Les Arcs aktuální report z 12.03.2015

Sjezdovky:

Nejvyšším bodem areálu je Aiguille Rouge (3 226 m n. m.) ležící vysoko nad Arc 1950 a Arc 200, odkud je nádherný výhled. Sjezdovka odtud vede jen jedna, až po čase se rozděluje na červenou a černou. Ta černá je sice dlouhá, ale jde o poměrně úzkou cestu bez nějaký obtížných pasáží, zato s kamínky napadanými z okolních skal. Sjezdovky nad Arc 1950 a 2000 jsou převážně neupravované černé, jen ze sedla Col de la Chal sem stékají jednodušší svahy. Poněkud stranou leží Villaroger, který nabízí jen červené a modré sjezdovky, ty modré jsou navíc jen přejezdové cesty.

Přehoupnutím se přes hřeben, přes vrchol Arpette nebo Col de la Chal se dostaneme do druhé části areálu, kde se sjezdovky rozprostírají na svazích pod protáhlým hřebenem. Jsou mírnější než ty v kotli nad Arc 1950 a 2000, až na výjimky převážně červené a modré, nicméně široké, ani modré nejsou většinou žádné cesty, ale široké sjezdovky. Sjezdovky stékají do Arc 1600, Arc 188, Vallandry a Plan Peisey a přejezdy mezi jednotlivými částmi areálu jsou překvapivě rychlé.

Sněhové podmínky:

Sněhu je v podstatě všude dostatek, nicméně jeho kvalita a úprava je pro mě zklamáním. V horních pasážích, kde leží jen přírodní sníh, jsou sjezdovky hodně stíněné a tedy dost umrzlé, pod Aiguille Rouge navíc s kamínky, kterým se nemáte šanci vyhnout.

Ve středních částech areálu je přírodní sníh, který během dne nijak výrazně nepovoloval, a jezdilo se na něm úžasně.

V nejspodnější části jsou sjezdovky dosněženy technickým sněhem, který vytvořil pevný podklad, který nepovoluje ani při vysokých teplotách a když se z něj seškrábe vrchní měkčí firn, je to spíš na brusle.

Ve Villaroger už je zavřený dojezd k nejspodnější sedačkové lanovce, na což tedy cedule upozorní až ve chvíli, kdy už jinudy jet nejde, naštěstí to stále ještě šlo nějak prokličkovat. Hodně rozměklé jsou během dne dojezdy do nízko položených Arc 1600, 1800 a Vallandry/Plan Peisey.

Na některých sjezdovkách pořádně nenavazují urolbované pruhy, na předělu je vyvýšený pruh a ledové hroudy, jedna taková mi odletěla od lyže a dostala jsem pěknou ránu do hlavy, naštěstí díky helmě bez následků.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Většina přepravních zařízení je rychlá a relativně nová. Stará visutá kabina vede na Aiguille Rouge. Okrajové části areálu jsou obsluhovány staršími pomalými sedačkami, především Villaroger a občas se nějaká najde i jinde.

Opět je největší otravou provozní doba, například lanovka Cachette má na webu psaná zahájení provozu v 9:00, na dolní stanici je napsáno, že v 9:15 a ve skutečnosti jsme tam čekali ještě o pár minutek déle. Navazující přepravní zařízení pak začínají jezdit mnohem později, třeba visutá kabina na Aiguille Rouge až v 9:45.

Zalidněnost:

Fronta na sedačku Cachette se vytvořila ráno ještě před spuštěním lanovky a byla pěkně dlouhá. Dlouhá fronta byla také na kabinu Aiguille Rouge, kde se opět čekalo na její spuštění. Během dne jsem frontu zaregistrovala jen u kabinky Varet.

Sjezdovky převážně prázdné, větší zalidněnost jen v úzkých nebo prudkých úsecích.

Občerstvení a aprés-ski:

V každé vesničce na dojezdu sjezdovek jsou nějaké restaurace, další jsou rozmístěné i různě po svazích. Ceny o něco přijatelnější než v oblasti Espace Killy, dva obědy a jedno pití za 29 €.

Doprava do střediska a parkování:

Parkování zdarma v Arc 1600 pohodlně v docházkové vzdálenosti od lanovek.