, zpočátku od ranního manšetrového zmrzlého struhadla po změklou břečku v nižších částech areálu nebo u sjezdovek otočených ke slunci (těch je zde minimum) s tvorbou boulí na prudších dojezdech. Při nižších teplotách byly prakticky všechny sjezdovky po celý den v podobě tvrdého rychlého betonu, který se v průběhu dne postupně obrušoval a trošku měknul, přičemž na upravovaných sjezdovkách se pak i na konci dne pouze výjimečně tvořily náznaky muld. Z tohoto pohledu hodnotím práci místních rolbařů jako naprosto exceletní a opravdu nevím, v čem by ještě mohli být dle zažitého kliše lepší rolbaři v Itálii, protože zde jsme klidně ještě ve 4 odpoledne našli bezpočet sjezdovek, kde bylo možno jet tak rychle, jak vybavení nebo vlastní strach danému lyžaři umožňoval, ale povrch sjezdovek rozhodně nebyl tím omezujícím faktorem.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

V rámci Francie lze komfort lanovek hodnotit jako nadprůměrný, neboť všechny páteřní svahy obsluhují rychlé 4- a 6sedačky (jedna z nich dokonce s bublinou) spolu se dvěma oběžnými kabinkami. Vrchol Auguille Rouge je dostupný pouze starší kyvadlovou kabinou.

Staré pomalé sedačky se dnes mimo pár kratších lanovek na cvičných svazích vyskytují pouze v okrajovém sektoru Villaroger, pod Arc 2000 a jedna "zastrčená" pod Auguille Rouge.

Veškeré zázemí v ubytovacích stanicích i na svazích je ve francouzském standardu střediska této kategorie, pouze podobně jako jinde, hlavně na poli welness zde vzhledm k datu budování stanic nelze očekávat bůhvíco.

Jako místní zajímavost mohu uvést, že skipas se mimo skibusů, propojujících jednotlivé stanice, vztahuje i na zubačku z Arc 1600 do v údolí položeného městečka Bourg St. Maurice.

Zalidněnost:

Zalidněnost sjezdovek v Arku byla dalším pozitivním překvapením, protože i když se jednalo o první týden po ukončení měsíce francouzských prázdnin, tak počet lyžařů na sjezdovkách byl často naprosto zanedbatelný. Fronty do 5 minut se tvořily pouze v exponovaných ranních a návratových časech u páteřních lanovek v nic moc lyžařsky zajímavém kotli nad Arc 2000, ale za hřebenem (Arc 1600, 1800, Vallandry) se vždy jednalo maximálně o 2-3 minuty, spíš jsem najížděli přímo do turniketů a rovnou na sedačku, a to i v tak lyžařsky excetní části s několika vynikajícími dlouhými sportovními červenými sjezdovkami, jako jsou Vallandry.

Okrajová a nejníže položená část Villaroger byla téměř opuštěná, naopak jediné místo, kde se tvořily významnější fronty (odhadem do 30-45 minut), byla visutá kabina na Auguille Rouge, ale i zde třeba pozdě odpoledne byla možnost odjet hned první kabinou. Kapitolou samo o sobě bylo lyžování v odjezdovou sobotu, kdy se počet lyžařů pohyboval ne v jednotkách na hektar, ale v hektarech na jednoho lyžaře.

V průběhu pobytu jsme několikrát jeli i do La Plagne a i u jediné spojnice, 200místné kabinky, jsem několikrát museli 5-10 minut čekat, než se tato alespoň zčásti zaplní lyžaři.

Občerstvení a aprés-ski:

V jednotlivých stanicích i okolo svahů a lanovek se nalézá dostaek možností pro odpočinek a občerstvení, bohužel za ceny vyšší, než jsou běžné v ostatních alpských zemích. Namátkou - jídlo (denní menu) - 12 až 14 EUR, půllitr piva na svahu až 8 EUR.

Doprava do střediska a parkování:

Zde jde podobně jako u ostatních francouzských středisek o cca 1 150 km (z Prahy), přičemž pouze posledních 25 km je stoupání serpentinami z údolí do střediska. Zde lze zaparkovat za poplatek přímo na místě, popř. při následném využití skibusu zdarma na záchytném parkovišti několik kilometrů pod střediskem.